Schlaggenwälder Heimatbrief — říjen / listopad 2014
Krajanský zpravodaj rodáků z Horního Slavkova. Od roku 1993 vycházel vevázaný do Elbogener Heimatbrief; toto číslo tvoří strany 10–14 ročníku 65/5. Vydavatel Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.
Přepisy a překlady jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení předlohy. Původní znění bývá dostupné v rozbalovací části „původní přepis"; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.
Milí krajané!
Schlaggenwalder Heimatbrief
Říjen / listopad 2014
[obr] (bez popisku) (pohled na Horní Slavkov přes střechy města, uprostřed farní kostel sv. Jiří s věží)
Milí krajané!
Když člověku dochází slova pro úvod – a to platí i pro Heimatbrief – pomohou někdy všední témata. Jedním z nich je počasí; o to spíš je tu důvod k malému ohlédnutí.
Tyto řádky vznikaly ke konci srpna, který byl – podobně jako týdny předtím – dosti proměnlivý. Nestálé počasí vytrvalo, horkých dnů bylo poskrovnu, azorské tlakové výše chyběly, „psí dny" vrcholného léta vyzněly dost mírně a koupací sezóna byla krátce vyměřená. Škoda toho! Deštivé dny a chladné noci už předznamenaly ranně podzimní tóny, naladily nevrle a vyvolaly myšlenky na topení.
Chtějme přece doufat, že hezký podzim ještě přinese příjemně mírné dny – my staří máme teplo velmi rádi! A pokud nám pak třetí říjnovou neděli o „Kaisakirwě" (posvícení) bude přát sluníčko, na strasti letního počasí se rychle zapomene.
Milí přátelé domova! Doufal jsem, že se přece jen někdo rozhodne Heimatbrief dál vydávat. Toto očekávání bylo (zatím) bohužel zklamáno. Vám, kdo jste náš domov v Egerlandu ještě vědomě zažili, i všem nakloněným přátelům doporučuji Elbogener Heimatbrief (EHB) neodhlašovat ukvapeně jen proto, že dosud samostatný slavkovský list od února 2015 nebude vycházet v obvyklé podobě.
Je mi proti mysli vzdát se tohoto posledního pojítka mezi námi zcela potichu a beze slova. Neměli bychom se s Heimatbriefem rozloučit tak úplně. Nabízí se myšlenka zůstat, alespoň přechodně, přítomni v EHB v menším rozsahu, tak jako jiná místa. Narozeniny, jubilea, úmrtí, občas zprávy a sdělení, drobné příspěvky by se měly i nadále zveřejňovat. Leckterému odběrateli to bude asi málo.
Ani zamýšlené sloučení s „Falkenauer Heimatbrief" (sokolovský krajanský list), které plánuje vydavatelství, by nás nemělo znejistit. Vyčkejte prosím v klidu! Fúze by ještě mohla přinést leccos zajímavého a poučného a rozšířit domovský obzor. Tak lze spojení „Kaadner Heimatbriefu" s „Mei' Erzgebirg'", k němuž došlo před nějakou dobou, považovat za docela přijatelný, zdařilý příklad.
Ať se zatím nemají čemu radovat kritické hlasy, které v Heimatbriefu vidí model na dožití.
A ještě něco jiného. Nedávno mě zaujalo výmluvné podobenství. Protože toto podobenství má platnost i mimo blížící se listopadové dny vzpomínek, rád bych je zde uvedl:
Život je jako cesta vlakem, se všemi zastávkami, oklikami a nehodami. Nastoupíme, potkáme své rodiče a myslíme si, že s námi budou cestovat stále. Na nějaké stanici ale vystoupí a my musíme pokračovat v cestě bez nich. Do vlaku ale nastoupí mnoho dalších cestujících – naši sourozenci, příbuzní, přátelé, dokonce i láska našeho života. Mnozí zase vystoupí a zanechají po sobě velkou prázdnotu. U jiných si ani nevšimneme, že vystoupili.
Je to cesta plná radosti, utrpení, s vítáním a loučením. Budeme úspěšní a s každým spolucestujícím budeme mít dobrý vztah.
Velkou záhadou zůstává: nikdy nevíme, na které stanici musíme vystoupit. Proto musíme žít, milovat, odpouštět a vždy dávat to nejlepší! Neboť až přijde okamžik, kdy musíme vystoupit a naše místo zůstane prázdné, ať po nás zůstanou jen dobré a krásné vzpomínky a ať navždy cestují dál ve vlaku života.
Moji milí krajané! Pamatujte, že na této zemi bylo a zůstává jediné trvalé – změna. Přitom naše bytí občas potřebuje i chvíle, kdy se v sobě zahledíme, obrátíme pohled dovnitř, najdeme sami sebe, zastavíme se sami u sebe; ze ztišení a klidu znovu čerpáme sílu, důvěru a chuť do života, i když to místy jde ztuha.
Přeji vám všem pohodu, nemocným zlepšení a uzdravení, všem ještě slunečné „zlaté" dny na podzim a dobrý, požehnaný čas.
Srdečně vás zdraví váš krajan Franz Pöttig
Zobrazit původní německý text
## Liebe Landsleute!
Wenn man um eine Einleitung verlegen ist, und das gilt auch für den Heimatbrief, helfen manchmal Themen des Alltags. Das Wetter ist ein solches; ein Grund mehr für eine kleine Rückschau.
Diese Zeilen wurden gegen Ende August verfaßt, der sich wie die Wochen zuvor recht wechselhaft zeigte. Die unbeständige Witterung hatte Bestand, es gab nur wenig heiße Tage, die Azorenhochs fehlten, die „Hundstage" des Hochsommers fielen recht zahm aus und die Badesaison war kurz bemessen. Schade drum! Regnerische Tage und kühle Nächte setzten schon frühherbstliche Akzente, stimmten verdrießlich und ließen Gedanken an das Heizen aufkommen.
Wollen wir doch hoffen, daß ein schöner Herbst noch angenehmmilde Tage bringt – wir Alten sind doch der Wärme sehr zugetan! Wenn uns dann am dritten Sonntag im Oktober zur Kaiserkirwa Sonnenschein vergönnt ist, sind die erduldeten Unbilden des Sommerwetters schon vergessen.
Liebe Heimatfreunde! Ich hatte gehofft, daß sich vielleicht doch jemand zur Weiterführung unseres Heimatbriefes entschließt. Diese Erwartung wurde (bis jetzt) leider enttäuscht. Euch, die Ihr unsere Heimat im Egerland noch bewußt erlebt habt, und allen wohlgesonnenen Freunden empfehle ich, den Elbogener Heimatbrief (EHB) nicht voreilig abzubestellen, nur weil der bisher eigenständige Schlaggenwalder ab Feber 2015 nicht mehr in der gewohnten Form erscheint.
Es widerstrebt mir, diese letzte Verbindung unter uns ganz sang- und klanglos aufzugeben. So gänzlich sollten wir uns nicht aus dem Heimatbrief verabschieden. Der Gedanke liegt nahe, zumindest übergangsweise im EHB, wie andere Orte auch, in vermindertem Umfang präsent zu bleiben. Geburtstage, Jubiläen, Sterbefälle, gelegentlich Nachrichten und Mitteilungen, kleine Beiträge sollten auch weiterhin veröffentlicht werden. Manchem Bezieher wird das wohl zu wenig sein.
Auch der vom Verlag beabsichtigte Zusammenschluß mit dem „Falkenauer Heimatbrief" sollte uns nicht beirren. Wartet bitte in Ruhe ab! Die Fusion könnte noch so manches Interessante und Wissenswerte vermitteln und den heimatlichen Horizont erweitern. So kann die seit einiger Zeit vollzogene Verbindung des „Kaadner Heimatbriefes" mit „Mei' Erzgebirg'" als durchaus annehmbares, gelungenes Beispiel gelten.
Noch sollen die kritischen Stimmen nicht recht behalten, die den Heimatbrief schon als Auslaufmodell sehen.
Etwas anderes. Neulich erregte ein sinniges Gleichnis meine Aufmerksamkeit. Da diese Parabel über die nahen Gedenktage im November hinaus zeitlos gültig ist, möchte ich sie wiedergeben:
Das Leben ist wie eine Zugfahrt, mit all den Haltestellen, Umwegen und Unglücken. Wir steigen ein, treffen unsere Eltern und meinen, daß sie immer mit uns reisen. An irgendeiner Stelle aber werden sie aussteigen, und wir müssen unsere Reise ohne sie fortsetzen. Doch es werden viele Passagiere in den Zug steigen, unsere Geschwister, Verwandte, Freunde, sogar die Liebe unseres Lebens. Viele werden wieder aussteigen und eine große Leere hinterlassen. Bei anderen werden wir gar nicht merken, daß sie ausgestiegen sind.
Es ist eine Reise voller Freude, Leid, mit Begrüßung und Abschied. Wir werden erfolgreich sein und zu jedem Mitreisenden eine gute Beziehung haben.
Das große Rätsel ist: Wir wissen nie, an welcher Station wir aussteigen müssen. Deshalb müssen wir leben, lieben, verzeihen und immer das Beste geben! Denn wenn der Augenblick gekommen ist, wo wir aussteigen müssen und unser Platz leer ist, sollen nur gute und schöne Gedanken an uns bleiben und für immer im Zug des Lebens weiterreisen.
Meine lieben Landsleute! Denkt daran, daß hier auf Erden das einzig Beständige stets der Wandel war und bleibt. Dabei braucht unser Dasein manchmal auch Zeiten, in denen wir in uns gehen, einwärts schauen, zu uns finden, einkehren bei uns selbst; aus Besinnung und Ruhe wieder Kraft, Zuversicht und Lebensmut schöpfen, auch wenn es mitunter schwer fällt.
Ich wünsche Euch Wohlbefinden, den Kranken Besserung und Genesung, allen noch sonnige „goldene" Tage im Herbst und eine gute, gesegnete Zeit.
Es grüßt Euch herzlich Euer Landsmann Franz Pöttig
V říjnu – Gilbhardt
3.10. (pá) Den německé jednoty (státní svátek)
5.10. (ne) Díkůvzdání za úrodu
8.10. (st) Úplněk
19.10. (ne) Posvícenská neděle, „Kaisakirwa"
23.10. (čt) Nov
26.10. (ne) Konec letního času
31.10. (pá) Den reformace, „svobodná noc"
Přinese-li říjen hodně deště, je to pro pole požehnání.
Říjnová obloha plná hvězd má ráda teplá kamna.
Znamení zvěrokruhu: Váhy (24. 9. – 23. 10.)
Zobrazit původní německý text
## Im Oktober – Gilbhardt:
3.10. (Fr) Tag der deutschen Einheit (gesetzlicher Feiertag)
5.10. (So) Erntedankfest
8.10. (Mi) Vollmond
19.10. (So) Kirchweih-Sonntag, „Kaisakirwa"
23.10. (Do) Neumond
26.10. (So) Ende der Sommerzeit
31.10. (Fr) Reformationstag, Freinacht
Bringt der Oktober viel Regen, so ist's für die Felder ein Segen.
Oktoberhimmel voller Sterne hat warme Öfen gerne.
Sternzeichen: Waage (24.9. – 23.10.)
V listopadu – Nebelung
1.11. (so) Slavnost Všech svatých
2.11. (ne) Dušičky
6.11. (čt) Svatý Leonhard, úplněk
11.11. (út) Svatý Martin
16.11. (ne) Den truchlení (Volkstrauertag)
19.11. (st) Den pokání a modlitby
22.11. (so) Nov
23.11. (ne) Neděle mrtvých (Totensonntag)
30.11. (ne) Svatý Ondřej, 1. neděle adventní, „29./30. losní noc"
Listopadový sníh setbám neublíží.
Časný nástup zimy ještě v první polovině minulého století nebyl vzácností. Lidová moudrost o tom uměla veršovat: „O Martinu praví sníh: Tady jsem už já." – Jiné zkušenosti říkají: „Zůstane-li listí viset do listopadu, bude dlouhá zima" a „V listopadu je za každým keřem jiné počasí".
O svatoondřejském večeru (nářečně „Anaresnå(bmd"), který je „svobodnou nocí", se rádo provozovalo leccos nezbedného; viz k tomu i naši Heimatbuch, str. 275.
Znamení zvěrokruhu: Štír (24. 10. – 22. 11.)
Zobrazit původní německý text
## Im November – Nebelung:
1.11. (Sa) Hochfest Allerheiligen
2.11. (So) Allerseelen
6.11. (Do) St. Leonhardstag, Vollmond
11.11. (Di) St. Martinstag
16.11. (So) Volkstrauertag
19.11. (Mi) Buß- und Bettag
22.11. (Sa) Neumond
23.11. (So) Totensonntag
30.11. (So) St. Andreastag, 1. Advent, 29./30. Losnacht
Novemberschnee tut den Saaten nicht weh.
Ein früher Wintereinbruch war noch in der ersten Hälfte des vorigen Jahrhunderts nicht selten. So wußte der Volksmund zu reimen: „Ua Martini sågt da Schnäi: Dåu bin i." – Andere Erfahrungen sprechen aus: „Hängt's Laub in den November rein, wird der Winter lange sein" und „Im November ist hinter jeder Staude ein anderes Wetter".
Am Andreasabend (mundartlich „Anaresnå(bmd"), einer Freinacht, wurde gerne allerlei Unfug getrieben; siehe dazu auch unser Heimatbuch S. 275.
Sternzeichen: Skorpion (24.10. – 22.11.)
Kalendářní list – říjen
Bát-li se zlatého října –
co může být krásnějšího!
Člověk děkuje za slunce,
vinař za víno.
Sedlák může v klidu
srovnat strniště na polích
a všechnu úrodu
uklidit do stodoly.
Zvířata si ještě nosí do hnízda,
co lze uchopit jako zásobu,
neboť bude-li zima dlouhá a tuhá,
bude pro ně s potravou zle.
Jak čerstvě vymetená působí teď krajina,
slunce ještě jednou svítí naplno,
zahaluje zemi svým světlem,
než mu dojdou síly.
Hilde Raab-Eigler
Zobrazit původní německý text
## Kalenderblatt Oktober
Gibt's einen goldenen Oktober –
was kann denn schöner sein!
Der Mensch dankt für die Sonne,
der Winzer für den Wein.
Der Bauer kann in Ruhe
die Stoppelfelder richten
und all sein Erntegut
in seine Scheuer schlichten.
Die Tierwelt holt sich noch ins Nest,
was sich als Vorrat greifen läßt,
denn ist der Winter lang und streng,
wird's für sie mit der Nahrung eng.
Wie frisch gekehrt wirkt jetzt die Flur,
die Sonne strahlt noch einmal pur,
umkost das Land mit ihrem Licht,
bevor es ihr an Kraft gebricht.
Hilde Raab-Eigler
Listopad
Měsíc, který naši předkové nazývali také „Nebelung" (mlhopád – jméno mu sedí), nás opět přivádí k dnům ztišení: Všech svatých, Dušičky, Den truchlení, Den pokání a modlitby a Neděle mrtvých, kdy niterně vzpomínáme na naše zesnulé, vedeme s nimi tichý rozhovor o samotě, „upravujeme jejich hroby", každoročně je s láskou zdobíme a ve světle svící se za ně modlíme.
Zatímco na zahradách u domů a na balkonech už panuje prázdno, hřbitovy se v těchto dnech mění v moře květin a světel. Nad hrobovými poli se rozprostírá slavnostní ticho a slovo „poslední odpočinek" nabývá hlubokého významu. Zastavujeme se v zamyšlení.
A nevyhneme se ani tomu, že naše myšlenky nevyhnutelně zabloudí i do staré vlasti, kde odpočívá mnoho našich předků. Bohužel se po téměř sedmdesáti letech opuštěnosti na mnoha místech zachovalo jen málo hrobů. Řada hřbitovů mezitím zpustla, zarostla křovím a houštím; jiné byly srovnány se zemí, rozorány nebo dokonce zastavěny. A tak se pod leckterým pozemkem možná skrývá bývalý hřbitov, k němuž dnes už nevede žádná cesta.
Zobrazit původní německý text
## November
Der Monat, von unseren Vorfahren auch „Nebelung" geheißen (Nomen est omen), führt uns wieder besinnlichen Tagen zu: Allerheiligen, Allerseelen, Volkstrauertag, Buß- und Bettag und Totensonntag, an denen wir innig unserer Verstorbenen gedenken, mit ihnen einsame Zwiesprache halten, „ihre Grewa richtn", diese, wie jedes Jahr, liebevoll schmücken und im Licht der Kerzen für sie beten.
Während in den Hausgärten und auf den Balkonen schon Leere herrscht, verwandeln sich die Friedhöfe in diesen Tagen in ein Blumen- und Lichtermeer. Über die Gräberfelder breitet sich feierliche Stille aus, und das Wort von der „letzten Ruhe" erhält tiefe Bedeutung. Wir halten nachdenklich inne.
Und es bleibt nicht aus: Unweigerlich wandern unsere Gedanken auch hinüber in die alte Heimat, wo viele unserer Ahnen ruhen. Leider sind vielerorts nach fast siebzig Jahren Verlassenheit nur noch wenige Grabstätten erhalten geblieben. Zahlreiche Friedhöfe sind inzwischen verfallen, von Buschwerk und Gestrüpp überwuchert; andere wurden eingeebnet, umgepflügt oder gar überbaut. Und so mag sich unter manchem Areal ein früherer Gottesacker verbergen, zu dem heute kein Weg mehr führt.
Modlitba
Pane, někdy si připadám jako starý osel,
kterému se pořád jen nakládá, až se zhroutí.
Hledám toho, kdo si všimne, když jsem
sklíčený, a kdo mě znovu postaví na nohy.
Už si ani nedovedu představit,
že by mi ještě mohlo být pomoženo –
a přesto k Tobě volám.
Slyš mě a pohlédni na mě, uzdrav mě,
abych už nemusel být přítěží
sobě ani svému bližnímu,
abych se znovu mohl radovat z krásy
světa,
abych znovu cítil lásku a porozumění –
aby noc pominula a nastal nový den.
Amen
Zobrazit původní německý text
## Gebet
Herr, manchmal fühle ich mich wie ein alter Esel,
dem immer nur aufgeladen wird, bis er zusammenbricht.
Ich suche nach dem, der es merkt, wenn ich nieder-
geschlagen bin, und mich aufrichtet.
Ich kann mir gar nicht mehr vorstellen,
daß mir noch zu helfen ist –
und doch rufe ich nach Dir.
Höre mich und sieh mich an, heile mich,
damit ich mir selbst und meinem Nächsten
keine Last mehr sein muß,
daß ich mich wieder freuen kann an der Schönheit der
Welt,
daß ich wieder Liebe und Verständnis spüre –
daß die Nacht vergeht und ein neuer Tag anbricht.
Amen
Historické datum
Letopočet 2014 láká k ohlédnutí za historicky významnými událostmi. V roce
– 14 n. l. zemřel první římský císař Augustus, narozený roku 63 př. n. l. jako Gaius Octavianus, adoptivní syn Gaia Julia Caesara (zavražděného roku 44 př. n. l.). Tento vládce ovládal – dlouho před Habsburky – mnohonárodnostní stát a úspěšně jej spravoval. Jeho éra se proto nazývá „zlatým věkem". Do doby jeho vlády spadá i prohraná bitva proti Germánům pod vedením Arminia Cheruska roku 9 n. l. v Teutoburském lese. Jeho zoufalé zvolání „Vare, vrať mi mé legie!" (Varus, gib mir meine Legionen wieder!) známe ještě z dějepisu.
– 814 zemřel v Cáchách císař Karel I. Veliký (747), král Franků a Langobardů, nejstarší syn Pipina III. Krátkého, vnuk franského majordoma Karla Martella (= „Kladiva"). Karel Veliký byl jedním z významných vládců světových dějin. Do doby jeho vlády spadalo rozšíření karolinské říše i podrobení a christianizace Sasů.
– 1314 korunovace vévody Ludvíka IV. (Bavorského) římským králem Ludvíkem Bavorem z rodu Wittelsbachů (1282, †1347), korunovace římským německým císařem roku 1328 (bez papeže!). Ludvík byl ve při s habsburským protikrálem Fridrichem Sličným, kterého roku 1322 porazil v bitvě u Mühldorfu na Innu. Za peněžní a válečnou pomoc českého krále Jana Lucemburského zastavil Ludvík Egerland, který tehdy patřil k bavorsko-falckému Severnímu kraji (Nordgau). Zástava nebyla nikdy vyplacena a náš domov, Egerland, zůstal při Čechách.
– 1414 (až 1418) koncil v Kostnici. Roku 1415 upálení reformátorů Jana Husa a Jeronýma Pražského. Následovaly husitské války v letech 1419 až 1434.
– 1814 začátek Vídeňského kongresu. Pět velmocí – Velká Británie, Rakousko, Prusko, Rusko a také Francie (po Napoleonově vyhnanství na Elbu téhož roku) – jednalo o novém uspořádání evropského státního systému, které se týkalo i habsburských dědičných zemí Čech a Moravy. Předsedou shromáždění byl kníže Metternich.
– 1914 dne 1. srpna začala první světová válka (1914–1918). K tomu podrobněji v čísle 3 Heimatbriefu.
(Zdroj: Egerer Zeitung, březen 2005)
Zobrazit původní německý text
## Das historische Datum
Die Jahreszahl 2014 lädt zu einem Rückblick auf geschichtlich bedeutsame Ereignisse ein. Im Jahre
– 14 n. Chr. starb der erste römische Kaiser Augustus, geboren anno 63 v. Chr. als Gajus Octavianus, Adoptivsohn von Gajus Julius Caesar (ermordet 44 v. Chr.). Der Imperator beherrschte lange vor den Habsburgern einen Vielvölkerstaat und verwaltete ihn erfolgreich. Seine Ära wird daher das „Goldene Zeitalter" genannt. Die verlorene Schlacht gegen die Germanen unter Armin dem Cherusker im Jahre 9 n. Chr. im Teutoburger Wald fiel in seine Regierungszeit. Sein Klageruf „Varus, Va-
Egerer Zeitung März 2005
rus, gib mir meine Legionen wieder!" ist uns noch aus dem Geschichtsunterricht geläufig.
– 814 starb in Aachen Kaiser Karl I., der Große (747), König der Franken und Langobarden, ältester Sohn Pippins III., des Jüngeren, Enkel des fränkischen Hausmeiers Karl Martell (= der Hammer). Karl d. G. war einer der bedeutenden Herrscher der Weltgeschichte. In seine Regierungszeit fielen die Ausdehnung des karolingischen Reiches und die Unterwerfung und Bekehrung der Sachsen zum Christentum.
– 1314 Krönung von Herzog Ludwig IV. (von Oberbayern) zum König Ludwig, dem Bayer, aus dem Hause Wittelsbach (1282, †1347), Krönung zum röm. dt. Kaiser anno 1328 (ohne Papst!). Ludwig lag in Fehde mit dem Habsburger Gegenkönig Friedrich dem Schönen, den er 1322 in der Schlacht bei Mühldorf am Inn besiegte. Für Geld- und Waffenhilfe König Johanns von Böhmen (aus dem Hause Luxemburg) verpfändete Ludwig das Egerland, das zum bayerisch-pfälzischen Nordgau gehörte. Das Pfand wurde nie ausgelöst, unsere Heimat Egerland blieb bei Böhmen.
– 1414 (bis 1418) Konzil von Konstanz. Verbrennung der Reformatoren Johannes Hus und Hieronimus von Prag anno 1415. Es folgten die Hussitenkriege von 1419 bis 1434.
– 1814 Beginn des Wiener Kongresses. Fünf Großmächte, Großbritannien, Österreich, Preußen, Rußland und auch Frankreich (nach Napoleons Verbannung nach Elba im gleichen Jahr), berieten über die Neuordnung des europäischen Staatensystems, die auch die Habsburger Erblande Böhmen und Mähren betraf. Präsident der Versammlung war Fürst Metternich.
– 1914 am 1. August begann der Erste Weltkrieg (1914-1918). Dazu Ausführungen in Folge 3 des Heimatbriefes.
Požehnání domu
Pokoj s vámi. Lk 24. kap., 36. v.
Pane! Ty, jenž na nebi přebýváš,
nekonečně velká je tvá moc:
Ty trestáš, hrozíš i odměňuješ,
jak nám to kdysi pravil tvůj Syn.
Tebe poslouchají moře, bouře i větry,
hvězdám ukazuješ jejich dráhu,
žehnáš nám svou mírností
a otvíráš lůno země.
Pohleď, Otče! i na nás zde dole,
kdo obýváme tento dům;
a sešli svoje požehnání
na nás, kdo tudy vcházíme i vycházíme.
Dej nám pokrm každé ráno,
o to tě, Vševlídný, prosíme!
Ulehči nám starosti života,
odvrať odtud každé neštěstí!
Dej, Otče! Slunce a déšť,
jak úroda roste a kvete,
a když dozrává, dej své požehnání,
ať jsou vidět bohaté žně!
Cheb 1836
Když jednou v horkých letních dnech
krupobití hrozí našim polím,
nedopusť, Pane, ať nás sklátí,
zachraň nás z každé tísně!
Ochraňuj před bleskem a bouřemi,
před povodní a požárem
tento dům, kde se chvějí tvé děti,
vkládáme jej do tvých rukou.
Když jednou v zemi zuří nemoc,
nechť nás mine;
vždyť ty jsi ten, kdo nás rád opatruje,
snažíme-li se být zbožní.
Popřej nám nakonec svůj mír,
dej nám ctnost a svornost;
pak budeme šťastni už zde na zemi
a doufáme v ni i na věčnosti.
Pane! O toto vše tě prosíme
skrze Ježíše Krista, tvého Syna,
který s Duchem svatým a s tebou
nyní sedí na nebeském trůnu. Amen.
Zobrazit původní německý text
## Haussegen
Der Friede sey mit euch. Luk. 24. Kap., 36. Vers
Herr! der du in dem Himmel wohnest,
unendlich groß ist deine Macht:
Du strafest, drohest und belohnest,
wie einst dein Sohn es uns gesagt.
Dir folgen Meere, Sturm und Winde,
den Sternen zeigst du ihren Lauf,
du segnest uns durch deine Milde,
und schließ'st den Schoß der Erde auf.
Sieh, Vater! auch auf uns hier nieder,
die wir bewohnen dieses Haus;
und sende deinen Segen nieder,
auf uns, die hier geh'n ein und aus.
Schenke uns Nahrung jeden Morgen,
um dies, Allgüt'ger! flehen wir!
Erleicht're uns des Lebens Sorgen,
wend' jedes Unglück ab von hier!
Gib, Vater! Sonnenschein und Regen,
sobald die Feldfrucht wächst und blüht,
und wenn sie reift, gib deinen Segen,
damit man reiche Ernten sieht!
Eger 1836
Wenn einst in heißen Sommertagen
der Hagel unsern Fluren droht,
laß, Herr! sie uns nicht niederschlagen,
errette uns aus jeder Noth!
Beschütz' vor Blitz und Ungewittern,
vor Wassernoth und Feuersbrand
dies Haus, wo deine Kinder zittern,
wir legen es in deine Hand.
Wenn Krankheit einst im Lande wüthet,
laß sie bei uns vorübergeh'n;
du bist's ja, der uns gerne hüthet,
wenn fromm zu seyn wir uns bestreb'n.
Verleih' uns endlich deinen Frieden,
gib Tugend uns und Einigkeit;
dann sind wir glücklich schon hiernieden,
und hoffen's auch in Ewigkeit.
Herr! um dieses alles bitten wir
durch Jesum Christum, deinen Sohn,
der mit dem Heiligen Geist und dir
nun sitzet auf dem Himmelsthron. Amen.