Schlaggenwälder Heimatbrief — červen / červenec 2014
Krajanský zpravodaj rodáků z Horního Slavkova. Od roku 1993 vycházel vevázaný do Elbogener Heimatbrief; toto číslo tvoří strany 12–16 ročníku 65/3. Vydavatel Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.
Abschriften und Übersetzungen wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen der Vorlage enthalten. Der Originalwortlaut ist meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift“ verfügbar; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.
Milí krajané!
[obr] (bez popisku) (pohled na Horní Slavkov přes střechy města s farním kostelem sv. Jiří)
Když skončí „líbezný" měsíc květen, míří matka příroda vstříc mladému létu. Blíží se senoseč, sváží se zelené krmivo, obilí spěje ke zralosti. Noc slunovratu už není daleko. My starší si vážíme klidu a rozjímání, milujeme světlo a teplo a navzdory leckterým neduhům se radujeme z každého slunečného dne. Přitom se nám zdá, že čas nám uniká jako let. Jak krátký nám dnes připadá jeden týden! – Tak nebo podobně jsem chtěl začít, a nemělo by chybět ani procítěné básnické dílko našeho chebského básníka z Liebensteinu u Chebu, Antona Kohla (nar. 1920), s názvem „Ráno na poli":
„Jásavě stoupá skřivan
do jitřního vzduchu,
z polního ticha
volá křepelka.
Světlem prostoupené dálky
a skřivaní zpěv –
dětsky zbožná bázeň
prochází duší.
Vzdálené hory, lesy
stojí v jitřním žáru,
Bůh kráčí přes pole,
osamělý, nepoznán."
Kdo tedy na tomto místě, jak je zvykem, očekává vlastní, někdy politicky zabarvený, místy citově laděný nebo žertovný příspěvek, bude proto poněkud zklamán.
Do popředí zde vystupuje jiné, důležité téma: další trvání „Schlaggenwalder Heimatbriefu".
Je bohužel předvídatelné, že já po téměř 25 letech dobrovolně vykonávané práce od roku 1990 a po 140 číslech ze zdravotních důvodů a z osobní nutnosti tuto svou redaktorskou činnost ukončím. Ve 84 letech mi je čím dál těžší psát příspěvky obvyklým způsobem a včas. Když síly ubývají a hrozí selhat, když se bolest stává stálým průvodcem, je čas odložit pero, dřív než mi je někdo jiný vezme z ruky.
Krajané! Věřte mi, že myšlenka na skončení je mi proti mysli. Ale bylo by opravdu škoda, kdyby náš „domovský posel" musel po tak dlouhé době přestat vycházet! Kdyby se však našel někdo z mladší generace, kdo by byl ochoten převzít tento úkol s elánem a esprit, se srdcem i rozumem, a Heimatbrief, třeba v menším rozsahu, dál vydávat, bylo by to velké vydechnutí! Na rozmyšlení, přemýšlení a uvažování už nezbývá mnoho času, ale jistě dost na to, aby padlo odvážné rozhodnutí. Z mé strany nebude chybět rada a podpora. Tak tedy, milí krajané, co vy na to?
V naději, že tato výzva najde ohlas a přinese úspěch, se všemi dobrými přáními ke zdraví a uzdravení, pro příjemné, radostné letní dny vás srdečně zdraví, jako vždy, váš Franz Pöttig
Příteli, chceš vykonat něco velkého?
Buď zručný jen v malém.
Dobře se ti podaří všechno,
podaří-li se ti to malé!
J. W. von Goethe
Zobrazit původní německý text
## Liebe Landsleute!
Wenn der „wonnige" Monat Mai vorüber ist, geht es in Mutter Natur dem jungen Sommer entgegen. Die Heumahd steht an, Grünfutter wird eingebracht, das Getreide strebt nach Reife. Die Mittsommernacht ist nicht mehr fern. Wir Älteren schätzen Ruhe und Beschaulichkeit, lieben Licht und Wärme und freuen uns trotz mancher Beschwerden über jeden sonnigen Tag. Dabei scheint uns die Zeit wie im Fluge zu enteilen. Wie kurz uns doch eine Woche vorkommt! – So oder ähnlich wollte ich beginnen, und auch ein sinniges Gedicht unseres Egerländer Poeten aus Liebenstein bei Eger, Anton Kohl (Jg. 1920), mit dem Titel „Morgen im Felde" sollte nicht fehlen:
„Jubelnd steigt die Lerche
in die Morgenluft,
aus der Felderstille
eine Wachtel ruft.
Lichtdurchflirrte Weiten
und der Lerche Lied –
kindlichfrommer Schauer
durch die Seele zieht.
Ferne Berge, Wälder
steh'n im Morgenbrand,
Gott geht durch die Felder,
einsam, unerkannt."
Wer also an dieser Stelle, wie gewohnt, einen eigenen, manchmal politisch gefärbten, bisweilen gefühlsbetonten oder launigen Beitrag erwartet (hat), wird daher etwas enttäuscht sein.
Hier steht ein anderes, wichtiges Thema im Vordergrund: das Fortbestehen des „Schlaggenwalder Heimatbriefes".
Es ist leider absehbar, daß ich die seit 1990 freiwillig übernommene Gestaltung unseres Heimatbriefes nach fast 25jähriger Tätigkeit und 140 Folgen aus gesundheitlichen Gründen und persönlicher Notwendigkeit beenden werde. Im 84. Lebensjahr fällt es mir zunehmend schwer, Beiträge in gewohnter Weise rechtzeitig zu verfassen. Wenn die Kraft schwindet und zu versagen droht, Schmerzen zum ständigen Begleiter werden, ist es an der Zeit, die Feder wegzulegen, bevor ein anderer sie mir aus der Hand nimmt.
Landsleute! Ihr könnt mir glauben, daß mir der Gedanke ans Aufhören zuwider ist. Aber: Es wäre doch wirklich schade, wenn unser „Heimatbote" nach so langer Zeit sein Erscheinen einstellen müßte! Wenn sich jedoch jemand aus der jüngeren Generation bereit fände, diese Aufgabe mit Elan und Esprit, mit Herz und Verstand zu übernehmen, und den Heimatbrief, vielleicht in geringerem Umfang, weiterzuführen, wäre das Aufatmen groß! Es bleibt nicht mehr viel Zeit zum Besinnen, Nachdenken, Überlegen, aber bestimmt genug für einen beherzten Entschluß. An beratender Unterstützung meinerseits soll es nicht fehlen. Also, liebe Heimatfreunde, wie wär's?
In der Hoffnung, daß dieser Aufruf Beachtung findet und Erfolg zeitigt, mit allen guten Wünschen zur Gesundheit und Genesung, für angenehme, frohe Sommertage grüßt Euch herzlich, wie immer, Euer Franz Pöttig
Freund, du willst Großes vollbringen?
Sei nur im Kleinen geschickt.
Gut wird dir alles gelingen,
ist dir das Kleine geglückt!
J. W. v. Goethe
Z kalendáře
V červnu – dozrávajícím měsíci (Brachet):
8. (ne) letniční neděle (50 dní po Velikonocích), 65. Sudetoněmecký den v Augsburgu
9. (po) letniční pondělí
13. (pá) úplněk
14. (so) „ovčí zima", pár dní kolem poloviny měsíce
19. (čt) svátek Božího Těla (10 dní po Letnicích)
21. (so) začátek léta, slunovrat, nejdelší den v roce
24. (út) svatojánský den (svobodná noc, noc losování, svatojánské ohně)
27. (pá) den Sedmi spáčů (sedm svatých pastýřů z Efesu), nov
Lidové rčení: „Dnes prší, sedm týdnů bude pršet."
29. (ne) sv. Petr a Pavel (doma „den bouřek!")
Svatý Vít (15.) mění čas, všechno se obrací na druhou stranu (2. pololetí) – Svatý Vít, zažeň bouřky daleko! – Je-li od sv. Petra a Pavla (29.) do sv. Vavřince (10. 8.) horko, zůstává zima dlouho bílá. – Lidská mysl a červnový vítr se často mění rychle.
Znamení: Blíženci (22. 5. – 21. 6.)
V červenci – senoseč (Heuet):
10. (čt) den Sedmi bratří (sedm synů mučednice Felicity)
12. (so) úplněk
22. (út) den sv. Maří Magdalény, začátek vrcholně letních „psích dnů", které trvají až do dne sv. Bartoloměje (24. 8.)
24. (čt) sv. Kryštof, patron řidičů
26. (so) den sv. Anny (svatoanenská pouť)
Jak si počínají sedmero bratří, tak to zůstane čtyři týdny. – První hruška přijde na Markétu (20.), pak všude začíná sklizeň. – Na Jakuba (25.) sucho, tvrdá zima. – Je-li svatá Anna za námi, přichází chladné jitro.
Znamení: Rak (22. 6. – 22. 7.)
Zobrazit původní německý text
## Aus dem Kalender
Im Juni – Brachet:
8. (So) Pfingstsonntag (50 Tage nach Ostern), 65. Sudetendeutscher Tag in Augsburg
9. (Mo) Pfingstmontag
13. (Fr) Vollmond
14. (Sa) Schafskälte, einige Tage um die Monatsmitte
19. (Do) Fronleichnamsfest (10 Tage nach Pfingsten)
21. (Sa) Sommeranfang, Sonnenwende, längster Tag des Jahres
24. (Di) St. Johannitag (Freinacht, Losnacht, Sonnwend-, Johannisfeuer)
27. (Fr) Siebenschläfertag (Die Sieben Hl. Hirten in Ephesus), Neumond
Volksmund: „Heute Regen, sieben Wochen Regen."
29. (So) St. Peter und Paul (daheim „Gewittertag!")
St. Veit (15.) ändert die Zeit, alles geht auf die andere Seit' (2. Halbjahr) – Hl. Veit, treib' die Gewitter weit! – Ist's von St. Peter und Paul (29.) bis St. Laurenzi (10.8.) heiß, bleibt der Winter lange weiß. – Menschensinn und Juniwind ändern sich gar oft geschwind.
Sternzeichen: Zwillinge (22.5. – 21.6.)
Im Juli – Heuet:
10. (Do) Sieben-Brüder-Tag (Die sieben Söhne der Märtyrerin Felizitas)
12. (Sa) Vollmond
22. (Di) St. Magdalenentag, Beginn der hochsommerlich-heißen „Hundstage", die bis zum Bartholomäustag (24.8.) dauern.
24. (Do) Christophorus, Patron der Autofahrer
26. (Sa) St. Annatag (Annafest)
Wie es die sieben Brüder treiben, so soll es vier Wochen bleiben. – Die erste Birn' bringt Margaret (20.), drauf überall die Ernt' angeht. – Jakobi (25.) trocken, Winter hart. – Ist St. Anna erst vorbei, kommt der Morgen kühl herbei.
Sternzeichen: Krebs (22.6. – 22.7.)
Léto
Příroda se ukazuje ve svátečním šatu.
Jaké kvetení všude kolem!
Louky a nivy – moře květů!
Nádherný letní čas.
V purpurové červeni šípková růže,
bujná trnitá kráska, nás těší.
Vyvolila si dny kolem letnic
za svůj stálý čas kvetení.
I ostatní růže,
královna květin,
rozdávají vůni a barvy,
je v tom celé léto!
Jemně se kolébá obilí a pšenice
v mírném letním vánku.
Je to šumění, tiché šeptání,
tajemné, mírné.
Ó člověče, uvědom si,
jak rychle takové léto uplyne!
Podívej se k nebi!
Poděkuj Pánu Bohu a vykonej
plný úcty svou modlitbu!
Trautl Irgang (1926–2010), chebská lyrička
Zobrazit původní německý text
## Sommerzeit
Die Natur zeigt sich im Festtagskleid.
Welch ein Blühen ringsumher!
Auen und Wiesen – ein Blumenmeer!
Wundervolle Sommerzeit.
In purpurnem Rot die Bauernrose,
die üppige Dornenlose, uns erfreut.
Sie erwählte die Tage um Pfingsten
zu ihrer steten Blütezeit.
Auch die übrigen Rosen,
der Blumen Königin,
verschenken Duft und Farben,
da liegt ein ganzer Sommer drin!
Sanft wiegen sich Korn und Weizen
im lauen Sommerwind.
Ein Rauschen ist's, ein leises Raunen,
geheimnisvoll, gelind.
O Mensch bedenke,
wie rasch so ein Sommer vorübergeht!
Schau auf zum Himmel!
Danke dem Herrgott und verrichte
voller Ehrfurcht dein Gebet!
Trautl Irgang (1926-2010), Egerländer Lyrikerin
Mír na zemi?
Byly to svár a spory, které od věků stále znovu určovaly soužití lidí na širém světě, a tak se to děje dodnes. Touha po moci a bohatství, zraněná čest a náboženský fanatismus hnaly nenávistí naplněné davy lidí a národů k násilí a nechaly je páchat hrozné zločiny.
Nemusíme začínat biblickou nesvorností bratrů Kaina a Ábela. Přesto se nekonečná řada válečných střetů táhne dějinami jako krvavá nit. Když selhaly argumenty, řádila válečná zuřivost nad zemí a lidmi.
Osud jednotlivce přitom vždy zůstával bez významu. „Je válka, ó bohové, je válka!" Tak si už před dvěma a půl tisíci lety stěžovali řečtí vinaři vládcům na Olympu na svůj osud. Ještě dobře si vzpomínáme na vlastní školní léta – je to už dávno, dávno – kdy jsme se v dějepise dozvěděli i o tažení Peršanů proti Řekům ve starověku: kolem roku 490 př. Kr. se svedla bitva u Marathónu, roku 480 bitva u Thermopyl a námořní bitva u Salamíny. Už jen slovo „bitva" poukazuje na nepředstavitelné vraždění a masakry!
Rok 2014 je rokem bohatým na dějiny. Zvlášť naléhavě nám připomíná ničivé násilí válečného barbarství: před sto lety začala první světová válka. Trvala až do roku 1918, uvrhla lidi a národy do neštěstí a natrvalo změnila společenský řád i život nás, Čechoněmců. Museli jsme opustit etnické zázemí rakousko-uherské dvojmonarchie a dostali jsme se místo toho do mocenské sféry přehnaně vyhrocených českých nacionálních zájmů.
Z dějin víme: 28. června 1914 padl rakousko-uherský následník trůnu arcivévoda František Ferdinand, synovec císaře Františka Josefa I. (1830–1916), v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny, za oběť atentátu srbských spiklenců. Atentát vyvolal první světovou válku. (Pozn.: „národnímu hrdinovi" Gavrilo Principovi se letos v létě v Srbsku staví pomníky, vskutku ušlechtilé gesto před vstupem do EU! Benešovy busty stejně smýšlejících nacionalistických kruhů ať se také přidají!)
Jednání ztroskotala, ultimátní lhůty vypršely. 28. července 1914 následovalo vyhlášení války Rakouska-Uherska Srbsku, začátkem srpna pak ještě řada dalších vzájemných prohlášení válečného stavu.
Panovníci z evropských knížecích rodů činili pod tlakem událostí vojenská rozhodnutí netušeného, neznámého dosahu. Mnohé lze pochopit jen z tehdejší situace a poměrů. Neměli bychom proto – zpětně – ukvapeně soudit, měli bychom se vyvarovat předsudků, neměli bychom zadržovat oprávněnou kritiku a měli bychom se pokusit vyvodit z dění poučení. „Ať děláš cokoli, jednej rozvážně a mysli na konec!" (Quidquid agis, prudenter agas et respice finem!) – Kdy mohla mít stará římská životní moudrost větší platnost a váhu (a měla by ji mít) než v oněch osudových měsících léta 1914?
František Josef I. z rodu Habsburků převzal roku 1848 těžký úřad. Hned na počátku své vlády musel čelit politickým nepokojům v monarchii, potlačit povstání Maďarů, vést války a přijmout ztráty území, tak:
– 1848/49 proti Sardinskému království (spor o državy, handrkování o země),
– 1859 proti Francii za Napoleona III. s postoupením Lombardie Itálii,
– 1864 proti Dánsku (postoupení práv na Holštýnsko Prusku),
– 1866 „bratrovražedná válka" proti Prusku (porážka u Hradce Králové), proti Itálii (vítězství u Custozzy a Lissy, přesto postoupení Benátska),
– 1878 obsazení Bosny a Hercegoviny, 1908 začlenění do rakousko-uherské monarchie (!).
Ke konci 19. století zastínily stáří císaře rodinné rány osudu:
– 1889 sebevražda korunního prince Rudolfa na zámku Mayerling,
– 1898 zavraždění jeho manželky císařovny Alžběty (Sisi) v Ženevě.
Když napětí v mocenském uspořádání evropských států sílilo a vznikaly vojenské aliance, cítila se rakousko-uherská monarchie ohrožena. Jiskra ze Sarajeva na „balkánském sudu s prachem" stačila k tomu, aby zažehla světový požár.
Na jeho prahu vyhlásil císař manifest „Mým národům". Úryvek:
„Bylo mým nejvroucnějším přáním zasvětit léta, která mi jsou z Boží milosti ještě dopřána, dílu míru a uchránit mé národy před těžkými oběťmi a břemeny války. V radě Prozřetelnosti bylo rozhodnuto jinak... V této vážné hodině jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své odpovědnosti před Všemohoucím. Vše jsem zvážil a uvážil. S klidným svědomím vstupuji na cestu, kterou mi ukazuje povinnost...
A já důvěřuji Všemohoucímu, že daruje mým zbraním vítězství."
Císař František Josef I., zahleděný do sebe, setrvává v modlitbě:
„Otče na nebesích, vládče sluncí,
buď mi svědkem, jenž se k tobě v pokoře blíží!
Já jsem tento boj nezačal!
Já jsem nesel krvavou setbu!
Přesto obklopen nepřáteli a závistivci,
povolal jsem svůj lid do železné obrany,
nechť tvůj duch obestírá naše zbraně,
nám buď vítězství a tobě čest!
Nech mě prožít radostnou hodinu,
kterou můj duch dnes ještě jen váhavě chápe,
kdy zlaté klasy, jiskřící hrozny
znovu dozrají ve světle míru.
Kdy žádná matka už nebude plakat zoufalstvím,
pravda a právo už nebudou popírány,
láska sjednotí národy země.
Otče na nebesích, ochraňuj mou zemi!"
Sešlý monarcha se konce velkého zápolení národů a rozpadu habsburské monarchie už nedožil; zemřel v 86 letech 21. 11. 1916 ve Schönbrunnu u Vídně.
Pouhých 25 let po začátku první světové války, tedy před 75 lety, začala 1. září 1939 druhá světová válka, kterou my Sudetští Němci jako „noví říšští občané" nezavinili, ale po jejím konci jsme byli zbaveni práv, potlačováni, vyvlastněni a vyhnáni z domovské půdy.
Franz Pöttig
„Nešťastná je země, která potřebuje hrdiny."
Bertolt Brecht (1898–1956),
německý spisovatel, básník a režisér
Zobrazit původní německý text
## Frieden auf Erden?
Es waren Zank und Streit, die seit ewigen Zeiten immer wieder das Zusammenleben der Menschen im weiten Erdenrund bestimmten, und so geschieht es bis zum heutigen Tag. Die Gier nach Macht und Reichtum, verletzte Ehre und religiöser Fanatismus trieben haßerfüllte Menschen- und Völkerscharen zur Gewalt und ließen sie entsetzliche Untaten begehen.
Man muß nicht mit der biblischen Zwietracht der Brüder Kain und Abel beginnen. Doch eine nie endenwollende Reihe von kriegerischen Auseinandersetzungen zieht sich wie ein blutroter Faden durch die Geschichte. Wenn die Argumente versagten, raste die Kriegsfurie über Land und Leute.
Das Schicksal des einzelnen blieb dabei stets ohne Bedeutung. „Es ist Krieg, O Ihr Götter, es ist Krieg!" So klagten schon damals vor zweitausendfünfhundert Jahren griechische Weinbauern den Herrschern auf dem Olymp ihr Leid. Wir erinnern uns noch gut an die eigene Schulzeit – lang, lang ist's her – als wir im Fach Geschichte auch von den Feldzügen der Perser gegen die Griechen in der Antike erfuhren: Um 490 v. Chr. schlug man die Schlacht bei Marathon, 480 die Schlacht bei den Thermopylen und die Seeschlacht bei Salamis. Allein die Vokabel „Schlacht" weist auf das unfaßliche Morden und die Gemetzel hin!
Das Jahr 2014 ist ein geschichtsträchtiges. Es rückt die zerstörerische Gewalt kriegerischer Barbarei ganz besonders in unser Bewußtsein: Vor hundert Jahren begann der Erste Weltkrieg. Er dauerte bis 1918, stürzte Menschen und Völker ins Unglück und veränderte nachhaltig die gesellschaftliche Ordnung und das Leben auch von uns Böhmendeutschen. Wir mußten die ethnische Geborgenheit der österreichisch-ungarischen Doppelmonarchie aufgeben und gelangten dafür in den Machtbereich übersteigerter nationaltschechischer Interessen.
Aus der Geschichte wissen wir: Am 28. Juni 1914 fiel der österr.-ungar. Thronfolger Erzherzog Franz Ferdinand, Neffe von Kaiser Franz Joseph I. (1830-1916), in Sarajewo, der Hauptstadt von Bosnien/Herzegowina, einem Anschlag serbischer Verschwörer zum Opfer. Das Attentat löste den 1. Weltkrieg aus. (Anm. Dem „Nationalhelden" Gavrilo Princip setzt man in Serbien heuer im Sommer Denkmäler, eine wahrlich noble Geste für einen Beitritt zur EU! Die Benesch-Büsten gleicher nationalistischer Gesinnungskreise lassen grüßen!)
Verhandlungen scheiterten, Ultimatumsfristen verstrichen. Am 28. Juli 1914 erfolgte die Kriegserklärung Österreich-Ungarns an Serbien, Anfang August folgte noch eine Anzahl weiterer wechselseitiger Erklärungen des Kriegszustandes.
Die Herrscher aus den Fürstenhäusern Europas trafen unter dem Zwang der Ereignisse militärische Entscheidungen von ungeahnter, unbekannter Tragweite. Vieles ist nur aus der Lage und den Verhältnissen von damals zu verstehen. Wir sollten daher – im nachhinein – nicht unbedacht urteilen, Vorurteile vermeiden, berechtigte Kritik nicht zurückhalten und versuchen, Lehren aus dem Geschehen zu ziehen. „Was immer du tust, handle klug und bedenke das Ende!" (Quidquid agis, prudenter agas et respice finem!) – Wann hätte eine aus altrömischer Zeit stammende Lebensweisheit mehr Geltung und Gewicht haben können (und sollen) als in jenen schicksalhaften Monaten des Sommers 1914?
Franz Joseph I. aus dem Hause Habsburg hatte 1848 ein schweres Amt übernommen. Gleich zu Beginn seiner Regentschaft mußte das Kaiserreich politischen Unruhen in der Monarchie begegnen, einen Aufstand der Ungarn niederhalten, Kriege führen und Gebietsverluste hinnehmen, so
– 1848/49 gegen das Königreich Sardinien (Besitzstreit, Länderschacher),
– 1859 gegen Frankreich unter Napoleon III. mit Abtretung der Lombardei an Italien,
– 1864 gegen Dänemark (Abtretung der Rechte auf Holstein an Preußen),
– 1866 „Bruderkrieg" gegen Preußen (Niederlage bei Königgrätz), gegen Italien (Siege bei Custozza und Lissa, trotzdem Abtretung von Venetien),
– 1878 Besetzung von Bosnien/Herzegowina, 1908 Eingliederung in die k. u. k. Monarchie (!).
Gegen Ende des 19. Jahrhunderts überschatteten familiäre Schicksalsschläge das Alter des Kaisers:
– 1889 Selbstmord des Kronprinzen Rudolf auf Schloß Meyerling,
– 1898 Ermordung seiner Gattin Kaiserin Elisabeth (Sissi) in Genf.
Als die Spannungen im Machtgefüge europäischer Staaten zunahmen und militärische Bündnisse entstanden, sah sich die österr.-ungar. Monarchie bedroht. Der Funke von Sarajewo am „Pulverfaß Balkan" genügte, um einen Weltbrand zu entfachen.
An seiner Schwelle verkündete der Kaiser das Manifest „An meine Völker". Ein Auszug:
„Es war Mein sehnlichster Wunsch, die Jahre, die Mir durch Gottes Gnade noch beschieden sind, Werken des Friedens zu weihen und Meine Völker vor den schweren Opfern und Lasten des Krieges zu bewahren. Im Rate der Vorsehung war es anders beschlossen .... In dieser ernsten Stunde bin Ich Mir der ganzen Tragweite Meines Entschlusses und Meiner Verantwortung vor dem Allmächtigen voll bewußt. Ich habe alles geprüft und erwogen. Mit ruhigem Gewissen betrete Ich den Weg, den die Pflicht Mir weist ....
Und Ich vertraue auf den Allmächtigen, daß er Meinen Waffen den Sieg verleihen werde."
Kaiser Franz Joseph I., in sich gekehrt, verharrt im Gebet:
„Vater im Himmel, Lenker der Sonnen,
Zeuge für mich, der in Demut Dir naht!
Ich nicht habe den Kampf begonnen!
Ich nicht streute die blutige Saat!
Doch von Feinden und Neidern umgeben,
rief ich mein Volk zu eiserner Wehr,
laß Deinen Geist uns're Waffen umschweben,
uns sei der Sieg und Dir sei die Ehr'!
Laß mich die frohe Stunde erleben,
die heut' mein Geist ach nur zögernd begreift,
da goldene Ähren, funkelnde Reben
wieder im Lichte des Friedens gereift.
Da keine Mutter trostlos mehr weinet,
Wahrheit und Recht nicht länger verkannt,
Liebe die Völker der Erde vereinet.
Vater im Himmel, beschütze mein Land!"
Der greise Monarch erlebte das Ende des großen Völkerringens und die Auflösung der Habsburger Monarchie nicht mehr; er starb, 86jährig, am 21.11.1916 in Schönbrunn bei Wien.
Nur 25 Jahre nach Beginn des Ersten Weltkrieges, also vor 75 Jahren, begann am 1. September 1939 der Zweite Weltkrieg, den wir Sudetendeutschen als „neue Reichsbürger" nicht verschuldet haben, nach seinem Ende wir jedoch entrechtet, unterdrückt, enteignet und von der heimatlichen Scholle vertrieben wurden.
Franz Pöttig
„Unglücklich das Land, das Helden nötig hat."
Bertolt Brecht (1898-1956),
deutscher Schriftsteller, Dichter und Regisseur
„Zvláštní nabídka"
Malá vesnička je na prodej!
Název nemovitosti: Wittine (č. Vitín), okres Ústí nad Labem,
velikost pozemku: VB (k jednání),
cena: 14 600 eur, paušálně,
zprostředkovatel prodeje (prodávající/vlastník): český stát (ČR),
vlastníci: sudetoněmečtí ovocnáři, v letech 1945/46 podle Benešových dekretů zbaveni práv, vyvlastněni, nasazeni na nucené práce, vyhnáni.
Poloha: České středohoří, výhledová a idylická poloha na návrší nad Labem, chráněná krajinná oblast,
stav budov a stájí: zchátralý,
poslední obyvatel: hostinský (do roku 1965).
Poznámky:
Více než třetina českého národního majetku se skládá z protiprávně zabaveného sudetoněmeckého majetku.
„Obchodní nápad" jeho prodeje otevírá netušené možnosti! Kdo očekává, že výnosy z prodeje jsou určeny na odškodnění bývalých německých vlastníků, je na omylu.
„Hodnotové společenství EU" dosud ani nemrkne nad těmito novými praktikami. Raději poskytuje svému členu Česku, stejně jako každý rok od rozšíření na východ v roce 2004, miliardové částky „strukturální pomoci".
Kdo udělá první krok, odváží se do toho jít a projeví zájem o toto lákavé sousto? Potomci obyvatel Wittine a jejich děti snad? Nebo dává stejně chladnokrevné jako drzé zacházení českého státu s poválečnou minulostí ještě důvod k zamyšlení? F. P.
(Ze zpráv Rádia Praha,
ze Sudetenpost č. 2 a 3/2014)
Zobrazit původní německý text
## „Sonderangebot"
Ein kleines Dorf steht zum Verkauf an!
Name der Liegenschaft: Wittine (tsch. Vitín), Kreis Aussig a.d. Elbe (tsch. Ustí nad Labem),
Größe des Areals: VB (verhandelbar),
Preis: 14.600 Euro, als Pauschale,
Immobilienverwertung (Verkäufer/Besitzer): Tschechischer Staat (CR),
Eigentümer: Sudetendeutsche Obstbauern, 1945/46 gemäß B-Dekrete entrechtet, enteignet, zwangsverpflichtet, vertrieben.
Lage: Böhmisches Mittelgebirge, aussichtsreich und idyllisch auf einer Anhöhe über der Elbe gelegen, Naturschutzgebiet,
Zustand der Gebäude und Stallungen: ruinös,
Letzter Bewohner: Kneipenwirt (bis 1965).
Anmerkungen:
Mehr als ein Drittel des tschechischen Volksvermögens besteht aus widerrechtlich beschlagnahmtem sudetendeutschen Eigentum.
Die „Geschäftsidee" seines Verkaufs eröffnet ungeahnte Möglichkeiten! Wer erwartet, daß Verkaufserlöse für die Entschädigung der früheren deutschen Eigentümer gedacht sind, befindet sich auf dem Holzweg.
Die „Wertegemeinschaft der EU" zuckt bisher ob der neuen Praktika nicht einmal mit den Schultern. Sie greift ihrem Mitglied Tschechien wie jedes Jahr seit der Osterweiterung 2004 lieber mit Milliarden-Beträgen an „Strukturhilfen" unter die Arme.
Wer macht den Anfang, wagt den Einstieg und zeigt Interesse für das verlockende Schnäppchen? Die Nachfahren der Wittiner und ihre Kinder etwa? Oder gibt der ebenso kaltschnäuzige wie dreiste Umgang des tschechischen Staates mit der Nachkriegsvergangenheit noch Anlaß zu Bedenken? F. P.
(Aus Nachrichten Radio Prag,
aus Sudetenpost Nr. 2 u. 3/2014)
Životní moudrost
Když ti do oka vhrkne slza,
zápolíš, dokud nezazáří hvězdy;
pak zvedni oko ke světlu hvězd,
to osuší všechen pláč.
Radost dne, žal dne,
nejistá dálka života –
jak malé a ubohé se to všechno zdá,
podržíš-li to ve světle hvězd.
Zobrazit původní německý text
## Lebensweisheit
Wenn dir ins Aug' die Träne bricht,
so ringe, bis die Sterne scheinen;
dann heb' dein Aug' zum Sternenlicht,
das trocknet alles Weinen.
Des Tages Glück, des Tages Harm,
des Lebens ungewisse Ferne –
wie wird dies alles klein und arm,
hält man's ins Licht der Sterne.
Pohled přes plot
V důsledku voleb do Německého spolkového sněmu v září 2013 vznikla po zdlouhavých jednáních překvapivě velká koalice (GroKo) stran CDU/CSU a SPD, která poté převzala vládní záležitosti. I v Česku se ještě děly věci a zázraky:
Země po týdnech trýznivého čekání dostala novou vládu středolevé koalice sociálních demokratů (ČSSD), protestního hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše a křesťanských demokratů (KDU-ČSL), která vzešla ze svobodných voleb. Novým premiérem se stal sociální demokrat Bohuslav Sobotka.
Připomeňme si předehru: na začátku roku 2013 odcestoval tehdejší premiér Petr Nečas od Vltavy k Isaře, pronesl 21. února v Mnichově v kruzích vyhnanců bouřlivě aplaudovaný projev (viz EHB 3/2013), musel však brzy nato kvůli různým prohřeškům spustit plachty a byl v Praze odstaven. Následovala jako přechodné řešení „úřednická vláda" ochotná prezidentu Miloši Zemanovi, vedená premiérem Jiřím Rusnokem. Za jeho úřadování se odehrálo zjevné, pikantní zákulisní dohadování: manželka předchozího prezidenta Václava Klause, Livia Klausová, která Zemana podporovala ve volební kampani, byla „odměněna" postem velvyslankyně na Slovensku. Klientelismus? Proč by to u Čechů mělo být jinak? Římsko-latinské přísloví „Ruka ruku myje" (Manus manum lavat) má věčnou platnost!
Sobotka se v březnu při své úvodní návštěvě v Berlíně sešel k rozhovorům s kancléřkou Angelou Merkelovou a spolkovým prezidentem Joachimem Gauckem. Sudetoněmecká otázka při této návštěvě nebyla tématem.
Citlivý host přece nesměl být v žádném případě znechucen!
F. P.
Zobrazit původní německý text
## Blick über den Zaun
Als Ergebnis der Wahlen zum Deutschen Bundestag im September 2013 kam nach zähen Verhandlungen überraschend eine Große Koalition (GroKo) aus den Parteien CDU/CSU und SPD zustande, die danach die Regierungsgeschäfte übernahm. Auch in Tschechien geschahen noch Zeichen und Wunder:
Das Land bekam nach Wochen quälenden Wartens eine neue Mitte-Links-Regierung aus Sozialdemokraten (ČSSD), der Protestbewegung ANO des Milliardärs Andrej Babiš und den Christdemokraten (KDU-ČSL), die aus freien Wahlen hervorging. Neuer Premierminister wurde der Sozialdemokrat Bohuslav Sobotka.
Man erinnere sich der Vorgeschichte: Zum Jahresbeginn 2013 reiste der damalige Premier Petr Nečas von der Moldau an die Isar, hielt am 21. Feber in München eine in Vertriebenenkreisen vielbejubelte Rede (siehe EHB 3/2013), mußte bald darauf wegen verschiedener Verfehlungen die Segel streichen und wurde in Prag abserviert. Es folgte als Interimslösung die dem Staatspräsidenten Miloš Zeman willfährige „Expertenregierung" von MinPr Jiři Rusnok. In seiner Amtszeit geschah eine offensichtliche, pikante Kungelei: Die Ehefrau des vorherigen StaatsPr Vaclav Klaus, Livie Klausová, die Zeman im Wahlkampf unterstützte, wurde mit dem Botschafterposten in der Slowakei „belohnt". Filzokratie? Warum sollte es bei den Tschechen anders sein? Der römisch-lateinische Satz „Eine Hand wäscht die andere" (Manus manum lavat) hat ewig Gültigkeit!
Sobotka traf im März bei seinem Antrittsbesuch in Berlin mit Kanzlerin Angela Merkel und Bundespräsident Joachim Gauck zu Gesprächen zusammen. Die Sudetendeutsche Frage war bei diesem Besuch kein Thema.
Der empfindliche Gast durfte doch keinesfalls vergrämt werden!
F. P.
Ještě jednou: „Ztráta domova"
„Stále znovu se musí slyšet nebo číst o ztrátě domova, která nás postihla. To mi připomíná mnohé z mých duchovních vychovatelů, jako například našeho chebského vlasteneckého básníka Otto Zerlika, kterého to pokaždé rozhořčilo a rozzlobilo. My vyhnanci prý přece nejsme tak bezstarostní, abychom svou vzácnou vlast jen tak ztratili. Podle jeho mínění to bylo správně řečeno: ‚Svou vlast jsme neztratili jako prázdnou náprsní tašku, nám ji vzali, aniž se nás kdo ptal...' Spisovnou němčinou dodával: uloupena, vyrvána, 800 let naší kultury zničeno. Další účastníci jednání, jako Ernst Bartl, Hans Ströher, Walter Preißler, Ernst Schneider, Anton Rödl, spolkový ministr Hans-Christoph Seebohm, Walter Becher, se k němu obšírně přidávali.
Ano, na to myslím, když dnes ještě v našem tisku čtu o ‚ztracené vlasti', nebo když se v rozhovorech pro bezpráví vyhnání používá zlehčující výraz ‚vystěhování'."
– Podle příspěvku krajana Alberta Reicha, Stuttgart, předsedy Pracovního kruhu chebských kulturních tvůrců (zkr. AEK), v časopise „Der Egerländer", číslo 2/14, Karlsbader Zeitung, číslo 3/14 a také v našem EHB, číslo 2/14, a jiných(?) –
Pozn.: Označení „ztracený" a „ztráta" se svým významem vztahují především na věcné předměty, jako průkaz, brýle, peníze, klíče aj. V jazykovém úzu se ovšem – v přeneseném smyslu – používají i pro nehmotné hodnoty, např. pro odvahu, důvěru, rozum apod.
Zařazení hraničního pojmu „domov" ponecháváme na úsudku laskavého čtenáře. F. P.
Zobrazit původní německý text
## Noch einmal: „Verlust der Heimat"
„Immer wieder muß man hören oder lesen vom Verlust der Heimat, der uns betroffen habe. Das erinnert mich an so manchen meiner geistigen Ziehväter, wie zum Beispiel an unseren Egerländer Heimatdichter Otto Zerlik, der sich jedes Mal darüber
erregte und schimpfte. Wir Vertriebenen seien doch nicht so gedankenlos und täten unsere wertvolle Heimat verlieren. Er stellte nach seiner Meinung richtig: ‚Mia håbm unna Huimat niat valåuan wöi a laars Bröiftaschl, uns håut ma sa gnumma, ohne uns za fräign ...' Auf Hochdeutsch ergänzte er: geraubt, entrissen, 800 Jahre unserer Kultur vernichtet. Andere Teilnehmer an den Sitzungen, wie Ernst Bartl, Hans Ströher, Walter Preißler, Ernst Schneider, Anton Rödl, Bundesminister Hans-Christoph Seebohm, Walter Becher, schlossen sich ihm wortreich an.
Ja, daran denke ich, wenn ich heute noch in unserem Blätterwald von der ‚verlorenen Heimat' lese oder wenn in Gesprächen für das Unrecht der Vertreibung der verharmlosende Begriff ‚Aussiedlung' gebraucht wird."
– Nach einem Beitrag von Lm. Albert Reich, Stuttgart, Vorsitzender des Arbeitskreises Egerländer Kulturschaffender, abgek. AEK, in der Zeitschrift „Der Egerländer", Folge 2/14, Karlsbader Zeitung, Folge 3/14 und auch in unserem EHB, Folge 2/14, und anderen(?)–
Anm. Die Bezeichnungen „verloren" und „Verlust" beziehen sich – der Bedeutung nach – vornehmlich auf Gegenständliches, wie Ausweis, Brille, Geld, Schlüssel u.a. Sie werden im Sprachgebrauch durchaus – im übertragenen Sinn – auch für ideelle Werte verwendet, z.B. für Mut, Vertrauen, Verstand u.ä.
Die Zuordnung des grenzwertigen Begriffes „Heimat" bleibt dem Verständnis des geneigten Lesers überlassen. F. P.