Schlaggenwälder Heimatbrief — duben / květen 2014
Krajanský zpravodaj rodáků z Horního Slavkova. Od roku 1993 vycházel vevázaný do Elbogener Heimatbrief; toto číslo tvoří strany 11–15 ročníku 65/2. Vydavatel Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.
Přepisy a překlady jsou pořízené s pomocí umělé inteligence a mohou obsahovat chyby ve čtení předlohy. Původní znění bývá dostupné v rozbalovací části „původní přepis"; narazíte-li na nepřesnost, budeme rádi za upozornění.
Milí krajané!
[obr] (bez popisku) (pohled na Horní Slavkov přes střechy města s farním kostelem sv. Jiří)
Když jsem psal tyto řádky, chýlil se ke konci druhý měsíc roku, krátký únor. Oddechli jsme si: zima se dosud chovala mírně, přinesla jen málo sněhu, žádné kruté mrazy a už dávala tušit příchod svého nástupce – kvetly kočičky na vrbách a líska, vykukovaly sněženky, keře bobulovin nasazovaly poupata a špačci se hlasitě hlásili o slovo svým návratem. Kdyby nás březen, jak jsme se obávali, ještě nepřekvapil návratem zimy, vyvázli bychom vlastně dobře!
Nemá se ale nic zobecňovat: kdo miluje třpytivou bílou nádheru, vířící vločky a jinovatku, kdo rád provozuje zimní sporty, ten – zvlášť ve vzpomínce na dlouhé zimní poměry doma – bude letos litovat, že sníh chybí. Kdo ale musí časně zrána opustit útulné teplo postele, obléknout se do studených šatů a pak venku v zimě nevrle uklízet a sypat chodníky, ten letos svou „nezaměstnanost" od srdce přivítá. Nu ano, nezavděčíš se každému! Nebo jak řekl nářeční básník Fritz Reuter: „Co je jednomu sova, je druhému slavík."
Ke konci února byl už zase čas poslat příspěvky pro tento Heimatbrief do nakladatelství. Tu a tam si člověk klade otázku: kolik odběratelů vlastně ještě je? Podle mého odhadu asi 800 pro loketské vydání, z toho sto pro slavkovské. To by bylo zarážející málo. Naše řady se viditelně ztenčují. I pro nakladatelství vzniká problém, pokud se vydávání tohoto domovského písemnictví přestane vyplácet.
Necháme-li v duchu přejít řadu milých příbuzných, známých a dobrých přátel, i tento výsledek je zděšující! Bolí to v srdci, když musíme truchlit nad odchodem tak velkého počtu krajanů. S každým z nich odešel i kus vlastní identity a kus domova. Uvědomění, že milí, důvěrně známí lidé, kteří nám byli celý život blízcí a doprovázeli nás, nám teď navždy chybí, nás zanechává bezradné.
Kolem nás se mezitím udělalo prázdno a ticho! Této skutečnosti se nelze vyhnout. Způsobuje, že se mnozí krajané na sklonku života čím dál víc stahují do sebe, jako kdysi „Jeroným ve své kobce". Zdravotní potíže přibývají, návštěvy u lékaře patří k dennímu programu. Takový je život (C'est la vie)! Všichni jsme podřízeni jeho přírodním zákonům. Přijmout to a přesto si zachovat důvěru a vyrovnanou mysl je opravdové umění žít!
Ještě něco jiného. Velikonoce letos připadají poměrně pozdě, totiž na 22./23. duben. Je to nejstarší křesťanský svátek. Na památku Kristova utrpení a zmrtvýchvstání slavíme na Velký pátek den smutku a o velikonoční noci slavnost radosti.
O velikonočních zvycích doma pojednává naše vlastivědná kniha (Heimatbuch) na stranách 269 a násl.
V květnu, ve vonném měsíci, myslíme obzvlášť vroucně druhou neděli (11. 5.) na obětavý život a požehnané působení našich milých matek. Radujeme se ze vznikání, růstu a kvetení probouzející se přírody.
Vám všem, milí krajané blízko i daleko, ať jste si nový domov našli kdekoli, přeji vše dobré, nemocným mezi námi úspěšné uzdravení a všem pokojné, požehnané Velikonoce.
S naším domovským pozdravem „Servus"
Váš krajan Franz Pöttig
Zobrazit původní německý text
## Liebe Landsleute!
Als ich diese Zeilen zu Papier brachte, neigte sich der zweite Monat des Jahres, der kurze Feber, seinem Ende zu. Wir atmeten auf: Der Winter gebärdete sich bisher mild, brachte nur wenig Schnee, keine grimmige Kälte und ließ das Kommen seines Nachfolgers schon ahnen: Palmkätzchen und Haselnuß blühten, Schneeglöckchen spitzten hervor, Beerensträucher setzten Knospen an, und Stare meldeten vernehmlich ihre Rückkehr. Wenn uns der März, wie befürchtet, nicht noch mit Rückfällen überraschte, dann wären wir doch gut weggekommen!
Man soll aber nichts verallgemeinern: Wer eine glitzernde weiße Pracht, Flockenwirbel und Rauhreif liebt, gerne Wintersport betreibt, wird – zumal bei der Erinnerung an die langen winterlichen Verhältnisse daheim -das Ausbleiben von Schnee in diesen Tagen beklagen. Wer aber frühmorgens die wohlige Bettwärme verlassen, in klamme Kleidung fahren und dann draußen in der Kälte mißmutig Gehwege räumen und streuen muß, wird heuer seine „Arbeitslosigkeit" von Herzen begrüßen. Nun ja, mach's einmal jedem recht! Oder: „Wat den einen sin Uhl, is den annern sin Nachtigal", meinte der Mundartdichter Fritz Reuter.
Gegen Ende Feber war es schon wieder an der Zeit, Beiträge für diesen Heimatbrief an den Verlag zu senden. Ab und zu stellt man die Frage: Wieviel Bezieher gibt es eigentlich noch? Nach meiner Schätzung etwa 800 für den Elbogener, davon hundert für den Schlaggenwalder. Das wäre bestürzend wenig. Unsere Reihen lichten sich zusehends. Auch für den Verlag stellt sich ein Problem, wenn sich die Herausgabe dieses heimatlichen Schrifttums nicht mehr lohnt.
Wenn wir die Reihe lieber Verwandter, Bekannter und guter Freunde in der Rückschau Revue passieren lassen, dann ist auch dieses Ergebnis erschreckend! Tut es doch im Herzen weh, wenn wir den Heimgang einer so großen Zahl von Heimatfreunden zu betrauern haben. Mit jedem von ihnen ging auch eigene Identität und ein Stück Heimat verloren. Das Bewußtwerden, daß liebe, vertraute Menschen, die uns ein Leben lang nahestanden und begleitet haben, nunmehr für immer fehlen, läßt uns fassungslos zurück.
Um uns ist es inzwischen leer und still geworden! An dieser Erkenntnis führt kein Weg vorbei. Sie bewirkt, daß sich viele Landsleute auf ihre alten Tage mehr und mehr zurückziehen wie weiland „Hieronymus im Gehäuse". Die gesundheitlichen Beschwerden häufen sich, Arztbesuche gehören zum Tagesgeschehen. So ist das Leben (C'est la vie)! Wir alle sind seinen Naturgesetzen unterworfen. Dies zu akzeptieren und dennoch Zuversicht und ein heiteres Gemüt zu bewahren, ist wahre Lebenskunst!
Etwas anderes. Das Osterfest fällt heuer recht spät, nämlich auf den 22./23. April. Es ist das älteste christliche Fest. Zum Gedenken an Christi Leiden und die Auferstehung begehen wir am Karfreitag die Trauer- und in der Osternacht die Freudenfeier.
Über das österliche Brauchtum daheim berichtet unser Heimatbuch auf den Seiten 269 ff.
Im Mai, dem Wonnemonat, denken wir besonders innig am zweiten Sonntag (11.5.) an das aufopfernde Leben und segensreiche Wirken unserer lieben Mütter. Wir erfreuen uns am Werden, Wachsen und Blühen in der erwachenden Natur.
Euch, liebe Landsleute in nah und fern, wo auch immer Ihr wieder ein neues Zuhause gefunden habt, wünsche ich alles Gute, den Kranken unter uns erfolgreiche Genesung, und allen ein friedvolles, gesegnetes Osterfest.
Mit unserem heimatlichen Gruß „Servus"
Euer Landsmann Franz Pöttig
Velikonoční pozdrav
Městská obec Auerbach v Horní Falci přeje svým kmotřeneckým dětem z farního obvodu Horní Slavkov v Chebsku „Veselé Velikonoce" a srdečně je zve na akce letošního jubilea.
Joachim Neuß,
starosta
Zobrazit původní německý text
## Ostergruß
Die Stadtgemeinde Auerbach i.d. Opf. wünscht ihren Patenkindern aus dem Kirchsprengel Schlaggenwald im Egerland „Frohe Ostern" und lädt sie zu den Veranstaltungen des Jubiläums in diesem Jahr herzlich ein.
Joachim Neuß,
Erster Bürgermeister
Z kalendáře
V dubnu – měsíci Velikonoc:
13. 4. (ne) Květná neděle
15. 4. (út) první úplněk po začátku jara
17. 4. (čt) Zelený čtvrtek
18. 4. (pá) Velký pátek (svátek)
20. 4. (ne) Velikonoční neděle
21. 4. (po) Velikonoční pondělí (svátek)
23. 4. (st) svatojiřský den; památka sv. Jiří, mučedníka v Malé Asii († 304); sv. Vojtěcha, biskupa pražského, mučedníka († 997 v Sambii/Východní Prusko)
27. 4. (ne) Bílá neděle
30. 4. (st) filipojakubská noc, volná noc a noc losování
Duben větrný a suchý, zastavuje všechen růst.
Zaseješ mě v dubnu, přijdu, kdy budu chtít; zaseješ mě v květnu, přijdu hned. Je-li svatý Jiří mírný a hezký, brzy uvidíme špatné počasí.
Znamení: Beran (21. 3. – 20. 4.)
V květnu – vonném měsíci:
1. 5. (čt) Svátek práce, svátek Patrony Bavorska
11. 5. (ne) Den matek
12. 5. (po) Pankrác, první ledový muž
13. 5. (út) Servác, druhý ledový muž
14. 5. (st) Bonifác, třetí ledový muž
15. 5. (čt) Studená Žofie
16. 5. (pá) svátek sv. Jana Nepomuckého; památka Jana Nepomuckého, mostního světce, kněze, mučedníka († 1393 v Praze)
29. 5. (čt) svátek Nanebevstoupení Páně (40 dní po Velikonocích)
V den sv. Floriána (4. 5.) může ještě jednou sněžit.
Když na Pankráce mrzne, v zahradě se hodně zničí.
První láska a květen málokdy projdou bez mrazu.
Znamení: Býk (21. 4. – 21. 5.)
Zobrazit původní německý text
## Aus dem Kalender
Im April – Ostermond:
13.4. (So) Palmsonntag
15.4. (Di) Erster Vollmond nach Frühlingsbeginn
17.4. (Do) Gründonnerstag
18.4. (Fr) Karfreitag (Feiertag)
20.4. (So) Ostersonntag
21.4. (Mo) Ostermontag (Feiertag)
23.4. (Mi) St. Georgitag; Gedenken an hl. Georg, Märtyrer in Kleinasien († 304); an hl. Adalbert, Bischof in Prag, Märtyrer († 997 im Samland/Ostpreußen)
27.4. (So) Weißer Sonntag
30.4. (Mi) Walpurgisnacht, Frei- und Losnacht
April windig und trocken, läßt alles Wachstum stocken.
Baust mich an im April, komm' ich, wann ich will; baust mich an im Mai, so komm' ich glei(ch. Ist St. Georg mild und schön, wird man bald schlecht' Wetter seh'n.
Sternzeichen: Widder (21.3. – 20.4.)
Im Mai – Wonnemonat:
1.5. (Do) Maifeiertag, Test Patrona Bavariae
11.5. (So) Muttertag
12.5. (Mo) Pankraz, erster Eisheiliger
13.5. (Di) Servaz, zweiter Eisheiliger
14,5, (Mi) Bonifaz, dritter Eisheiliger
15.5. (Do) Kalte Sophie
16.5. (Fr) St. Nepomukstag; Gedenken an Johann Nepomuk, Brückenheiliger, Priester, Märtyrer († 1393 in Prag)
29.5. (Do) Feiertag Christi Himmelfahrt (40 Tage nach Ostern)
Am Tag des hl. Florian (4.5.) es immer nochmals schneien kann.
Wenn's an Pankraz gefriert, wird im Garten viel ruiniert.
Die erste Liebe und der Mai gehen selten ohne Frost vorbei.
Sternzeichen: Stier (21.4. – 21.5.)
Zázrak vzkříšení
Lidé truchlili v hlubokém tichu –
neboť smrt činí nevýslovně němým;
jen vojáky zachvátil neklid –
vnímali kolem sebe cosi přízračného.
Jeden nedůvěřoval zesnulému –
Pilát, vládce soudní pravomoci;
obtížen vinou, plný pochybností,
bezmezná byla jeho bezradnost.
Nechal kámen zapečetit, střežit,
vojáky přísně zavázal;
nikdo se ho neměl dotknout, pohnout jím –
dokud nesvitne nový den.
Když ženy přišly ke hrobu,
se skloněnou hlavou, před východem slunce –
tu je odvalený kámen
zachvátil úžasem.
Kámen byl pryč, ten mocný,
hrob za ním prázdný.
Pilát žádal svědky, důkazy,
proklínal vojsko strážných.
Zázrak nepotřeboval žádné důkazy
pro to noční dění;
bylo to opravdové zmrtvýchvstání –
ačkoli to „nikdo" neviděl.
Trautl Irgang (1926–2010),
chebská spisovatelka
Zobrazit původní německý text
## Das Wunder der Auferstehung
Die Menschen trauerten in tiefer Stille –
denn der Tod macht unsagbar stumm;
nur die Soldaten erfaßte Unruh' –
vernahmen Gespenstisches um sie herum.
Einer mißtraute dem Verstorb'nen –
Pilatus, Herrscher der Gerichtsbarkeit;
schuldbeladen, voller Zweifel,
grenzenlos seine Ratlosigkeit.
Er ließ den Stein versiegeln, bewachen,
nahm die Soldaten in strenge Pflicht;
niemand sollte ihn berühren, bewegen –
bis daß der neue Tag anbricht.
Als die Frauen zum Grabe kamen,
gebeugten Hauptes, vor Sonnenaufgang –
da zog der Stein, der weggewälzte,
sie erschaudernd in seinen Bann.
Der Stein war weg, der mächtige,
das Grab dahinter leer.
Pilatus forderte Zeugen, Beweise,
verteufelte der Bewacher Heer.
Das Wunder bedurfte keiner Beweise
für das nächtliche Gescheh'n;
sie war wahrhaftig die Auferstehung –
obwohl „es" niemand hat geseh'n.
Trautl Irgang (1926 – 2010),
Egerländer Schriftstellerin
Kříž s Kristem
Křesťanský kříž z tmavohnědě mořeného dřeva, nabízený zde na bleším trhu, vysoký půl metru, s korpusem Ukřižovaného z bronzového odlitku, upoutal mou pozornost. Konce kříže nesly nápis: „Pane, vrať nám naši vlast." Na otázku po jeho původu obchodník uvedl, že mu jej přenechal potomek uprchlické rodiny z Mazur (Východní Prusko), kterému se roku 1945 podařil útěk přes Baltské moře. Víc se o minulosti tohoto posvátného předmětu nedalo dozvědět.
Byl jsem uchvácen tímto symbolem naší křesťanské víry. Kříž se mi líbil. Koupil jsem ho, aniž bych smlouval.
Krucifix dostal čestné místo, visí na knihovně hned vedle mého psacího stolu, stále v mém zorném poli, a připomíná nevyhnutelnou pomíjivost pozemského bytí.
Zobrazit původní německý text
## Christuskreuz
Ein am hiesigen Trödelmarkt feilgebotenes Christuskreuz aus dunkelbraun gebeiztem Holz, einen halben Meter groß, mit dem Korpus des Gekreuzigten aus Bronzeguß, erregte meine Aufmerksamkeit. Die Kreuzenden trugen die Inschrift: „Herr, gib uns unsere Heimat wieder." Auf die Frage nach seiner Herkunft gab der Händler an, ein Nachkomme einer Flüchtlingsfamilie aus den Masuren (Ostpreußen), der 1945 die Flucht über die Ostsee gelang, habe es ihm überlassen. Mehr war über die Vergangenheit des sakralen Gegenstandes nicht zu erfahren.
Ich war beeindruckt vom Sinnbild unseres christlichen Glaubens. Das Kreuz gefiel mir. Ich erwarb es ohne zu feilschen.
Das Kruzifix erhielt einen Ehrenplatz, es hängt am Bücherregal gleich neben meinem Schreibtisch, immer in meinem Blickfeld, und gemahnt an die unausbleibliche Endlichkeit irdischen Daseins.
Jubileum kmotřeneckého města
Jak už jsme informovali, slaví letos hornická obec Auerbach v Horní Falci výročí povýšení na město roku 1314 králem Ludvíkem IV. Bavorem z rodu Wittelsbachů, tedy před 700 lety.
Slavnostní program počítá po celý rok s více než stovkou nejrůznějších akcí (nejhustěji v měsících květen až červenec). Patří k nim mimo jiné rocková opera „Faust" (12. 4.), otevření muzea (1. 5.), Pruský komorní orchestr (1. 5.), slavnost starého města (4.–6. 7.), koncert Vojenské hudby č. 12 (17. 7.), Maffiho hry / Hornické muzeum (19./20. 7.), vystoupení Konstantina Weckera (20. 7.) a souboru Altneihauser Feierwehr (11. 10.). Dalšími kulturními vrcholy jsou například muzikály, hostování známých umělců, divadelní představení, večery lidové hudby. Sportovní soutěže, tucet zábavných akcí jako hornické, zahradní, poutní, farní a seniorské slavnosti, tržní neděle a historicky zajímavé prohlídky města doplňují pestrou paletu příjemných událostí.
Slavnostní brožura uvádí místo, datum/čas, předprodej vstupenek a ceny. Podrobné informace obsahuje internet na adrese „www.aub.de"; informace podává i ohlašovna na radnici.
Bohatý a vyvážený slavnostní program pro malé i velké přivede do Auerbachu mnoho hostů zblízka i zdaleka. My „staří" kmotřenci z roku 1956 bychom u toho neměli chybět!
Město Auerbach všechny srdečně zve. F. P.
Zobrazit původní německý text
## Jubiläum der Patenstadt
Wie bereits berichtet, feiert die Bergstadt Auerbach i.d. Opf. heuer das Jubiläum der Erhebung zur Stadt anno 1314 durch König Ludwig IV., den Bayern, aus dem Hause Wittelsbach, also vor 700 Jahren.
Das Festprogramm sieht, über das ganze Jahr verteilt, über hundert Veranstaltungen verschiedener Art vor (gehäuft in den Monaten Mai bis Juli). Dazu zählen u.a. die Rockoper „Faust" (12.4.), Museumseröffnung (1.5.), das Preußische Kammerorchester (1.5.), Altstadtfest (4.-6.7.), Konzert des Heeresmusikkorps 12 (17.7.), die Maffeispiele/Bergbaumuseum (19./ 20.7.), der Auftritt von Konstantin Wecker (20.7.) und der Altneihauser Feierwehr (11.10.). Weitere kulturelle Höhepunkte sind z.B. Musicals, Gastspiele bekannter Künstler, Theateraufführungen, Volksmusikabende. Sportliche Wettkämpfe, ein Dutzend unterhaltsamer Anlässe, wie Berg-, Garten-, Kirwa-, Pfarr- und Seniorenfeste, Marktsonntage und historisch interessante Stadtführungen ergänzen die bunte Palette vergnüglicher Ereignisse.
Die Festbroschüre weist auf Örtlichkeit, Datum/Uhrzeit, Kartenvorverkauf/Eintrittspreise hin. Ausführliche Informationen enthält das Internet unter „www.aub.de"; Auskünfte erteilt auch das Einwohnermeldeamt im Rathaus.
Das reichhaltige und ausgewogene festliche Programm für groß und klein wird viele Gäste aus nah und fern nach Auerbach führen. Wir „alten" Patenkinder von 1956 sollten dabei nicht fehlen!
Die Stadt Auerbach lädt alle herzlich ein. F.P.
Ochrana, útočiště a záštita
Ještě dobře si pamatujeme: po vyhnání z naší české vlasti v letech 1945/46 nebyl nový začátek v cizině pro nikoho z nás snadný, obtíže byly veliké. Pomoc byla naléhavě potřebná a vítaná. Naše národnostní skupina žila rozptýlená, což bylo politicky chtěné. Hrozilo, že se ztratí soudržnost. Bylo třeba znovu navázat spojení, sejít se a shromáždit.
Iniciativy odpovědných grémií brzy vedly k usnesením a rozhodnutím, která usnadňovala a podporovala přijetí a začlenění (integraci) vyhnaných krajanů (dnes: imigrantů). V jednáních a vyjednáváních s vládami spolkových zemí a nosnými stranami sledovali uznávaní, zasloužilí zástupci bezdomovinských „nových občanů" cíleně jejich zájmy. Výsledky z roku 1950 vzbudily pozornost, našly celostátní souhlas a uznání; je třeba je hodnotit jako mimořádné úspěchy:
– Dne 14. července 1950 potvrdil Německý spolkový sněm právo na domovinu Němců přijatých do Spolkové republiky z Československa (tzv. Obhutserklärung, prohlášení o ochraně).
– Ve slavnostním prohlášení „Charty německých vyhnanců z domova" z 5. 8. 1950 v Bad Cannstattu u Stuttgartu se tito krutým osudem „odsunu" postižení a poznamenaní Němci zřekli pomsty a odplaty, nikoli však svých nepromlčitelných nároků (práva na domov).
Dne 10. 11. 1951 převzalo staré říšské a biskupské město Řezno patronát nad sudetskými Němci.
Další jednání se ukázala pro domovsko-politický vývoj jako významná a správná; přinesla mimo jiné zlepšení hospodářské a sociální nouze (zákon o vyhnancích, zákon o vyrovnání břemen).
Před 60 lety, na pátém Sudetoněmeckém dni 1954 v Mnichově, převzal Svobodný stát Bavorsko patronát nad sudetoněmeckou národnostní skupinou, začlenil ji jako čtvrtý kmen – vedle Bavorů, Franků a Švábů – a doporučil svým obcím zřizování patronátů nad domovskými místy a jejich vyhnanými obyvateli.
Jako znamení zvláštní sounáležitosti se zemí ochrany Bavorskem sepsal náš krajan Hans Slezak z Mnichova text čtvrté sloky známé bavorské hymny:
Bavorská hymna, 1. sloka:
„Bůh s tebou, ty země bavorská,
německá půdo, vlasti!
Nad tvými širými kraji
ať spočine jeho žehnající ruka!
Ať chrání tvá políčka,
ať chrání stavby tvých měst
a zachová ti barvy
svého nebe bílou a modrou!"
[obr] (bez popisku) (notový zápis Bavorské hymny se sudetskou slokou)
Bavorská hymna
Sudetská sloka
Text sudetské sloky: Hans Slezak
Bůh s tebou, ty země bavorská, německá zem, vlasti! Nad tvými širými kraji ať spočine jeho žehnající ruka! Ať chrání tvá políčka, ať chrání stavby tvých měst a zachová ti barvy svého nebe bílou a modrou!
Bůh s tebou, sudetský lide, ty čtvrtý kmene Bavorska, jenž vyhnán ze své vlasti, Bavorsko vzalo do ochrany! Naši novou vlast žehnej, milostivě shlížej na tu starou, o to tě prosíme, Bože, nad nebem bílým a modrým.
Bavorský rozhlas vysílá na závěr svého prvního programu o půlnoci první sloku bavorské hymny, čtvrtá sloka se zpívá při slavnostních akcích sudetských Němců.
Bavorská zemská vláda rozhodla v květnu 2013, že od roku 2014 bude vždy druhá neděle v září – letos 14. 9. – slavena jako státní památný den obětí útěku, vyhnání a deportace. Jak se doslýcháme, připojuje se k tomuto opatření i spolková země Hesensko. Také velká koalice CDU, CSU a SPD chce tento zvláštní památný den zavést.
Upozornění: odkazujeme na údaje v naší vlastivědné knize na stranách 391 a násl. Prosím, přečtěte si to! F. P.
Zobrazit původní německý text
## Obhut, Schutz und Schirm
Wir erinnern uns noch gut: Nach der Vertreibung aus unserer böhmischen Heimat in den Jahren 1945/46 war der neue Anfang in der Fremde für jeden von uns nicht leicht, die Schwierigkeiten groß. Hilfe war dringend vonnöten und willkommen. Unsere Volksgruppe lebte in der Zerstreuung, das war politisch gewollt. Der Zusammenhalt drohte verlorenzugehen. Es galt, wieder Verbindung aufzunehmen, uns zusammenzufinden und zu sammeln.
Die Initiativen verantwortungsbewußter Gremien führten bald zu Beschlüssen und Entscheidungen, die die Aufnahme und Eingliederung (Integration) der vertriebenen Landsleute (heute: Immigranten) erleichterten und förderten. In Beratungen und Verhandlungen mit den Regierungen der Länder und den tragenden Parteien verfolgten namhafte, verdiente Vertreter der heimatlosen „Neubürger" gezielt deren Interessen. Die Ergebnisse aus dem Jahr 1950 erregten Aufsehen, fanden landesweit Zustimmung und Anerkennung; sie sind als besondere Erfolge zu werten:
– Am 14. Juli 1950 bestätigte der Deutsche Bundestag das Heimatrecht der in die Bundesrepublik aufgenommenen Deutschen aus der Tschechoslowakei (Obhutserklärung).
– In der feierlichen Erklärung der „Charta der deutschen Heimatvertriebenen" vom 5.8.1950 in Bad Cannstatt bei Stuttgart verzichteten diese vom grausamen Schicksal des „Abschub" (tsch. odsun) betroffenen und gezeichneten Deutschen auf Rache und Vergeltung, jedoch nicht auf ihre unverjährbaren Ansprüche (Recht auf Heimat).
Am 10.11.1951 übernahm die alte Reichs- und Bischofsstadt Regensburg die Patenschaft über die Sudetendeutschen.
Weitere Verhandlungen erwiesen sich für die heimatpolitische Entwicklung als bedeutsam und richtig; sie brachten u.a. eine Verbesserung der wirtschaftlichen und sozialen Notlage (Bundesvertriebenen-, Lastenausgleichsgesetz).
Vor 60 Jahren, beim fünften Sudetendeutschen Tag 1954 in München, übernahm der Freistaat Bayern die Schirmherrschaft über die sudetendeutsche Volksgruppe, gliederte sie als vierten Stamm – zu Bayern, Franken und Schwaben – ein und empfahl seinen Gemeinden die Einrichtung von Patenschaften über die Heimatorte und die daraus vertriebenen Bewohner.
Als Zeichen besonderer Verbundenheit mit dem Schirmland Bayern verfaßte unser Lm. Hans Slezak, München, den Text zu einer vierten Strophe der bekannten Bayernhymne:
Bayern-Hymne, 1. Strophe:
„Gott mit Dir, du Land der Bayern,
deutsche Erde, Vaterland!
Über deinen weiten Gauen
ruhe seine Segenshand!
Er behüte deine Fluren,
schirme deiner Städte Bau
und erhalte dir die Farben
seines Himmels weiß und blau!"
[obr] (bez popisku) (notový zápis Bavorské hymny se sudetskou slokou)
Bayern-Hymne
Sudeten-Strophe
Text Sudetenstrophe: Hans Slezak
Gott mit Dir, du Land der Bayern, deutsche
Gott mit Dir, Su-de-ten- Volke, du der
Er- de, Vaterland! Ü-ber dei-nen wei-ten
Bayern vierter Stamm, das, vertrieben aus der
Gau-en ru-he sei-ne Segens- Hand!
Heimat, Bayern in die Ob-hut nahm!
Er be-hüte dei- ne Flu-ren, schir-me
Un-sre neue Heimat seg-ne, gnä-dig
dei-ner Städ-te Bau und er- halte dir die
auf die alte schau, darum bitten wir Dich,
Farben seines Himmels weiß und blau!
Herrgott, überm Himmel weiß und blau.
Der Bayerische Rundfunk sendet am Schluß seines ersten Programms um Mitternacht die erste Strophe der Bayernhymne, die vierte Strophe wird bei festlichen Veranstaltungen der Sudetendeutschen gesungen.
Die Bayerische Staatsregierung beschloß im Mai 2013, ab 2014 den jeweils zweiten Sonntag im September – heuer am 14.9. – als staatlichen Gedenktag für die Opfer von Flucht, Vertreibung und Deportation zu begehen. Wie zu vernehmen ist, schließt sich das Bundesland Hessen dieser Regelung an. Auch die Große Koalition aus CDU, CSU, SPD will den besonderen Gedenktag einführen.
Hinweis: Auf die Angaben in unserem Heimatbuch auf den Seiten 391 ff. wird verwiesen. Man lese bitte nach! F.P.
[obr] (bez popisku) (inzerát nakladatelství s obálkou knihy Maria Loreto)
NEU! NEU! NEU! NEU!
Maria Loreto
von Elfriede Bidmon
Eine kleine Wallfahrt durch 350 Jahre Maria Loreto. Gnadenstätte im Egerland, Altkinsberg.
Auf 120 Seiten faßt die aus Altkinsberg stammende Autorin die Geschichte des Wallfahrtsortes sachkundig zusammen.
Aufgrund geschichtlicher Recherchen zeigt das Buch neue Erkenntnisse über den Bau der Heilig-Geist-Kirche auf.
120 Seiten, Paperbackeinband zum Preis von 9,95 Euro zzgl. Versandkosten.
ISBN 978-3-934679-53-5 Preußler-Bestellnummer: PR 1004
Bestellen Sie bitte bei:
Helmut Preußler · Verlag und Buchhandlung
Dagmarstraße 8 · 90482 Nürnberg · Tel. 09 11 / 9 54 78-18
Fax 09 11 / 54 24 86 · E-Mail: preussler-verlag@t-online.de
[obr] Wohn- und Bürogebäude von Lederfabrikant Franz Roßmeissl, Schlaggenwald Nr. 335/336.
Stattliches Wohn- und Bürogebäude von Franz Roßmeissl, Lederfabrikant, Schlaggenwald Nr. 335/336 an der Hauptstraße, die ansteigend zum Ortsteil Obere Gasse und weiter in Richtung Schönfeld führte. Das Anwesen befand sich schräg vis-à-vis von der Bergbrauerei Ernst Kirchner (am Anfang der Bräuhausgasse).
An der Straßenbrücke über die „Flout" endet die am Bachlauf einseitig entlangführende, etwa brusthohe Mauer, die von der Oberen Gasse her die Hauptstraße gegen den Bach abschirmte. Die Auffahrt im Vordergrund führte am Malzmühlendamm (Ortsteich) vorbei zu den Stadtteilen Seifertsgrün und „Af da Donna" und weiter zum Wiesental.
Die Aufnahme – ursprünglich als Postkarte vom 26.12.1916 versandt – stammt wahrscheinlich aus der Zeit vor oder zu Beginn des Ersten Weltkrieges (1914-1918). Lm. Hans Roßmeissl, Schönfeld/Wiesbaden, überließ sie uns zur Veröffentlichung. Danke!
Unser Heimatbuch enthält auf den Seiten 222 bis 224 einen Beitrag über die Gerbereien. Dort findet der interessierte Leser ausführliche Angaben über Leben und verdienstvolles Wirken der Familie Franz Roßmeissl.
Auf den Bericht „Das erste E-Werk in Schlaggenwald" in Folge 3/2011 wird verwiesen.
Maria Loreto (knižní novinka)
[obr] (bez popisku) (inzerát nakladatelství s obálkou knihy Maria Loreto)
NOVINKA! NOVINKA! NOVINKA! NOVINKA!
Maria Loreto
od Elfriede Bidmonové
Malá pouť napříč 350 lety Maria Loreto. Milostné poutní místo v Chebsku, Altkinsberg.
Na 120 stranách autorka pocházející z Altkinsbergu odborně shrnuje historii poutního místa.
Na základě historických rešerší kniha ukazuje nové poznatky o stavbě kostela Svatého Ducha.
120 stran, měkká vazba, cena 9,95 eur plus poštovné.
ISBN 978-3-934679-53-5 Objednací číslo Preußler: PR 1004
Objednávejte prosím u:
Helmut Preußler · nakladatelství a knihkupectví
Dagmarstraße 8 · 90482 Norimberk · tel. 09 11 / 9 54 78-18
Fax 09 11 / 54 24 86 · e-mail: preussler-verlag@t-online.de
Zobrazit původní německý text
Maria Loreto
von Elfriede Bidmon
Eine kleine Wallfahrt durch 350 Jahre Maria Loreto. Gnadenstätte im Egerland, Altkinsberg.
Auf 120 Seiten faßt die aus Altkinsberg stammende Autorin die Geschichte des Wallfahrtsortes sachkundig zusammen.
Aufgrund geschichtlicher Recherchen zeigt das Buch neue Erkenntnisse über den Bau der Heilig-Geist-Kirche auf.
120 Seiten, Paperbackeinband zum Preis von 9,95 Euro zzgl. Versandkosten.
ISBN 978-3-934679-53-5 Preußler-Bestellnummer: PR 1004
Bestellen Sie bitte bei:
Helmut Preußler · Verlag und Buchhandlung
Dagmarstraße 8 · 90482 Nürnberg · Tel. 09 11 / 9 54 78-18
Fax 09 11 / 54 24 86 · E-Mail: preussler-verlag@t-online.de
[obr] Wohn- und Bürogebäude von Lederfabrikant Franz Roßmeissl, Schlaggenwald Nr. 335/336.
Stattliches Wohn- und Bürogebäude von Franz Roßmeissl, Lederfabrikant, Schlaggenwald Nr. 335/336 an der Hauptstraße, die ansteigend zum Ortsteil Obere Gasse und weiter in Richtung Schönfeld führte. Das Anwesen befand sich schräg vis-à-vis von der Bergbrauerei Ernst Kirchner (am Anfang der Bräuhausgasse).
An der Straßenbrücke über die „Flout" endet die am Bachlauf einseitig entlangführende, etwa brusthohe Mauer, die von der Oberen Gasse her die Hauptstraße gegen den Bach abschirmte. Die Auffahrt im Vordergrund führte am Malzmühlendamm (Ortsteich) vorbei zu den Stadtteilen Seifertsgrün und „Af da Donna" und weiter zum Wiesental.
Die Aufnahme – ursprünglich als Postkarte vom 26.12.1916 versandt – stammt wahrscheinlich aus der Zeit vor oder zu Beginn des Ersten Weltkrieges (1914-1918). Lm. Hans Roßmeissl, Schönfeld/Wiesbaden, überließ sie uns zur Veröffentlichung. Danke!
Unser Heimatbuch enthält auf den Seiten 222 bis 224 einen Beitrag über die Gerbereien. Dort findet der interessierte Leser ausführliche Angaben über Leben und verdienstvolles Wirken der Familie Franz Roßmeissl.
Auf den Bericht „Das erste E-Werk in Schlaggenwald" in Folge 3/2011 wird verwiesen.