Schlaggenwälder Heimatbrief — srpen / září 2014

Heimatbrief

Krajanský zpravodaj rodáků z Horního Slavkova. Od roku 1993 vycházel vevázaný do Elbogener Heimatbrief; toto číslo tvoří strany 9–13 ročníku 65/4. Vydavatel Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.

Transcriptions and translations were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading the source. The original wording is usually available in the expandable “original transcription” section; if you find an inaccuracy, we would appreciate a note.

← back to Heimatbriefs

original — click to enlarge

Milí krajané!

[obr] (bez popisku) (pohled na Horní Slavkov přes střechy města s farním kostelem sv. Jiří)

Nyní uplynulo zase už několik týdnů od chvíle, kdy se o letnicích v Augsburgu konal 65. Sudetoněmecký den. Velké setkání ve švábské metropoli, která je také kmotřeneckým městem Nejdku a Liberce, stálo tentokrát pod heslem „Rozumět dějinám – utvářet budoucnost". Musím přiznat, že se mi smysl a důsledky tohoto hesla ani po delším přemýšlení dosud pořádně neobjasnily.

Bohužel jsem se nemohl zúčastnit této každoroční, tradicemi bohaté akce vyhnaných sudetských Němců a jejich potomků, takže obvyklé vylíčení o ní musí odpadnout. Tisk a televize o tom ostatně přinesly dostatek informací.

Počet návštěvníků byl zřejmě opět nižší, bohužel. Z našeho kraje se nesešlo ani dost účastníků na jeden autobus. Několik málo jich použilo vlastní dopravní prostředek, aby se do Augsburgu dostali. Rozhodně byli krajané, kteří by se rádi zúčastnili, ale necítili se dost schopni cestovat a nedůvěřovali si, že by tu námahu zvládli. K tomu bylo o tomto víkendu velké horko! A kdo čte údaje o věku v seznamech narozenin v Heimatbriefech, musí pro to mít pochopení.

Podle novinových zpráv byly i na tomto letničním setkání znovu předmětem diskuse nejen v politice sporné Benešovy dekrety, jimiž bylo tehdy jako dnes zdůvodňováno zbavení práv, vyvlastnění a vyhnání nás, sudetských Němců, a naléhavý požadavek vůči Čechům, aby se od nich „distancovali". Okamžitě se přihlásil o slovo úřadující předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka a požadavky, jako vždy, odmítl. Jeho vláda prý nevidí důvod jakkoli zpochybňovat Benešovy dekrety a otevírat o této otázce debatu. Není prý důvod, proč by minulost měla zatěžovat v současnosti vynikající vztahy jak s Německem, tak s Bavorskem!

Tak tedy, a tečka za tím!

Krajané! Vypadá takhle vhled, poctivé vyrovnání se se zatěžující minulostí, znamení dorozumění nebo dokonce „usmíření"?

Češi dobře vědí, proč se tak důrazně brání zrušení zmíněných dekretů – ex nunc, tedy od nynějška, nebo ex tunc, tedy od počátku? – a my to víme také!

K zavedení zvláštního památného dne pro oběti útěku, vyhnání a odsunu (deportace) – v Bavorsku je k tomu určeno 14. září – téměř 70 let po neblahých událostech: lépe pozdě než vůbec!

O slavnostních akcích našeho kmotřeneckého města Auerbach v Horní Falci – slavnost starého města se konala od 4. do 6. července – bude třeba referovat až v příštím Heimatbriefu, pokud mě o tom budou informovat účastníci z řad našich krajanů. –

Až tento Heimatbrief na přelomu července a srpna dorazí k vám domů, bude už minulostí i několikatýdenní hlučné fotbalové divadlo v Brazílii. Léto zřejmě dosáhlo svého vrcholu, nebo ho už překročilo, ale „psí dny" (do 24. 8.) mohou „ještě jednou pořádně zahřát" a vyvolat prudké bouřky.

Noci mezitím pomalu opět dlouží a chladnou, objevují se první, ještě nesmělé ranní mlhy. V zdejších krajích a jistě i doma na loukách Císařského lesa dozrávají, jako každý rok, borůvky a brusinky, rostou žádané houby.

Ke konci srpna vlají třpytivě stříbrné nitky v pozdně letním slunci. Začátkem září se před odletem na jih shromažďují ve velkých hejnech mladí špačci, hlučně v listí stromů a na elektrickém vedení; ostatní tažní ptáci už zemi opustili.

Obilí je sklizeno, sláma odklizena. „Hoťmani" z dřívějška už neexistují. Osvěžující vítr teď vane přes holá strniště, děti a otcové se snaží, často marně, vypustit své pestré draky. Když se doma kouř z oblíbeného „bramborového ohýnku" mladých kluků stahoval nad polem, jeho štiplavý zápach stoupal do nosu a přítomným vháněl slzy do očí a nutil je kašlat, i to patří k starým vzpomínkám, které nám zůstanou navždy nezapomenutelné.

Bylo konce června, když jsem pro vás psal tyto řádky. I dnes patří naše pozornost stále „ohniskům", nouzi a bídě ve světě. Oprávněné obavy vyvolávají znepokojivé konflikty na Blízkém východě a na Ukrajině. Doufejme, že se ty spory konečně ukončí a najdou se uspokojivá, trvalá řešení. Vyhlídky na to bohužel nejsou růžové.

Je nadmíru politováníhodné, že se dosud nikdo nepřihlásil k dalšímu vedení Heimatbriefu. Měl by se přece najít krajan znalý místa a historie, s úzkým vztahem k naší staré vlasti, který by se tohoto úkolu ujal!

Nyní vám, milí krajané blízko i daleko, přeji pohodu, mnoho radosti a málo starostí, příjemné letní dny a všem dobrý, požehnaný čas.

Zdraví vás ve staré oddanosti
váš krajan Franz Pöttig

Zobrazit původní německý text

## Liebe Landsleute!
Nun sind schon wieder etliche Wochen ins Land gegangen, seit der 65. Sudetendeutsche Tag an Pfingsten in Augsburg stattfand. Das große Treffen in der schwäbischen Metropole, die auch Patenstadt von Neudek und Reichenberg ist, stand diesmal unter dem Leitspruch „Geschichte verstehen – Zukunft gestalten". Ich muß zugeben, daß sich mir Bedeutung und Konsequenzen dieses Mottos auch bei längerem Nachsinnen bis dato nicht so recht erschließen.
Leider konnte ich an dieser jährlichen, traditionsreichen Veranstaltung der heimatvertriebenen Sudetendeutschen und ihrer Nachkommen nicht teilnehmen, so daß die gewohnten Ausführungen darüber entfallen müssen. Presse und Fernsehen brachten ja dazu ausreichend Informationen.
Die Besucherzahl dürfte wieder kleiner geworden sein, Gott sei's geklagt. Aus unserer Gegend kamen nicht einmal genügend Teilnehmer für einen Omnibus zusammen. Einige wenige benutzten den eigenen fahrbaren Untersatz, um nach Augsburg zu kommen. Es gab durchaus Landsleute, die gerne dabeigewesen wären, sich aber nicht reisefähig und den Strapazen nicht gewachsen fühlten. Zudem war es an diesem Wochenende sehr heiß! Und wer die Altersangaben in den Geburtstagslisten der Heimatbriefe liest, muß dafür Verständnis aufbringen.
Zeitungsberichten zufolge standen auch bei diesem Pfingsttreffen die nicht nur in der Politik umstrittenen Beneschdekrete, mit denen damals wie heute die Entrechtung, Enteignung und Vertreibung von uns Sudetendeutschen begründet wurde, und die nachdrückliche Forderung an die Tschechen, sich davon „zu distanzieren", erneut zur Diskussion. Prompt trat der amtierende Ministerpräsident der ČR, Bohuslav Sobotka, auf den Plan und wies, wie immer, die Forderungen zurück. Seine Regierung, so hieß es, sähe keinen Anlaß, die Beneschdekrete in irgendeiner Weise anzuzweifeln und eine Debatte über diese Frage zu eröffnen. Es bestünde kein Grund, warum die Vergangenheit die derzeit ausgezeichneten Beziehungen sowohl mit Deutschland als auch mit Bayern belasten sollte!
Na also, und damit Punktum!
Heimatfreunde! Sehen so Einsicht, ehrliches Aufarbeiten der belastenden Vergangenheit, Zeichen der Verständigung oder gar „Versöhnung" aus?
Die Tschechen wissen genau, weshalb sie sich so vehement gegen eine Aufhebung der besagten Dekrete – ex nunc, d.h. von jetzt an oder ex tunc, d.h. von Anfang an? – wenden, und wir wissen es auch!
Zur Einführung eines besonderen Gedenktages für die Opfer von Flucht, Vertreibung und Verschleppung (Deportation) – in Bayern ist dafür der 14. September ausersehen – fast 70 Jahre nach den unheilvollen Ereignissen: Besser spät als nie!
Über die festlichen Veranstaltungen unserer Patenstadt Auerbach i.d.Opf. – das Altstadtfest fand vom 4. bis 6. Juli statt – wird erst im nächsten Heimatbrief zu berichten sein, sofern Teilnehmer aus dem Kreis unserer Landsleute mich darüber informieren. –

Wenn dieser Heimatbrief zur Monatswende Juli/August zu Euch ins Haus kommt, gehört auch das mehrwöchige, laute Fußballspektakel in Brasilien wieder der Vergangenheit an. Der Sommer hat wohl seinen Höhepunkt erreicht oder schon überschritten, doch können die „Hundstage" (bis 24.8.) „nuch amål a Pfaahitz" bringen und heftige Gewitter nach sich ziehen.
Die Nächte indes werden nun allmählich wieder länger und kühler, die ersten noch zaghaften Frühnebel stellen sich ein. In hiesigen Gefilden und gewiß auch daheim in den Fluren des Kaiserwaldes reifen, wie jedes Jahr, „Schwårz- u Grasltzbeer, wåchsn die begehrtn Schwåmma."
Gegen Ende August wehen silberne Fäden glitzernd in der spätsommerlichen Sonne. Anfang September sammeln sich vor ihrem Abflug in den Süden zuhauf die jungen Stare lärmend im Laub der Bäume und auf den Leitungsdrähten; andere Zugvögel haben das Land bereits verlassen.
Das Getreide ist eingebracht, das Stroh abgeräumt. Die „Houtmannla" von früher gibt es nicht mehr. Auffrischender Wind streicht nun über die kahlen Stoppelfelder, Kinder und Väter versuchen, oft vergeblich, ihre bunten Drachen zum Steigen zu bringen. Wenn daheim der qualmende Rauch der bei uns jungen Spunden beliebten „Erdepplfeierla" sich auf die Feldflur legte, sein beißender Geruch in die Nasen stieg und die Beteiligten tränen und husten ließ, dann gehört auch dies mit zu den alten Erinnerungen, die uns wohl unvergeßlich bleiben.
Es war Ende Juni, als ich für Euch diese Zeilen schrieb. Aktuell gilt unsere Aufmerksamkeit noch immer den „Brandherden", der Not und dem Elend in der Welt. Berechtigte Sorgen bereiten die beunruhigenden Konflikte in Nahost und in der Ukraine. Wollen wir hoffen, daß die Auseinandersetzungen endlich ein Ende finden und befriedigende, dauerhafte Lösungen gefunden werden. Die Aussichten dazu sind leider nicht rosig.
Es ist höchst bedauerlich, daß sich bis jetzt noch niemand zur Weiterführung des Heimatbriefes bereiterklärt hat. Es sollte sich doch ein orts- und geschichtskundiger Landsmann mit engem Bezug zu unserer alten Heimat finden, der diese Aufgabe übernehmen will!
Nun wünsche ich Euch, liebe Heimatfreunde in nah und fern, Wohlbefinden, viel Freude und wenig Kummer, angenehme Sommertage und allen eine gute, gesegnete Zeit.
Es grüßt Euch in alter Verbundenheit
Euer Landsmann Franz Pöttig

original — click to enlarge

Z kalendáře

V srpnu – Ernting:
10. (ne) den sv. Vavřince. Pranostika: Vavřinec přichází v temné noci jistě se svitem padajících hvězd – v lidové víře rády nazývaných „Vavřincovy slzy". V těchto nocích probleskují po obloze roje meteoritů. Noc úplňku! Pranostika: Je-li na Vavřince hezky – bude hezky i na podzim.
15. (pá) svátek Nanebevzetí Panny Marie, matky Ježíše z Nazareta, přímluvkyně věřících
24. (ne) den sv. Bartoloměje. Konec vrcholně letních „psích dnů" (jejich začátek 22. 7.). V tomto období stojí slunce ve znamení nejjasnější stálice Sirius (psí hvězda) v souhvězdí „Velký pes"
25. (po) nov. Narozeniny krále Ludvíka II. Bavorského, „pohádkového krále" (1845), zároveň i jeho svátek.
Znamení: Lev (23. 7. – 23. 8.)

V září – Scheiding:
8. (po) svátek Narození Panny Marie. Lidová průpověď: „...už táhnou vlaštovky pryč."
9. (út) úplněk
15. (po) den sv. Ludmily († 921), kněžny a patronky Čech
21. (ne) den sv. Matouše, apoštola a evangelisty. Pranostika: Jak se chová Matouš, tak zůstane čtyři týdny.
23. (út) začátek podzimu, rovnodennost
24. (st) nov
29. (po) den sv. Michaela, ochránce církve a německy mluvících národů.

Podle kalendáře se má:
Od poloviny září
pilně kopej brambory ven!
Nať rozprostři širokou po poli:
půda chce za své dary
teď zase dostat zpátky kostry.
Znamení: Panna (24. 8. – 23. 9.)

Zobrazit původní německý text

## Aus dem Kalender
Im August – Ernting:
10. (So) Tag des hl. Laurentius. Spruch: Laurenzi kommt in finst'rer Nacht ganz sicher mit Sternschnuppenpracht – im Volksglauben gerne „Laurentiustränen" genannt. In den Nächten huschen Schwärme von Meteoriten über das Firmament. Vollmondnacht! Wetterregel: Laurenzi schön – Herbst schön.
15. (Fr) Festtag Mariä Himmelfahrt, Mutter Jesu von Nazareth, Fürbitterin der Glaubenden
24. (So) Tag des hl. Bartholomäus. Ende der hochsommerlichen „Hundstage" (ihr Beginn am 22.7.). In dieser Zeit steht die Sonne im Zeichen des hellsten Fixsterns Sirius (Hundsstern) im Sternbild „Großer Hund"
25. (Mo) Neumond. Geburtstag von König Ludwig II. von Bayern, des „Märchenkönigs" (1845), gleichzeitig auch sein Namenstag.
Sternzeichen: Löwe (23.7. – 23.8.)

Im September – Scheiding:
8. (Mo) Festtag Mariä Geburt. Volkes Simme reimt: „... zöiha d'Schwålbm wieda furt."
9. (Di) Vollmond
15. (Mo) Tag der hl. Ludmilla († 921), Herzogin und Patronin von Böhmen
21. (So) Tag des hl. Matthäus, Apostel und Evangelist. Wetterregel: Wöis da Matthäus treibt, es vöia Wochn bleibt.
23. (Di) Herbstbeginn, Tag- und Nachtgleiche
24. (Mi) Neumond
29. (Mo) Tag des hl. Michael, Schutzheiliger der Kirche und der deutschsprachigen Völker.
Es geht nach dem Kalender:
Ab Mitte vom September
grab' fleißig nun Erdäpfel raus!
Dach breit' ihr Kraut am Acker aus:
Der Baden will für seine Gaben
nun die Gerippe wiederhaben.
Sternzeichen: Jungfrau (24.8. – 23.9.)

original — click to enlarge

Obrázky ze starých časů

[obr] Fotografie ukazuje obytný dům čp. 298 Antona Ubla, který stál mezi Desátkovým a Füßlovým náměstím u potoka Flutbach. Vážený řemeslník se živil jako bělokožešník a koželuh.

Podle mé vzpomínky se za velkým, mnohodílným oknem (vpravo od vchodových dveří) nacházela dílna spolu s prostornou obytnou jizbou (kuchyní).

Vysoce štítová, strmá střecha, krytá nám důvěrně známou dehtovou lepenkou, chránila hliněně a dřevěně obložené horní patro a dvoupatrovou půdu.

V popředí je vidět potah krav, vedený bratrem Josefem Ublem, sedlářem z povolání, což ukazuje, že se vedle řemesla vedlo i trochu zemědělství. Přidali se příbuzní a děti ze sousedství, dívky ve známých dlouhých zástěrách.

Nedaleko bylo „v Floutu" stavidlo se zdvižnými vraty. Snímek pochází pravděpodobně z doby kolem první světové války nebo z doby po ní.

Drobná poznámka: Jak rád jsem se jako kluk vypravil za Ublem koželuhem, když jsem si za pár pěkně vysušených zaječích kožek mohl vydělat pár desetníků na kapesné! Dávno, dávno tomu.

[obr] Skupina domů na dolním konci Starého trhu – s odbočkou vlevo směrem k hornímu náměstí. Budovy zleva: čp. 93 pekařství Stöhr; čp. 94/95 obecní dům (Vojtovský dům), před rokem 1938 česká (malotřídní) škola, poté nacistické organizace („hnědý dům!"), potom musely tyto místnosti při našem vyhnání sloužit jako kontrolní stanoviště pro „cestovní zavazadla". Zabavený (uloupený) majetek sahal až ke stropu! Naproti je vidět čp. 61 Steinbach a čp. 62 Neidhart; vpravo dole plot zahrady u pomníku.

V této části města bývaly kromě nájemních bytů i obchody a drobné živnosti různých řemeslníků.

Sousedé a obyvatelé stáli a povídali si, přidávali se zákazníci, kolemjdoucí šli svou cestou, hrající si děti v uličkách a na náměstích patřily k idylickému obrazu našeho hornického města. Bylo, nebylo...

[obr] Fotografie – pohled sahá od dolního náměstí vzhůru ke kostelu sv. Jiří – mohla vzniknout před první světovou válkou, tedy je jí zhruba sto let.

Zvlášť pozoruhodné je, že:
– velká čtyřstranná zakrytá studna v popředí chybí,
– skupina stromů uprostřed snímku (pozdější kaštany) je ještě malá,
– chodník (trotoár) se teprve zakládá, na to poukazují hromádky dlaždic před domy vlevo,
– před řadou domů vpravo stojí jen sloupy; síť elektrického vedení byla dokončena roku 1910,
– dlažba chybí, respektive je neúplná (dlažba hlavní ulice procházející městem žulovými kostkami byla provedena až ve 30. letech – jako nouzové opatření proti panující nezaměstnanosti!).

Fotografie poskytl náš krajan Herbert Jakob. Děkujeme!

Naše vlastivědná kniha potřebuje doplnění:
Na stranách 410–412 jsou v příspěvku „Sudetoněmecké dny" uvedeny roční akce od 1950 do 1991. Je třeba je doplnit takto:
43. 1992 v Mnichově
44. 1993 v Norimberku
45. 1994 v Norimberku
46. 1995 v Mnichově
47. 1996 v Norimberku
48. 1997 v Norimberku
49. 1998 v Norimberku
50. 1999 v Norimberku
51. 2000 v Norimberku
52. 2001 v Augsburgu
53. 2002 v Norimberku
54. 2003 v Augsburgu
55. 2004 v Norimberku
56. 2005 v Augsburgu
57. 2006 v Norimberku
58. 2007 v Augsburgu
59. 2008 v Norimberku
60. 2009 v Augsburgu
61. 2010 v Augsburgu
62. 2011 v Augsburgu
63. 2012 v Norimberku
64. 2013 v Augsburgu
65. 2014 v Augsburgu

Na stranách 417 a násl. jsou v příspěvku „Krajanská setkání" uvedeny akce od 1950 do 1991. Je třeba je doplnit takto:
Rok – kdy – kde – poznámky
1993 – 11./12. 9. – Auerbach
1994 – 10./11. 9. – Auerbach – svěcení nové vlajky Gmoi
1995 – 8./9. 7. – Auerbach – Občanská slavnost
1996 – 7./8. 9. – Auerbach – 40 let patronátu
1997 – 12./13. 7. – Auerbach – Občanská slavnost
1998 – 5./6. 9. – Auerbach
1999 – 10./11. 7. – Auerbach – Občanská slavnost
2000 – 9./10. 9. – Auerbach
2001 – 7./8. 7. – Auerbach – Občanská slavnost
2002 – 7./8. 9. – Auerbach
2003 – 5./6. 7. – Auerbach – Občanská slavnost
2004 – 4./5. 9. – Auerbach
2005 – 9./10. 7. – Auerbach – Občanská slavnost
2006 – 2./3. 9. – Auerbach – 50 let patronátu
2007 – 7./8. 7. – Auerbach – Občanská slavnost
2008 – 6./7. 9. – Auerbach
2009 – 11./12. 7. – Auerbach – Občanská slavnost
2011 – 9./10. 7. – Auerbach – Občanská slavnost
2013 – 6./7. 7. – Auerbach – Občanská slavnost

Tyto záznamy podněcují k tomu, abychom pátrali po událostech a setkáních s krajany, se známými a starými přáteli, a pak, jistě trochu teskně, se oddali svým vzpomínkám.

Zobrazit původní německý text

## Bilder aus alten Tagen
[obr] Das Foto zeigt das Wohnhaus Hs-Nr. 298 von Anton Ubl, das zwischen dem Zehent- und Füßlplatz am Flutbach stand. Der angesehene Handwerker war als Weiß- und Lohgerber tätig.

In meiner Erinnerung befand sich hinter dem großen mehrsprossigen Fenster (rechts von der Haustüre) die Werkstatt zusammen mit einer geräumigen Wohnstube (Küche).
Das hochgiebelige, steile, mit der uns vertrauten Teerpappe gedeckte Dach schützte das erd- und holzverkleidete Obergeschoß und den zweistöckigen Dachboden.
Im Vordergrund läßt das Kuhgespann, geführt vom Bruder Josef Ubl, von Beruf Sattler, erkennen, daß man nebenher etwas Landwirtschaft betrieb. Verwandte und Kinder aus der Nachbarschaft, die Mädchen in den bekannten langen Kleiderschürzen, gesellten sich dazu.
In der Nähe gab es „in da Flout" ein Stauwehr mit ziehbaren

Schützen. Die Aufnahme stammt vmtl. aus der Zeit um oder nach dem Ersten Weltkrieg.
Kleine Anmerkung; Wie gern begab ich mich als Bub zum Ublgerber, wenn ich für ein paar schöne trocken gespannte Hasenfelle ein paar Zehnerln als willkommenes Taschengeld erwarten konnte! Lang, lang ist's her!

[obr] Häusergruppe am unteren Ende vom Alten Markt – mit linker Abbiegung in Richtung oberer Marktplatz. Die Gebäude v. l.: Hs-Nr. 93 Bäckerei Stöhr; Nr. 94/95 Gemeinde (Voitshaus), vor 1938 tschechische (Zwerg)Schule, dann NS-Organisationen („Brauhes Haus!"), danach mußten die Räume bei unserer Vertreibung als Kontrollstelle für das „Reisegepäck" herhalten. Die konfiszierte (geraubte) Habe reichte bis an die Decke! Gegenüber sieht man Hs-Nr. 61 Steinbach und Nr. 62 Neidhart; rechts unten der Zaun vom Denkmalgarten.

In diesem Ortsbereich gab es einmal neben Mietwohnungen auch Läden und Kleinbetriebe verschiedener Handwerker.
Anwohner und Nachbarn standen plaudernd zusammen, Kunden gesellten sich dazu, Passanten gingen ihrer Wege, spielende Kinder auf Gassen und Plätzen gehörten zur Idylle unserer Bergstadt. Es war einmal ...

[obr] Das Foto – der Blick reicht vom unteren Marktplatz hinauf zur St. Georgs-Kirche – könnte vor dem I. Weltkrieg entstanden, mithin etwa hundert Jahre alt sein.

Besonders bemerkenswert erscheint, daß
– der große vierseitige und abgedeckte Brunnen im Vordergrund fehlt,
– die Baumgruppe in Bildmitte (die späteren Kastanien) noch klein ist,
– der Bürgersteig (das Trottoir) erst angelegt wird, die Plattenstapel vor den Häusern links weisen darauf hin,
– vor der Häuserzeile rechts nur Masten stehen; das Leitungsnetz für elektrischen Strom war 1910 fertiggestellt,
– die Pflasterung fehlt bzw. unvollständig ist (diejenige der durch den Ort führenden Hauptstraße mit Granitwürfeln erfolgte erst in den 30er Jahren – Notstandsmaßnahme gegen die herrschende Arbeitslosigkeit!).
Unser Lm. Herbert Jakob stellte die Fotos zur Verfügung. Danke!

Unser Heimatbuch bedarf der Ergänzung:
Auf den Seiten 410–412 sind im Beitrag „Sudetendeutsche Tage" die jährlichen Veranstaltungen von 1950 bis 1991 aufgelistet. Sie sind zu ergänzen wie folgt:
43. 1992 in München
44. 1993 in Nürnberg
45. 1994 in Nürnberg
46. 1995 in München
47. 1996 in Nürnberg
48. 1997 in Nürnberg
49. 1998 in Nürnberg
50. 1999 in Nürnberg
51. 2000 in Nürnberg
52. 2001 in Augsburg
53. 2002 in Nürnberg
54. 2003 in Augsburg
55. 2004 in Nürnberg
56. 2005 in Augsburg
57. 2006 in Nürnberg
58. 2007 in Augsburg
59. 2008 in Nürnberg
60. 2009 in Augsburg
61. 2010 in Augsburg
62. 2011 in Augsburg
63. 2012 in Nürnberg
64. 2013 in Augsburg
65. 2014 in Augsburg

Auf den Seiten 417 ff. sind im Beitrag „Heimattreffen" die Veranstaltungen von 1950 bis 1991 aufgelistet. Sie sind zu ergänzen wie folgt:
Jahre – am – in – Anmerkungen
1993 – 11./12.9. – Auerbach
1994 – 10./11.9. – Auerbach – Weihe der neuen Gmoifahne
1995 – 8./ 9.7. – Auerbach – Bürgerfest
1996 – 7./ 8.9. – Auerbach – 40 Jahre Patenschaft
1997 – 12./13.7. – Auerbach – Bürgerfest
1998 – 5./ 6.9. – Auerbach
1999 – 10./11.7. – Auerbach – Bürgerfest
2000 – 9./10.9. – Auerbach
2001 – 7./ 8.7. – Auerbach – Bürgerfest
2002 – 7./ 8.9. – Auerbach
2003 – 5./ 6.7. – Auerbach – Bürgerfest
2004 – 4./ 5.9. – Auerbach
2005 – 9./10.7. – Auerbach – Bürgerfest
2006 – 2./ 3.9. – Auerbach – 50 Jahre Patenschaft
2007 – 7./ 8.7. – Auerbach – Bürgerfest
2008 – 6./ 7.9. – Auerbach
2009 – 11./12.7. – Auerbach – Bürgerfest
2011 – 9./10.7. – Auerbach – Bürgerfest
2013 – 6./ 7.7. – Auerbach – Bürgerfest

Diese Aufzeichnungen regen an, den Ereignissen und Begegnungen mit den Landsleuten, mit Bekannten und alten Freunden nachzuspüren und dann, sicherlich ein wenig wehmütig, seinen Erinnerungen nachzuhängen.

original — click to enlarge

Jak jsme mluvili doma?

Gålfara – člověk se sliněním
Glanda – zábradlí
Glitscha – sněhové bobule
Glunzn – štěrbina, velká skulina
Gluust – chuť k jídlu, apetit
Golla – kazajka
Gölsn – komár
Gouttoua – budižkničemu, lenoch
Gråußtoua – vychloubač, chvastoun
Greiß – kroupy, krupobití
Groumat – otava (druhá seč)
Groppl – tvrdohlavec, bouřlivák
Gschiewl – protivná osoba
Gschling – (jedlé) vnitřnosti
Gschwemm – naplaveniny
Gsiff – nedobrý nápoj
Gspalich – slina
Gschpusi – milostný poměr
Guggan – papírový pytlík
Guud(n, Gieda(n – Žid(é), Židovka (Židovky)
Gugaruz – kukuřice
Gurgl – hrdlo
Gusch(n – ústa, huba
Gusta – chuť
Gutzerl – malé okénko
Gwiarch – tlačenice, zmatek

„Blutza" se žertem míní hlava, „Kutza" je krátký kašel (má-li kdo „Kutzu" – má kašel), „Trutza" znamenal dřív obvyklý kulatý ostříhaný účes na čele (mikáda).

Kdo ještě zná nářeční výrazy jako:
båbern – (polohlasně) odmlouvat
bålchern – (kočka) rvát se, prát se, dráždit
brahna – potit se, dýmat
bedaggln – podvést, napálit
briamln – (nezřetelně) mluvit
dådern – tlachat, žvanit
duawln – čadit, kouřit
daggn – (na)mlátit, srazit k zemi
daima – zvládnout; sníst
gleiwln (rim-) – (líně) přežvykovat
gnappm – kývat hlavou
gnöia – klečet
gölstern – práskat (petardy)
grölzn – říhat, škytat
onogn – ohryzat (kost)
schmuichern – nečitelně psát
spoichn – prát se, jít do sebe

Pamatujte si: opakování je pořádně důležité!

Pořekadla – jak se u nás říkávalo:
– Pozorně dávat pozor – Dávat pozor jako krejčí na jehlu
– To je ale trápení! – To je pořádná otrava!
– Tak to jsme v pěkné bryndě! – Servus, císaři!
– Pořádně ho zmlátí – Dostane na zadek
– Trochu se zmírni! – Teď už dost!
– To se rozbilo – To šlo do háje
– Tady jsem se napálil – Tady jsem se sekl
– To je velmi obtížné – To je čertovsky těžké
– Žít z rezerv – Živit se ze svalu
– Trochu blázní – Přeskočilo mu

Malá oklička často neuškodí – Trochu oklikou se nic nestane.
Ranní déšť a tanec starých žen dlouho netrvají (přísloví).

Krajané! Nezapomínejme, my „přeživší" vyhnání ze staré vlasti, na naše rodné, stále ještě důvěrně známé nářečí, i když jsme se dávno přizpůsobili jinému, místnímu způsobu mluvy.

Zobrazit původní německý text

## Wöi håmma daham gsågt?
Gålfara – Person mit Speichelfluß
Glanda – Geländer
Glitscha – Schneebeere(n
Glunzn – Spalt, große Ritze
Gluust – Eßlust, Appetit
Golla – Jacke
Gölsn – Stechmücke
Gouttoua – Taugenichts, Faulpelz
Gråußtoua – Aufschneider, Prahlhans
Greiß – Hagelkörner, Schloßen
Groumat – Grummet (zweite Mahd)
Groppl – Trotzkopf, Aufrührer
Gschiewl – lästige Person
Gschling – (eßbare) Innereien
Gschwemm – Schwemmgut
Gsiff – ungutes Getränk
Gspalich – Speichel
Gschpusi – Liebschaft
Guggan – Papiertüte
Guud(n, Gieda(n – Jude(n, Jüdin(nen

Gugaruz – Mais
Gurgl – Kehle
Gusch(n – Mund(werk)
Gusta – Geschmack
Gutzerl – kleines Fenster
Gwiarch – Gedränge, Durcheinander
Mit „Blutza" meint man im Scherz den Kopf, ein „Kutza" ist ein kurzes Husten („der haut die Kutz" – er hat Husten), ein „Trutza" steht für den früher üblichen Haarrundschnitt an der Stirne (Bubikopf).

Wer kennt noch mundartliche Ausdrücke, wie
båbern – (halblaut) widersprechen
bålchern – (Katze) balgen, walken, ärgern
brahna – schwitzen, dampfen
bedaggln – beschummeln, übers Ohr hauen
briamln – (undeutlich) reden, sprechen
dådern – daherreden, plaudern
duawln – qualmen, dampfen, rauchen
daggn – (ver)hauen, niedermachen
daima – bewältigen; aufessen
gleiwln (rim-) – (lustlos) herumkauen
gnappm – nicken
gnöia – knien
gölstern – krachen (Knallkörper)
grölzn – rülpsen, aufstoßen
onogn – abnagen (Knochen)
schmuichern – unleserlich schreiben
spoichn – handgreiflich werden, raufen
Denkts drua: Wiedahuln is fei wichtigh!

Redensarten – wöi ma hålt sua gredt håut:
– Genau aufpassen – Aufpassn wöi a Haftlmåcha
– Ist das eine Plage! – Is dees a Jånas!
– Da hat man den Salat! – Servus, Kaisa!
– Er wird tüchtig verhauen – Er gröigt d' Huck vol
– Mach mal halblang! – Öitza gäih fei!
– Das ist kaputtgegangen – Dees is af Rånzn gånga
– Da bin ich reingefallen – Dåu ho i mi uagroußt
– Das ist sehr schwierig – Dees håut an Teifl gseah
– Von Reserven leben – Van Bålgh ziahrn
– Er spinnt ein wenig – Ea håut an Hieb
Ein kleiner Umweg schadet oft nicht – A wing gout in da Krümm gäiht ma nix üm.
Regen am Morgen und Tanz alter Frauen dauern nicht lang – Fröihrägn u Åltweiwatånz dauan niat lång (Sprichwörter).

Landsleute! Laßt uns, die „Überlebenden" der Vertreibung aus der alten Heimat, unsere angestammte, noch immer vertraute Mundart nicht vergessen, wenngleich wir uns längst einem anderen, regionalen Zungenschlag angepaßt haben.

original — click to enlarge

Něco málo pro pobavení

Teta Resi vezme malého Hansla s sebou do kostela. Polohlasně mu vysvětluje všechno, co je tam k vidění. Hansl pozorně poslouchá.

Doma chce chlapec vyprávět, co v kostele viděl. A tak začíná: „Na oltáři je taková skřínka (svatostánek), ta se dá otáčet..."

Soudce: „Obžalovaný, spáchal jste tu krádež?" – On na to: „Ne, Vaše Ctihodnosti, nespáchal!" – Soudce pokračuje: „Máte alibi?" – Obviněný: „Co to je, alibi?" – Soud: „Viděl vás někdo, jak se ta lumpárna stala?" – Obžalovaný: „Ne, nikdo, díky Bohu!"

Bystrá odpověď. Když se tenkrát v Karlových Varech stavěl hotel „Imperial", šel kolem sedlák z Buchova a zeptal se zedníka:
„Hej, co se to tu staví?" – Ten na to: „To bude blázinec pro sedláky z vaší krajiny." – Sedlák, nebyl na ústa padlý: „To jsem si hned myslel, protože pro vás, měšťáky, by to bylo příliš malé!"

Ďábelské. Učitel: „Kdo zná jiné slovo pro ‚detail'?" – Fritz: „Peklo!" – Učitel: „Jak jsi na to přišel?" – Fritz: „Můj táta pořád říká: ‚Čert vězí vždycky v detailu.'"

Dvě žáby sedí u rybníka a povídají si. Jedna se ptá: „Řekni mi, máš děti?" – Druhá žabka na to: „Ne, vůbec ne, protože moje žena má velký strach z čápa!"

Malý chlapec má jít spát. Táta mu čte pohádku. Po chvíli se maminka podívá do dveří a šeptem se ptá: „Už spí?" – „Ano!", říká chlapec.

Učitel se ptá: „Kdo ví, co je to ‚Sattlschlepper' (ten, co táhne sedlo)?" – Karli se hlásí: „To je kovboj, kterému cestou pošel kůň!"

Policie zastaví auto. Za volantem žena. Strážník: „Jela jste právě 120 km v hodině, povoleno je jen 70." – Ona, rozrušeně: „To přece nemůže být pravda, pane strážmistře, vždyť jedu teprve deset minut!"

Zobrazit původní německý text

## A wing woos zan Schmunzln
Die Resi-Tant nimmt an klan Hansl mit in d'Kirgn. Hålblaut erklärt san ålls, woos durt za seah is. Da Hansl hurcht aufmerksåm zou.
Daham w(üll da Bou daz(ühln, woos a in da Kirgn gseah håut. U sua fängt a ua: „Am Åltår is a Paterlackl (Tabernakl), dea kua si drahn ..."

Richta: „Ångeklågta, håbm S' dian Döibståhl begånga?" – Der drauf: „Naa, Håuchs Gricht, howi niat!" – Richta, buaht weita: „Habm S' a Alibi?" – Beschuldigta: „Woos isn dees, a Alibi?" – Gricht: „Håut öimats gseah, wöi döi Lumparei påssiat is?" – Delinquent: „Naa, nöimats, Gott sei Dånk!

Schlooghfirtigh. Wöi sa seinazeit in Kårlsbod as Hotel „Imperial" baut håm, is a Baua aus Buchau vabeigånga und håut an Maura gfräigt:
„Hee, Sie, woos wiadn dåu baut?" – Dea drauf: „Dees wiad a Nårrnhaus füa die Bauan aus enkara Gegnd." – Da Baua, niat maalfaal: „Dees ho i mia glei denkt, wal füa enk Stodara wars ja v(ül za klaa!"

Teiflisch. Lehra: „Wer waaß a ånnas Wuat füa ‚Detail'?" – Da

Fritz: „Hölle!" – Lehra: „Wöi kinnstn dåu drauf?" – Fritz: „Mei Våta sågt imma wieda ‚Da Teifl steckt ållawal im Detail'."

Zwaa Fresch sitzn am Teich u plauschn mitanånna. Da aana fräigt: „Sogh amål, håst du Kinna?" – Da ånnara Fruasch drauf: „Naa, gåua niat, waal mei(n Wei(b håut sua v(ül Ångst vuan Sturch!"

Da klana Bou soll ei(nschlåufm. Da Tada lest nan Märchn vüa. Nåuch ara Waal schaut die Mama ba da Tüa rei(n u fischpat: „Schleft a schu?" – „Jå!", sagt da Bou.

Da Lehra fräigt: „Wer waaß, woos a Såttlschleppa is?" – Da Karli meldt si: „Dees is a Cowboy, dian woos untawegs as Pfaa gfreckt is!"

Die Polizei hölt a Auto ua. A Frau am Steia. Schandarm: „Sie san grod 120 km in da Stund gfåhrn, erlaubt san bloß 70." – Sie, aufgregt: „Dees kua niat sei(n, Herr Wåchtmasta, ich fåhr doch erseht zeh(n Minutn!"

Wir gratulieren recht herzlich zum Geburtstag und wünschen Gesundheit und Glück zum
84. am 20.8. Karl Floth, Pedro de Mendoza 647, 1686 Hurlingham, Prov. de Buenos Aires, Argentinien. – 84. am 28.8. Lotte Schricker (Reif), Armin-Knab-Str. 4, 90469 Nürnberg. – 84. am 3.9. Anneliese Scharnagl, Schlierachstr. 14, 83727 Schliersee. – 84. am 18.9. Erich Kauer, Industriestr. 9, 77728 Oppenau. – 84. am 3.10. Hermann Knobloch, Egerländer Str. 36, 86179 Augsburg. – 83. am 28.8. Anton Gareis, Brückenstr. 7, 63768 Hösbach. – 82. am 16.8. Elsa Bauer (Schindler), Isarstr. 43, 93057 Regensburg. – 82. am 24.9. Dr. Oskar Jessl (Gf), Lauterbachstr. 99, 91541 Rothenburg o.d. Tauber. – 77. am 15.8. Roland Rohm, Hohlweg 8, 85051 Ingolstadt-Zuchering. – 76. am 6.8. Marianne Lugner (Turba), Bügstr. 41, 91301 Forchheim/Ofr. – 74. am 30.9. Hans Reif, Nebelhornstr. 9, 86807 Buchloe. – 74. am 30.9. Franz Reif, Am Graben 10, 86807 Buchloe.

Ich hoffe und wünsche, daß die genannten Landsleute (und auch alle anderen) wohlauf sind und sich zumindest einer zufriedenstellenden Gesundheit erfreuen können!
Es wird leider versäumt, auch den Heimatbrief über Veränderungen, wie Umzug, Ableben u.ä., zu informieren. Daher sind die Angaben ohne Gewähr. Sie ergeben sich aus den im Verzeichnis des Verlages genannten Beziehern (nebst Angehörigen) und Jubiläen.

Diamantene Ehejubiläen
Bereits am 22.5.2014 konnte das Ehepaar Franz und Anneliese Scharnagl in Schliersee diesen Ehrentag im Kreise der Kinder, Enkel und Verwandten begehen.
Am 17. Juli 2014 feierten die Eheleute Otto und Emmi Weichert (Bräutigam) in Neu-Ulm das Fest der diamantenen Hochzeit im Kreis der Familie, Verwandten, Bekannten und Nachbarn.
Auch der Freundeskreis aus der alten Heimat wünscht den Jubilaren Gesundheit, Glück und Gottes Segen auf all ihren Wegen!

Ihr seid nun sechzig Jahr' zu zweit,
ein langes Leben Seit' an Seit'.
Nicht alles war nur Sonnenschein,
auch mancher Kummer floß mit ein.

Voll Dankbarkeit schaut Ihr zurück
auf viele Jahre Eheglück,
und denkt an anno dazumal:
Wie gut war doch des Herzens Wahl!

Unsere Verstorbenen mögen ruhen in Gottes Frieden!
Wie der Heimatbrief erst vor kurzem erfuhr, soll unser Lm. Alois Brandl, geboren am 2. Mai 1920 in Schlaggenwald, bereits am 2.5.2013 (an seinem 93. Geburtstag!?) in Nürnberg, seinem letzten Wohnort, verstorben sein. Seine Frau Anneliese ging ihm schon am 8.1.2012 im Tod voraus. Nähere Angaben fehlen (Datenschutzgesetz!).
(Anmerkung: Landsleute sollten zu Lebzeiten dafür sorgen, daß auch der Heimatbrief vom Ableben erfährt. Die Nachkommen, sofern vorhanden, wissen meist nicht Bescheid und kümmern sich nur selten darum.)
Den Toten gilt unser Gedenken, den Angehörigen unsere Anteilnahme.

Mitteilungen
Heimatbücher aus Restbestand zum ermäßigten Preis von 25,– Euro (ohne Porto) sind bei Lm. Heinrich Dilling, Tel.: 0 91 63 / 75 44, zu beziehen.

Jubiläum der Patenstadt – Festprogramm zur Stadterhebung vor 700 Jahren. Anfragen dazu unter Tel.: 0 96 43 / 20-0.

Landsleute gesucht – Verbleib ungeklärt von Wilhelm (Willi) Bodenstein, Jg. 1922; wohnte daheim „Auf der Kirchstaffel", zuletzt Oberostendorf; Else Donnert (Stark), Jg. 1922, fr. Bahnhofstr. 322, heimatverblieben; Hilde Rippl, zuletzt Altenheim St. Andreas, Babenhausen; Hilde Rohm (Hahn), Jg 1925, fr. Gfell, zuletzt Kaufbeuren. Hinweise bitte an den Heimatbrief.

Spenden für den Heimatbrief: Gudrun Hubl, Bayreuth. Herzlichen Dank! Überweisungen (wie bisher): Konto 449 903 bei Sparda-Bank München eG, BLZ 700 905 00.

Änderung der Rufnummer bei Lm. Heinz Wesp, Landau a.d. Isar: 0 99 51 / 5 96 62.

Heimatbriefe von Schlaggenwald ab Jg. 1953 (auch Sammlungen) sucht Lm. Julian Klötzl, Löhnberg (Hessen), vmtl. ein Nachkomme vom Sandhof in Poschitzau. Angebote bitte unter Tel.: 0 64 71 / 9 56 36 57.

Einsendeschluß für alle Beiträge und Nachrichten für den nächsten Schlaggenwalder Heimatbrief im EHB (5/2014, Oktober-November) ist der 20. August 2014.

Spruchecke:
„Begegnest du der Einsamkeit – hab' keine Angst! Sie ist eine kostbare Hilfe, mit sich selbst Freundschaft zu schließen." (Aus Tibet)

„Wer will, findet Wege, wer nicht will, findet Gründe." (Weisheit)

„Denken ist die Arbeit des Intellekts, Träumen sein Vergnügen."
(Victor Hugo, 1802–1885, frz. Dichter)

Schriftleiter: Franz Pöttig, Eichtweide 47,
82362 Weilheim i. OB, Tel.: 08 81 / 32 66

original — click to enlarge

Na Zvonkové hoře

Cesta byla dlouhá z daleké země,
kde jsem si našel nový domov.
Přesto mě to táhlo k domovu,
k místu, kde jsem se narodil.

Cesta je strmá, čelo horké,
city se točí v kruhu.
Na Zvonkové hoře v poledne
je kolem ticho, samota.

Zastavím se u cesty,
kde jsem už tehdy rád stával,
poznávám ještě mnohý starý strom,
temný lem zelených lesů.

Špičák, Krudum, zaoblený hřbet,
zvedají se v pozadí.
Osiřelý je kostel, řady hrobů,
zvětralá čnělá věž.

Změněné je staré město,
má teď tak málo domů.
Uličky zejí prázdnotou:
můj Slavkov už neexistuje!

Hornické město s popravčím právem
ztratilo své jádro i svou tvář.
Jeho pohled každého zarmoutí,
kdo si ten obraz odnese s sebou.

Zavírám oči, jsem sám,
minulost si mě podmaňuje.
Štěstí dětství, čas mládí,
jak těsné bylo to pouto!

Vzpomínky se probouzejí
na sousedy, přátele, studánky, potok,
na Muckengrund a Velký rybník,
na svatojánské ohně, klukovské kousky.

Přesto krutě zasáhl osud:
Češi přinesli nouzi a bolest;
nenávist k Němcům podněcovala Praha,
hrůza trvala celé roky.

Byl jsem dítě a mým jazykem byla němčina.
Proto jsem musel pryč.
Tolik milých věcí,
co bylo kdysi mé, zůstalo tam.

Vyhnán pak z rodné vlasti,
našel jsem se v cizí zemi,
kterou jsem si vděčně také zamiloval.
Tam začal nový život.

Čas plynul, zestárl jsem,
chtěl jsem ještě jednou k Císařskému lesu.
Tu touhu jsem cítíval často.
Přivedla mě teď domů?

Přemítám, neznám odpověď.
Je to bolest ze zřeknutí?
Ten stesk, nezměrně hluboký,
co mě volal do země předků?

Pochybnosti trápí, tíží:
Patřím sem ještě vůbec?
Byl jsem tu doma, už nejsem.
Existuje vůbec návrat?

I když mě z Čech vyhnali,
pouto k té hroudě zůstalo.
Leckteré staré stopy jsou zaváty.
Na rozloučenou těší modlitba.

Odkaz otců napomíná k povinnosti:
Nezapomeň na starou vlast!
Kdo se tam narodil, věř mi,
je vždy na cestě k ní.

Franz Pöttig

Zobrazit původní německý text

## Am Glockenberg
Der Weg war weit aus fernem Land,
in dem ich ein Zuhause fand.
Doch zog es mich zur Heimat hin,
zum Ort, wo ich geboren bin.

Der Weg ist steil, die Stirne heiß,
Gefühle drehen sich im Kreis.
Am Glockenberg zur Mittagszeit,
ringsum ist Stille, Einsamkeit.

Ich halte ein am Wegesrand,
wo ich schon damals gerne stand,
erkenne noch manch alten Baum,
der grünen Wälder dunklen Saum.

Der Spitzberg, Krudum, rückenrund,
erheben sich im Hintergrund.
Verwaist sind Kirche, Gräberreih'n,
verwittert ragt das Turmgestein.

Verändert ist die alte Stadt,
die nun so wenig Häuser hat.
Die Gassen gähnen zeilenleer:
Mein Schlaggenwald gibt es nicht mehr!

Die Bergstadt mit dem Hochgericht
verlor den Kern und ihr Gesicht.
Ihr Anblick jeden traurig stimmt,
der dieses Bildnis mit sich nimmt.

Ich schließ' die Augen, bin allein,
Vergangenheit, sie holt mich ein.
Der Kindheit Glück, die Jugendzeit,
wie eng war die Verbundenheit!

Erinnerungen werden wach
an Nachbarn, Freunde, Brunnen, Bach,
an Muckengrund und Großen Teich,
an Sonnwendfeuer, Bubenstreich.

Doch grausam griff das Schicksal ein:
Die Tschechen brachten Not und Pein;
den Haß auf Deutsche schürte Prag,
der Schrecken währte Jahr und Tag.

Ein Kind war ich und deutsch mein Wort.
Aus diesem Grunde mußt' ich fort.
So manches liebgeword'ne Stück,
das einmal mein war, blieb zurück.

Aus trauter Heimat dann verbannt,
fand mich zurecht im fremden Land,
das dankbar ich auch liebgewann.
Ein neues Leben dort begann.

Die Zeit verging, ich wurde alt,
wollt' einmal noch zum Kaiserwald.
Die Sehnsucht hab' ich oft gespürt.
Hat sie mich heimwärts nun geführt?

Ich grüble, weiß die Antwort nicht.
Ist es der Schmerz um den Verzicht?
Die Wehmut, unergründlich tief,
die mich zum Land der Ahnen rief?

Die Zweifel quälen, wiegen schwer:
Gehöre ich denn noch hierher?
War hier daheim, bin es nicht mehr.
Gibt es denn eine Wiederkehr?

Wenn man mich auch aus Böhmen trieb,
die Bindung an die Scholle blieb.
Manch alte Spuren sind verweht.
Zum Abschied tröstet ein Gebet.

Der Väter Erbe mahnt zur Pflicht:
Vergiß die alte Heimat nicht!
Wer dort geboren, glaube mir,
ist immer auf dem Weg zu ihr.

Franz Pöttig

original — click to enlarge

Blahopřejeme k narozeninám

Srdečně blahopřejeme k narozeninám a přejeme zdraví a štěstí k

84. narozeninám 20. 8. Karl Floth, Pedro de Mendoza 647, 1686 Hurlingham, Prov. de Buenos Aires, Argentina. – 84. narozeninám 28. 8. Lotte Schricker (Reif), Armin-Knab-Str. 4, 90469 Nürnberg. – 84. narozeninám 3. 9. Anneliese Scharnagl, Schlierachstr. 14, 83727 Schliersee. – 84. narozeninám 18. 9. Erich Kauer, Industriestr. 9, 77728 Oppenau. – 84. narozeninám 3. 10. Hermann Knobloch, Egerländer Str. 36, 86179 Augsburg. – 83. narozeninám 28. 8. Anton Gareis, Brückenstr. 7, 63768 Hösbach. – 82. narozeninám 16. 8. Elsa Bauer (Schindler), Isarstr. 43, 93057 Regensburg. – 82. narozeninám 24. 9. Dr. Oskar Jessl (Gf), Lauterbachstr. 99, 91541 Rothenburg o.d. Tauber. – 77. narozeninám 15. 8. Roland Rohm, Hohlweg 8, 85051 Ingolstadt-Zuchering. – 76. narozeninám 6. 8. Marianne Lugner (Turba), Bügstr. 41, 91301 Forchheim/Ofr. – 74. narozeninám 30. 9. Hans Reif, Nebelhornstr. 9, 86807 Buchloe. – 74. narozeninám 30. 9. Franz Reif, Am Graben 10, 86807 Buchloe.

Doufám a přeji si, aby jmenovaní krajané (a stejně tak i všichni ostatní) byli v pořádku a těšili se alespoň uspokojivému zdraví!

Bohužel se opomíjí informovat Heimatbrief i o změnách, jako je přestěhování, úmrtí apod. Proto jsou tyto údaje bez záruky. Vyplývají ze seznamu odběratelů uvedených v evidenci nakladatelství (spolu s příbuznými) a jejich výročí.

Zobrazit původní německý text

original — click to enlarge

Diamantové svatby

Již 22. 5. 2014 mohli manželé Franz a Anneliese Scharnaglovi ve Schliersee oslavit tento čestný den v kruhu dětí, vnoučat a příbuzných.

Dne 17. července 2014 slavili manželé Otto a Emmi Weichertovi (rozená Bräutigamová) v Neu-Ulmu slavnost diamantové svatby v kruhu rodiny, příbuzných, známých a sousedů.

I okruh přátel ze staré vlasti přeje jubilantům zdraví, štěstí a Boží požehnání na všech jejich cestách!

Jste teď spolu šedesát let,
dlouhý život bok po boku.
Nebylo všechno jen sluncem zalité,
i leckterý žal se do toho vmísil.

Plni vděčnosti se ohlížíte zpět
na mnohá léta manželského štěstí,
a vzpomínáte na tenkrát, kdysi dávno:
jak dobrá byla volba srdce!

Zobrazit původní německý text

Ihr seid nun sechzig Jahr' zu zweit,
ein langes Leben Seit' an Seit'.
Nicht alles war nur Sonnenschein,
auch mancher Kummer floß mit ein.

Voll Dankbarkeit schaut Ihr zurück
auf viele Jahre Eheglück,
und denkt an anno dazumal:
Wie gut war doch des Herzens Wahl!