Schlaggenwälder Heimatbrief — prosinec 2014
Krajanský zpravodaj rodáků z Horního Slavkova. Od roku 1993 vycházel vevázaný do Elbogener Heimatbrief; toto číslo tvoří strany 7–10 ročníku 65/6. Vydavatel Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.
Transcriptions and translations were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading the source. The original wording is usually available in the expandable “original transcription” section; if you find an inaccuracy, we would appreciate a note.
Milí krajané!
Schlaggenwalder Heimatbrief
Prosinec 2014
[obr] (bez popisku) (tmavý zimní/vánoční motiv jako podklad frakturové hlavičky)
Milí krajané!
Tak je to tedy tady: před vámi leží, vevázán do „Elbogener Heimatbriefu" č. 6, náš „Schlaggenwalder Heimatbrief" za měsíc prosinec 2014; je to, jak bylo ohlášeno, poslední číslo v dosud obvyklé, samostatné podobě.
Nový rok začne prvním vydáním sloučeného „Falkenauer/Elbogener Heimatbriefu" a bude zahrnovat měsíce leden a únor 2015. Toto spojení znamená pro okruh čtenářů ještě několik dalších let trvání. Chtějme doufat, že se i tento krok podaří!
Je záměrem, abychom z farního obvodu Schlaggenwald (Horní Slavkov) po nyní 22 letech příslušnosti k EHB zůstali i nadále přítomni jako samostatný oddíl, byť v menším rozsahu, abychom udrželi spojení s krajany.
Počet odběratelů našeho Heimatbriefu mezitím poklesl. Byly doby, kdy se pohyboval kolem 700. Nyní se možná blíží sotva stovce. Důvody jsou všem známy. Mnozí, velmi mnozí přátelé domova nás už navždy opustili. Je zřejmé, že se pomalu přibližuje vyhnavateli očekávané „biologické řešení" problému s námi – s téměř před 70 lety vyhnanými sudetskými Němci a s tou hrstkou, co ještě zůstala z generace pamětníků.
Majitelům naší Heimatbuch (domovské knihy), vydané roku 1991, se doporučuje na straně 415 (uprostřed) doplnit: za text „pokračoval se stejnou obětavostí" připojit: Vyšla čísla 123 až 189. Dále za slova „slouží ke spojení s krajany" vložit: Do konce roku 1992 z toho vyšla čísla 1 až 9.
Tyto dva dodatky lze ještě doplnit: Od roku 1993 jsme se připojili k „Elbogener Heimatbriefu". V období do konce roku 2014 vyšlo dalších 132 čísel Heimatbriefu s více než 300 příspěvky historického, vlastivědného a zábavného rázu, s téměř 400 obrázky (fotografiemi), více než 200 básněmi a celou řadou rodinných zpráv. Tyto příspěvky podstatně rozšířily domovský obzor a obohatily kulturní spektrum.
Dne 15. června 1949 vydal krajan Oskar Otto první Heimatbrief. Následovalo dalších 338 čísel – bilance, na niž můžeme být hrdí! Náš „domovský posel" letos slaví 65 let – jubileum!
Na klíčovou otázku, kdo jej nyní povede dál, bohužel odpovědi zůstaly nezodpovězeny.
Po ohlédnutí za vývojem našeho Heimatbriefu a pohledu do budoucna následuje moje dobře míněná rada: kdo v čase Vánoc najde i chvíle klidu a chtěl by je dobře využít, ať vezme do ruky naši váženou Heimatbuch a ponoří se od strany 267 do důvěrně známých vánočních zvyků doma. Jak veliké tehdy bývalo těšení se na Vánoce!
Přeji vám všem rozjímavý advent a radostné, požehnané vánoční svátky, do nadcházejícího roku zdraví a pohodu.
Srdečně vás zdraví váš krajan Franz Pöttig
Zobrazit původní německý text
## Liebe Landsleute!
Nun ist es also soweit: Vor Euch liegt, eingebunden in den „Elbogener Heimatbrief" Nr. 6, unser „Schlaggenwalder Heimatbrief" vom Monat Dezember 2014; er ist, wie angekündigt, der letzte in der bisher gewohnten, eigenständigen Form.
Das neue Jahr beginnt mit der ersten Ausgabe des vereinigten „Falkenauer/Elbogener Heimatbriefes" und umfaßt die Monate Jänner und Feber 2015. Diese Einheit bedeutet für den Leserkreis noch einige Jahre weiteres Bestehen. Wollen wir hoffen, daß auch diese Aktion gelingt!
Es ist beabsichtigt, daß wir aus dem Kirchsprengel Schlaggenwald nach nunmehr 22jähriger Zugehörigkeit zum EHB auch künftig dort als eigener Abschnitt und mit geringerem Umfang präsent bleiben, um die Verbindung mit den Landsleuten aufrechtzuerhalten.
Die Zahl der Bezieher unseres Heimatbriefes ist inzwischen kleiner geworden. Es gab einmal Zeiten, da lag sie bei etwa 700. Nun mag sie noch bei knapp hundert anzusetzen sein. Die Gründe dafür sind allen bekannt. Viele, sehr viele Heimatfreunde haben uns schon für immer verlassen. Es ist absehbar, daß die von den Vertreibern erwartete „biologische Lösung" des Problems mit uns, den vor fast 70 Jahren vertriebenen Sudetendeutschen und den wenigen noch Verbliebenen aus der Erlebnisgeneration, langsam näherrückt.
Den Besitzern unseres Heimatbuches, aufgelegt im Jahre 1991, wird empfohlen, auf Seite 415 (Mitte) Ergänzungen anzubringen: Nach dem Text „mit der gleichen Hingabe fortsetzte." anfügen: Es erschienen die Ausgaben Nr. 123 bis 189. Ferner nach dem Wortlaut „Verbindung zu den Landsleuten dient." einfügen: Bis Ende 1992 erschienen davon die Folgen 1 bis 9.
Diese beiden Zusätze ließen sich noch ergänzen: Ab 1993 schlossen wir uns dem „Elbogener Heimatbrief" an. Im Zeitraum bis Ende 2014 wurden noch weitere 132 Folgen des Heimatbriefes mit weit über 300 Beiträgen geschichtlicher, heimatkundlicher und unterhaltsamer Art, an die 400 Bilder (Fotos), mehr als 200 Gedichte sowie eine Vielzahl familiärer Nachrichten veröffentlicht. Sie haben den heimatlichen Horizont beachtlich erweitert und das kulturelle Spektrum bereichert.
Am 15. Juni 1949 gab Lm. Oskar Otto den ersten Heimatbrief heraus. Ihm folgten weitere 338 Ausgaben – eine Bilanz, auf die wir stolz sein können! Unser „Heimatbote" wird heuer 65 Jahre alt – ein Jubiläum!
Auf die Kardinalfrage, wer ihn nun weiterführt, blieben leider die Antworten aus.
Dem Rück- und Ausblick auf den Werdegang unseres Heimatbriefes folgt mein gutgemeinter Rat: Wer zur Weihnachtszeit auch Stunden der Muße findet und sie gut nutzen möchte, der nehme unser geschätztes Heimatbuch zur Hand und vertiefe sich ab Seite 267 in das vertraute Brauchtum daheim. Wie groß war doch damals die Vorfreude auf das Weihnachtsfest!
Ich wünsche Euch allen eine besinnliche Adventszeit und ein frohes, gesegnetes Christfest, für das kommende Jahr Gesundheit und Wohlergehen.
Es grüßt Euch herzlich Euer Landsmann Franz Pöttig
Srdečný vánoční pozdrav z Auerbachu v Horní Falci
Rok 2014, v němž jsme mohli oslavit jubileum 700 let od povýšení na město, se chýlí ke konci. Váš Heimatbrief o tom informoval a s uznáním vyzdvihl účast, byť malé skupiny vašich krajanů na slavnostním průvodu. My, obyvatelé Auerbachu, jsme se z tohoto projevu sounáležitosti velmi radovali! A chce-li se člověk podívat na statistiku, vyjde najevo cosi pozoruhodného: za více než 60 let – od roku 1952 do roku 2013 – se u nás konalo 38 vašich krajanských setkání! Radost ze shledání s příbuznými, přáteli, známými a bývalými sousedy, často po dlouhé době, zdaleka převažovala nad námahou někdy dalekou cestu do patronátního města.
S velkou lítostí musíme všichni vzít na vědomí, že vysoký věk a zdravotní potíže nyní omezují schopnost cestovat. Máme pro to pochopení.
Jménem patronátního města vám přeji radostné vánoční svátky a dobrý nový rok 2015.
Váš Joachim Neuß,
starosta
Zobrazit původní německý text
## Herzlicher Weihnachtsgruß aus Auerbach i.d.Opf.
Das Jahr 2014, in dem wir das Jubiläum der Erhebung zur Stadt vor 700 Jahren feiern konnten, neigt sich seinem Ende zu. Ihr Heimatbrief berichtete darüber und hob die Teilnahme einer, wenn auch kleinen Gruppe Ihrer Landsleute am Festzug lobend hervor. Wir Auerbacher haben uns über dieses Zeichen der Verbundenheit sehr gefreut! Und wenn man die Statistik bemühen will, ergibt sich Erstaunliches: In den mehr als 60 Jahren – von 1952 bis 2013 – fanden bei uns 38 Ihrer Heimattreffen statt! Die Freude des Wiedersehens mit Verwandten, Freunden, Bekannten und ehemaligen Nachbarn, oftmals erst wieder nach langer Zeit, überwog bei weitem die Mühen der manchmal weiten Anreise zur Patenstadt.
Mit großem Bedauern müssen wir alle zur Kenntnis nehmen, daß hohes Alter und gesundheitliche Beschwerden nunmehr die Reisefähigkeit einschränken. Wir haben dafür Verständnis.
Im Namen der Patenstadt wünsche ich Ihnen ein frohes Weihnachtsfest und ein gutes neues Jahr 2015.
Ihr Joachim Neuß,
Erster Bürgermeister
Z kalendáře
Prosinec – Julmond/Christmond:
4.12. (čt) Svatá Barbora (barborky!)
6.12. (so) Svatý Mikuláš, poslední úplněk roku
7.12. (ne) 2. neděle adventní (stavění betlému!)
8.12. (po) Neposkvrněné početí Panny Marie
14.12. (ne) 3. neděle adventní
21.12. (ne) 4. neděle adventní, svatý Tomáš
22.12. (po) Počátek zimy, slunovrat, nov
24.12. (st) Štědrý večer (s bohatými zvyky, např. různá jídla, půlnoční mše; začátek dvanácti drsných nocí)
25.12. (čt) Slavnost Narození Páně, 1. svátek vánoční
26.12. (pá) Svatý Štěpán, 2. svátek vánoční
31.12. (st) Svatý Silvestr (Stará posvátná noc)
Barbora ve sněhu, Ježíšek v jeteli. Mnoho větru a mlhy v prosincových dnech věstí špatné jaro a špatný rok.
Znamení zvěrokruhu: Střelec (23. 11. – 21. 12.)
Zobrazit původní německý text
## Aus dem Kalender
Dezember – Julmond/Christmond:
4.12. (Do) St. Barbaratag (Barbarazweige!)
6.12. (Sa) St. Nikolaustag, letzter Vollmond des Jahres
7.12. (So) 2. Advent (Krippe aufstellen!)
8.12. (Mo) Mariä Empfängnis
14.12. (So) 3. Advent
21.12. (So) 4. Advent, St. Thomastag
22.12. (Mo) Winteranfang, Sonnenwende, Neumond
24.12. (Mi) Heiliger Abend (mit reichem Brauchtum, z.B mehrerlei Speisen, Christmette; Beginn der zwölf Rauhnächte/Unternächte
25.12. (Do) Hochfest der Geburt Jesu, 1. Weihnachtsfeiertag
26.12. (Fr) St. Stefanstag, 2. Weihnachtsfeiertag
31.12. (Mi) St. Silvestertag (Ålta Haaligha Å(bmd)
Barbara im Schnee, Christkind im Klee. Viel Wind und Nebel in Dezembertagen, schlechten Frühling und schlechtes Jahr ansagen.
Sternzeichen: Schütze (23.11. – 21.12.)
Obrázek domova
[obr] Hlavní oltář kostela sv. Anny, „dolního" kostela v Novém Městě (Neustadt). Tento snímek mi předala jedna krajanka při setkání v roce 1998 v patronátním městě Auerbach i.d.Opf. V samém překvapení jsem si nezaznamenal její jméno. Dodatečně jí za to děkuji!
Zobrazit původní německý text
## Bild der Heimat
[obr] Hochaltar der St.-Anna-Kirche, der „unteren" Kirche in der Neustadt. Eine Heimatfreundin übergab mir dieses Bild anläßlich des Treffens 1998 in der Patenstadt Auerbach i.d.Opf. Vor lauter Überraschung habe ich ihren Namen nicht vermerkt. Nachträglich ein Dankeschön!
Čtyři svíce
Hořely na adventním věnci. Bylo úplné ticho. Tak tiché, že bylo slyšet, jak svíce začaly mluvit.
První si povzdechla a stěžovala si: „Jmenuji se Mír. Moje světlo svítí, ale lidé mír neudržují. Nechtějí mě."
Její světlo bylo čím dál menší a nakonec zhaslo.
Druhá svíce zablikala, když řekla: „Jmenuji se Víra. Ale jsem zbytečná. Lidé už nechtějí o Bohu nic vědět. Nemá smysl, abych hořela." Místností zavanul průvan a druhá svíce zhasla.
Hluboce zarmoucená se ozvala třetí: „Jmenuji se Láska. Nemám už sílu hořet. Lidé mě odkládají stranou. Vidí jen sami sebe, a ne ty druhé, které by měli milovat." A s posledním zaplápoláním zhaslo i toto světlo.
Vtom přišlo do místnosti dítě, podívalo se na svíce a zvolalo: „Ale, ale, vy přece máte hořet a šířit světlo!"
Čtvrtá svíce, která dosud mlčela, se nyní ozvala: „Nebojte se, sestry! Dokud hořím já, můžeme zase zapálit i vás. Jmenuji se Naděje."
Zápalkou vzalo dítě světlo z této svíce a znovu zapálilo ostatní.
(Z „Symbole des Lebens – Symbole des Glaubens" [Symboly života – symboly víry],
autor neznámý)
Zobrazit původní německý text
## Die vier Kerzen
Sie brannten am Adventskranz. Es war ganz still. So still, daß man hörte, wie die Kerzen zu reden begannen.
Die erste seufzte und klagte: „Ich heiße Frieden. Mein Licht leuchtet, aber die Menschen halten keinen Frieden. Sie wollen mich nicht."
Ihr Licht wurde immer kleiner und erlosch.
Die zweite Kerze flackerte, als sie sagte: „Ich heiße Glauben. Aber ich bin überflüssig. Die Menschen wollen von Gott nichts mehr wissen. Es hat keinen Sinn, daß ich brenne." Ein Luftzug wehte durch den Raum, und die zweite Kerze verlöschte.
Tieftraurig meldete sich die dritte zu Wort: „Ich heiße Liebe. Ich habe keine Kraft mehr zu brennen. Die Menschen stellen mich zur Seite. Sie sehen nur sich selbst und nicht die anderen, die sie liebhaben sollen." Und mit einem letzten Aufflackern ging auch dieses Licht aus.
Da kam ein Kind ins Zimmer, schaute die Kerzen an und rief: „Aber, aber, Ihr sollt doch brennen und Licht verbreiten!"
Die vierte Kerze, die bisher geschwiegen hatte, kam nun zu Wort: „Habt keine Angst, Ihr Schwestern! Solange ich brenne, können wir auch Euch wieder anzünden. Ich heiße Hoffnung.
Mit einem Streichholz nahm das Kind Licht von dieser Kerze und zündete die anderen wieder an.
(Aus „Symbole des Lebens – Symbole des Glaubens",
Autor/in unbekannt)
V adventu
Advent je na světě zase tu.
Záře světel rozjasňuje město.
Zdobíme pestře jehličí,
a rudé vánoční hvězdy kvetou.
Pečeme a jsme dobré mysli,
voní to anýzem, hřebíčkem, skořicí,
po ovocném chlebu a marcipánu –
vlastní pečení vždycky chutná.
Neboť mlsné jazýčky nejsou nikdy daleko
a ochutnat jsou vždy ochotné.
Malí se vzrušeně ptají:
„Co asi Ježíšek dá pod stromeček?"
Napětí roste, kdy už to bude?
Čas neubíhá dost rychle.
Očekávání nezná mezí,
když se rozhoří čtvrtá svíce.
Brzy nato zazvoní zvon,
zazpívá se vesele „Z nebes výsosti",
a Ježíš Kristus je nám docela blízko:
Štědrý večer je tu.
Autor neuveden
Zobrazit původní německý text
## Im Advent
Es ist Advent auf uns'rer Welt.
Der Lichterglanz die Stadt erhellt.
Wir schmücken bunt das Tannengrün,
und rote Weihnachtssterne blüh'n.
Wir backen und sind froh gestimmt,
es riecht nach Anis, Nelken, Zimt,
nach Früchtebrot und Marzipan –
das Selbstgeback'ne kommt gut an.
Denn Naschkätzchen sind niemals weit
und zum Probieren gern bereit.
Die Kleinen fragen aufgeregt:
„Was 's Christkind unter'm Baum wohl legt?"
Die Spannung steigt, wann ist's soweit?
Nicht schnell genug vergeht die Zeit.
Erwartung keine Grenzen kennt,
wenn dann die vierte Kerze brennt.
Schon bald darauf die Glocke klingt,
„Vom Himmel hoch" man fröhlich singt,
und Jesu Christ ist uns ganz nah:
Der Heilig' Abend ist nun da.
Verfasser ungenannt
Trochu pro pobavení
"Ta země je opravdu skvělá," vypráví Sepp po deštivé dovolené v Anglii, "jen by nad ní měla být střecha."
Maminka dceři: "Dám ti dobrou radu. Až se jednou budeš vdávat, tak jen za vojáka. Ten umí vařit, ustlat postel, uklidit a naučil se poslouchat."
Mladá žena stojí s autem před semaforem, motor běží. Ten se rozsvítí zeleně, pak žlutě a červeně. A pak znovu. Žena za ní zaklepe na okénko: "Copak tam vážně není žádná barva, která by se vám líbila?"
Karlík je pozvaný k narozeninám kamaráda. Žasne, že kamarád má čtyři sestry a pět bratrů: "Tolik sourozenců! Řekni, máte vlastního čápa?"
Hezká krotitelka se mazlí s tygrem a volá do publika: "Kdo si troufne to zopakovat?" Mladá žena zakřičí zpátky: "Já! Ale nejdřív pošlete to zvíře pryč!"
Jaký je rozdíl mezi pekařem a kobercem? – No? Pekař musí vstávat kolem třetí, koberec může celý den ležet!
Dva červotoči se potkají. Ptá se jeden: "Co vlastně dělá tvůj syn?" Druhý na to: "Ten pracuje v bance."
Malý Flori si prohlíží atlas světa a ptá se: "Tati, je Tichý oceán celý den klidný?" Otec chce syna odbýt: "Florku, ptej se radši na něco chytřejšího!" Ten se znovu ponoří do map, listuje dál a za chvíli volá: "Tati, a na co vlastně umřelo to Mrtvé moře?"
Chlapec sedí s tátou v pivní zahrádce a ptá se: "Tati, poslyš, jaké to je, když je člověk opilý?" Otec: "Podívej se tamhle! Vidíš ty dva muže? Když jich vidíš čtyři, tak jsi opilý!" Chlapec se úplně zmateně zeptá: "Ale tati, tam přece sedí jenom jeden?!"
V originále chebským nářečím.
Zobrazit původní německý text
## A wing woos zan Schmunzln
„Dees Långd is wirklich gråußårtigh", daz(ühlt da Seff nåuch aran varrängtn Urlaub in Englånd, „nua sollt a Dachl drüwa sei(n."
Die Mama za ihra Tochta: „Ich gi' da an goutn Råut. Wennst amål heiast, dånn nua an Soldåtn. Dea kua kochn, Bettnmåchn, auframa u håut Gehurchn glernt."
A gunga Frau stäiht mit iahn Auto vua da Åmpl, da Motor laft. Döi wiad gröi(n, wiad gelb u rout. U dånn nuch amål. A Mua dahinta kloppt uas Fensta: „Is denn dåu üwahaupt kaa Fårb dabei, döi Ihnen gföllt?"
Da Karli is ba sein Freind zan Geburtstoogh ei(nglodn. Ea staunt, daß da Freind vöia Schwestan u fünf Bröida håut: „Sua v(ül Gschwista! Sogh amål, håbts Ees an eighana Sturch?"
A hübscha Dompteuse schmåtzt mi'n Tigha u röift ins Publikum: „Wer traut si as Nåuchmåchn?" – A gunga Mua schreit zruck: „Ich! Owa schickn Sa erscht dees Vöich naus!"
Woos is da Untaschied zwischn an Becka u an Teppich? – Nu? Da Beck mou üman dreia aufstöih, da Teppich kua an gånzn Toogh liegnbleibm!
Zwa Holzwürma treffm sich. Fräigt da aana: „Woos mecht dei(n Suh(n eigentlich beruflich?" – Da ånnara drauf: „Dea arwat innara Bånk."
Da klana Flori schaut si an Weltåtlas ua u fräigt: „Babba, is da Stille Ozean an gånzn Toogh rouhigh?" – Da Våta w(üll sein Boum owimmln: „Löiwa Flori, fräigh hålt amål woos Gscheits!" – Dea vatöift si wieda in die Låndkårtn, blatlt weita u röift nåuch ara Waal: „Du, Babba, ua woos isn as Tote Meer gsturbm?"
A Bou sitzt mit sein' Våta im Böiagårtn u fräigt: „Dada, hurch, wöi isn dees, wemma an Rausch håut?" – Våta: „Schau duat nüwa! Siahst du döi zwa Månna? Wennst vöiara siast, dånn håst an Rausch!" – Da Bou schaut gånz vadåttat: „Owa Dada, duat sitzt doch bloß aana?!?"
Mezi svátky (mezi roky)
Nad bílými lány
sní a soumrak zvolna klesá.
Hlasitěji tikají hodiny,
zřetelněji zní jejich úder.
Těžeji váží hodiny,
pomaleji plyne čas
těmito posledními chvílemi
do minulosti.
Tlumeněji napomínají zvony.
Zas jeden rok jde k odpočinku.
Neslyšně tančící vločky
ho tiše přikrývají.
Rolf Nitsch (1920–1984), egerlandský autor
Zobrazit původní německý text
## Zwischen den Jahren
Über den weißen Fluren
träumt und verdämmert der Tag.
Lauter ticken die Uhren,
deutlicher klingt ihr Schlag.
Schwerer wiegen die Stunden,
langsamer rinnt die Zeit
durch diese letzten Stunden
in die Vergangenheit.
Dumpfer mahnen die Glocken.
Wieder geht ein Jahr zur Ruh'.
Lautlos tanzende Flocken
decken es sachte zu.
Rolf Nitsch (1920–1984), Egerländer Autor
Wir gratulieren recht herzlich zum Geburtstag und wünschen Gesundheit und Glück zum
92. am 28.12. Friederike Hindemith (Rohm), Claire-Waldoff-Weg 2a, 70195 Stuttgart. – 90. am 23.12. Gertrud Bartelsperger (Stengl), Stuntzstr. 31, 81677 München. – 87. am 12.12. Gertrud Köhler, Schillerstr. 56, 38440 Wolfsburg. – 87. am 16.1. Maria Gautsch (Bräutigam), Trollingerweg 30, 89075 Ulm. – 86. am 16.1. Herbert Kaiser, Brünner Weg 7, 61118 Bad Vilbel. – 86. am 23.1. Franz Höfner, Mörmoosener Str. 30, 84577 Tüßling. – 84. am 17.12. Gudrun Hubl, Nürnberger Str. 2/II, 95448 Bayreuth. – 84. am 17.1. Hilde Kadesch (Wirlitsch), Sudetenstr. 8, 65346 Eltville. – 84. am 8.2. Franziska Malley (Ott), 324 Elm Tree Dr., Jefferson City, MO 65109-0223, USA. – 83. am 28.1. Emmi Weichert (Bräutigam), Ulmer Ried 13, Ludwigsfeld, 89231 Neu-Ulm. – 82. am 30.12. Josef Weiss, Hans-Grade-Str. 20, 06449 Aschersleben. – 79. am 1.1. Werner Oertl, Feldbergstr. 22, 63110 Rodgau. – 74. am 1.1. Hartwig Pöttig, Richard-Wagner-Str. 4, 86356 Neusäß.
Alle Angaben ohne Gewähr, da Veränderungen der persönlichen Verhältnisse (Ableben, Umzug u.ä.) dem Heimatbrief oftmals nicht oder verspätet mitgeteilt werden und andere Lebenszeichen fehlen.
Ich bitte um Verständnis, daß die Namen und Geburtstage auf die im Verzeichnis des Verlages genannten Bezieher (nebst Angehörigen) und Jubiläen beschränkt sind.
Anmerkung: Landsleute sollten zu Lebzeiten dafür sorgen, daß auch der Heimatbrief vom Ableben erfährt. Die Nachkommen (Erben) wissen meist nicht Bescheid und kümmern sich nur selten darum.