Schlaggenwälder Heimatbrief — červen / červenec 2013
Krajanský zpravodaj rodáků z Horního Slavkova. Od roku 1993 vycházel vevázaný do Elbogener Heimatbrief; toto číslo tvoří strany 11–15 ročníku 64/3. Vydavatel Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.
Transcriptions and translations were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading the source. The original wording is usually available in the expandable “original transcription” section; if you find an inaccuracy, we would appreciate a note.
Milí krajané!
Nadcházející události prý vrhají svůj stín napřed. Minulé nám naopak čas od času dávají příležitost k ohlédnutí. Studené roční období, které se letos táhlo velmi dlouho, je takovou příležitostí, a zároveň vděčným tématem pro příspěvek do Heimatbriefu, jenž měl vlastně vyjít už v dubnu.
Známý mnichovský humorista Karl Valentin prý jednou svým stručným, suchým způsobem prohlásil: „Všichni mluví o počasí, ale nikdo s tím nic nedělá." Tato svérázná poznámka mi přišla na mysl o velikonočních svátcích, kdy nezvykle dlouhé zimní nepohody nechtěly ustat.
Proto nebylo pro Chebana, kterého to rozladilo, nijak těžké najít pro tento tíživý stav věcí stesklivé verše.
Ta dlouhá zima jedním rázem,
zima nás držela pěkně za pás,
už jsme jí byli dávno syti!
I plískanice byla pěkně protivná,
že nám chybí slunce, není k užitku;
rýma dělá lidi nemocné.
V originále chebským nářečím.
Ať se hlasatelé v rozhlasových a televizních zprávách sebevíc snažili přivolat hezčí počasí s plusovými teplotami – marně! Vše totiž opět dopadlo jinak, než se čekalo. Samo o sobě půvabné jaro ještě zdržovalo mírné probouzení přírody s hojností čerstvé zeleně a pole i luka nechávalo nadále napospas „českému větru", který ve své citelné kousavé zimě prozrazoval svůj původ od východního bratrance z dálav tajgy a tundry. Téměř trvale olověně šedá obloha k tomu ještě přispívala, aby uvrhla lačnící duše po slunci do depresí. A každý se ptal, kdy už konečně přijde vytoužené jaro!
To je pochopitelné, vždyť naše pohoda do značné míry závisí i na často vrtošivém chování počasí. Více než polovina lidí je citlivá na počasí a mnozí dokonce trpí vážnými potížemi. Je prokázáno, že náchylnost k tomu ještě narůstá.
Ale ruku na srdce! My starší mezi krajany si ještě dobře pamatujeme, jak dlouhé a většinou bohaté na sníh byly tuhé zimy doma, třeba ve čtyřicátých letech; od konce října až do dubna, od Dušiček do Velikonoc!
Zůstaňme ale v zemi. V polovině dubna se ze dne na den obrátil list. Jako už tak často u nás se bez přechodu oteplilo na letní teploty – zase jedna kapriola („kozí skok!"). Doufejme, že se u leckoho z nás potíže se srdcem a oběhem a podobné neprojevily příliš silně!
Změna scény. V politice týkající se domoviny je v současnosti úsilí posíleno na zlepšování a pěstování dobrých přátelských vztahů s Českem. Návštěva a projev českého ministerského předsedy Nečase dne 21. února 2013 v Mnichově k tomu poskytly vítaný podnět. Publikum poděkovalo za jeho vystoupení souhlasem a potleskem. Porozumění a smíření nadále stojí v popředí, zatímco neodčiněné bezpráví odnětí práv, vyvlastnění, vyhnání, spáchané na nás sudetských Němcích, a odmítání odškodnění zůstávají i nadále zcela odsunuty do pozadí, tedy odkládány na nekonečně „dlouhou lavici" (obrazně řečeno ad acta).
Co si máme myslet o politikovi, který sice lituje pronásledování a utrpení při „zbavení krajanů občanství", ale hned nato každý druh odškodnění striktně odmítá. Vypadá takhle opravdové smíření?
Patrně nebylo ve znamení „politické korektnosti" vhodné místo podávání rukou a stojících ovací upozornit hosta na zásadu závazného mezinárodního práva: „restitutio in integrum" (uvedení do původního stavu). Zda naši „představitelé" vědí, že dobrá třetina českého národního majetku sestává z protiprávně zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, za který dosud nebyl zaplacen ani halíř odškodnění, ačkoli Česko patří mezi největší čisté příjemce z EU?
Přeji vám, milí krajané blízko i daleko, vše dobré, především zdraví jako nejcennější majetek. Užívejte si krásné léto a jeho radostné dny plné slunečního svitu!
Srdečně vás zdraví domáckým „Servus!"
Váš krajan Franz Pöttig
Zobrazit původní německý text
## Liebe Landsleute!
Kommende Ereignisse werfen ihre Schatten voraus, sagt man. Vergangene geben hin und wieder auch Anlaß zur Rückschau. Die kalte Jahreszeit, die sich heuer lange hinzog, ist ein solcher, zugleich aber dankbares Thema für einen, bereits im April fälligen Beitrag für den Heimatbrief.
Der bekannte Münchner Humorist Karl Valentin soll einmal in seiner kurzen, trockenen Art gesagt haben: „Alle reden vom Wetter, aber keiner tut etwas dagegen." Diese schrullige Bemerkung kam mir an den Ostertagen in den Sinn, als die ungewöhnlich langen Unbilden des Winters nicht enden wollten.
So fiel es dem darob mißmutig gestimmten Egerländer nicht allzuschwer, für den bedrückenden Mißstand klagende Reime zu finden.
A långa Winta in aan Stickl,
die Költ håut uns fei årgh am Wickl,
mia håbm sa längst schu soot!
As Schnäischuan wår aah recht vadrießlich,
daß d'Sunn uns fahlt, is niat ersprießlich;
Katarrh mecht d'Leit marod.
So sehr sich die Ansager in den Radio- und Fernsehnachrichten auch mühten, schöneres Wetter mit Plusgraden herbeizureden – vergebens! War es doch wieder einmal anders gekommen als erwartet. Der an sich liebliche Lenz hielt das sanfte Erwachen in der Natur mit viel frischem Grün noch zurück und überließ Feld und Flur weiter dem „bäihmischn Wind", der in gefühlter bissiger Kälte seine Abkunft vom östlichen Vetter aus den Weiten von Taiga und Tundra erkennen ließ. Ein nahezu ständig bleigrauer Himmel tat ein übriges, um die sonnenhungrigen Gemüter in Depressionen zu versetzen. Und ein jeder fragte sich, wann denn endlich der ersehnte Frühling käme!
Das ist verständlich, hängt doch unser Wohlbefinden weitgehend auch vom oft launenhaften Verhalten der Witterung ab. Mehr als die Hälfte aller Leute ist wetterfühlig, und viele leiden sogar unter ernsten Beschwerden. Es ist erwiesen, daß die Anfälligkeit dafür noch zunimmt.
Aber Hand aufs Herz! Wir Älteren unter uns Heimatfreunden erinnern uns noch gut, wie lang und meist schneereich die strengen Winter daheim, so in den vierziger Jahren, gewesen sind; von Ende Oktober bis in den April hinein, von Allerheiligen bis Ostern!
Doch bleiben wir im Lande. Mitte April wendete sich von einem Tag auf den anderen das Blatt. Wie so oft in unseren Breiten wurde es ohne Übergang sommerlich warm – wieder eine Kapriole („Bocksprung!"). Hoffentlich hielten sich die Herz- und Kreislaufbeschwerden und ähnliches bei so manchem von uns in Grenzen!
Szenenwechsel. In der Heimatpolitik ist derzeit das Bemühen verstärkt auf die Verbesserung und Pflege guter freundschaftlicher Beziehungen zu Tschechien gerichtet. Besuch und Rede des tschechischen Ministerpräsidenten Nečas am 21. Feber 2013 in München lieferten dazu willkommene Vorgaben. Das Auditorium dankte für seine Ausführungen mit Zustimmung und Beifall. Verständigung und Versöhnung stehen weiter im Vordergrund, während das ungesühnte Unrecht der Entrechtung, Enteignung, Vertreibung, begangen an uns Sudetendeutschen, und die Verweigerung von Entschädigung nach wie vor völlig in den Hintergrund gerückt, d.h. auf die unendlich „lange Bank"
verbannt werden. Was ist von einem Politiker zu halten, der zwar die Verfolgung und Leiden bei der „Ausbürgerung der Landsleute" bedauert, dann aber gleich jede Art von Wiedergutmachung strikt ablehnt. Sieht so echte Versöhnung aus?
Es war wohl im Zeichen der „political correctness" nicht opportun, anstelle von Händeschütteln und stehender Ovationen den Gast auf den Grundsatz im zwingenden Völkerrecht: „restitutio in integrum"(Wiedereinsetzung in den vorigen Stand) hinzuweisen. Ob unsere „Amtsträger" wissen, daß ein gutes Drittel des tschechischen Volksvermögens aus dem widerrechtlich konfiszierten Eigentum der Sudetendeutschen besteht, für das bisher kein Heller Entschädigung geleistet wurde, obwohl Tschechien zu den größten Nettoempfängern der EU zählt?
Ich wünsche Euch, meine lieben Landsleute in nah und fern, alles Gute, vor allem Gesundheit als wertvollstem Besitz. Genießt die schöne Sommerzeit und ihre heiteren Tage voller Sonnenschein!
Es grüßt Euch herzlich mit einem heimatlichen „Servus!"
Euer Landsmann Franz Pöttig
Horní Slavkov (Schlaggenwald) – ze života starého horního města
1300 Povýšení na město.
1341 Loketské (Elbogenské) městské právo (Riesenburské).
1454 Junkeři z Plavna a Míšně získávají město a území.
1489 Jindřich III. z Plavna uděluje chebské městské právo.
1495 Vlády se ujímají Pluhové z Rabštejna.
1500 Nové náměstí, zahájení stavby Pluhovských domů, měšťanských domů v norimberském stylu, vodovodu z Hubu. Přeložení hrdelního soudu ze Šibeničního vrchu směrem k Početicím (Poschitzau).
1520 Dokončena stavba kostela sv. Jiří. Podpora hornictví.
1529 Zahájení stavby Plavebního příkopu, rybníků a Ebmetského příkopu.
1533 až 1537 Hans Pluh nejvyšším kancléřem Českého království.
1537 První německá škola.
1539 Zahájení ražby hlubinné dědičné štoly Kašpara Pluha.
1547 Povýšení na císařské svobodné horní město Ferdinandem I.
1549 Pád Kašpara Pluha. Nový znak. Získání dolu.
1566 Město postavilo 400 měšťanů a 700 horníků do turecké války.
1582 První výskyt moru, zřízení morového lazaretu.
1592 Vypuknutí červené úplavice.
1600 Postavení morového sloupu.
1619 Hold Fridrichu V. Falckému jako „Zimnímu králi".
1622 Valdštejn prohlíží 3 000 mužů.
1624 Začátek protireformace, propuštění evangelických učitelů.
1630 Odstoupení krásenské (Schönfeld) fary, potvrzení zbylých privilegií císařem Ferdinandem II.
1632 až 1634 Zásobování 4 800 polských jezdců.
1641 Výsada Ferdinanda II. pro tři horní města.
1666 Těžba stříbra na Seifenu, nasazení proutkařů.
1669 Velké soužení způsobené cikány, jejich vyhnání.
1688 Dodání první stříkačky na hašení požárů. Stavba kaple sv. Josefa.
1713 Velký požár v Novém Městě, zničeno 76 domů.
1742 Obsazení Francouzi.
1750 Město podřízeno loketskému (Elbogenskému) krajskému úřadu.
1751 Poslední poprava na popravišti.
1761 Podnikatelé zastavují těžbu kvůli nedostatku peněz.
1771 Převzetí těžby státem.
1772 Zrušení Vrchního horního úřadu, zřízení Horního úřadu.
1792 Založení porcelánky Václavem Haasem, horním mistrem.
1812 Císař František I. navštěvuje s dcerou město a doly.
1818 J. W. von Goethe navštěvuje město a cínové doly na Hubu.
1846 Stavba říšské silnice z Loketu (Elbogen) do Krásna (Schönfeld).
1848 Zřízení poštovního úřadu.
1873 Založení vodního družstva, získání Plavebního a Ebmetského příkopu i s rybníky. Otevření měšťanské školy.
1901 Otevření železniční trati Krásný Jez – Loket.
1914 až 1918 první světová válka (204 padlých a nezvěstných).
1915 Povodeň v Pinze (po letech 1890 a 1905).
1917 a poté nedostatek potravin, podvýživa, epidemie chřipky.
1918 Rozpad rakousko-uherské monarchie. Založení první Československé republiky (ČSR). Sudetští Němci nedostávají právo na sebeurčení; obdrží čs. státní občanství.
1919 4. března protestní shromáždění, 54 obětí zásahu čs. vojska.
1930 a poté velká nezaměstnanost, nouze, neklid.
1934 ze „Sudetoněmecké vlastenecké fronty" vzniká „Sudetoněmecká strana" (SdP).
1935 nárůst hlasů pro SdP ve volbách.
1938 v září vyhlášení stanného práva, zákaz SdP, mobilizace armády. Mnichovská konference a dohoda: odstoupení pohraničních území osídlených Němci. V říjnu obsazení německými vojsky. Obyvatelé se nyní stávají německými státními občany (až do roku 1945). V listopadu násilné akce proti židovským spoluobčanům.
1939 Důl znovu zahajuje provoz. Nasazení nucených pracovníků. V září začátek druhé světové války. Zavedení potravinových lístků a poukázek, pracovní povinnost žen, nasazení školáků, cizích dělníků a vězňů.
1945 Ubytování uprchlíků z východních území.
Květen: kapitulace Německé říše. 7. května bezbojové obsazení americkými vojsky (do listopadu). Zřízení druhé Československé republiky (ČSR), přehmaty čs. milicí spočívající v odnětí práv, vyvlastnění, věznění a mučení německých obyvatel.
1946 Vyhnání (nucené vysídlení) hromadnými transporty po železnici do americké a sovětské okupační zóny s maximálně 50 kg zavazadel na osobu.
(Z „Nástinu dějin starého, kdysi císařského svobodného horního města Schlaggenwald" od Rudolfa Prosche, z knihy „Schlaggenwalder Heimatbuch")
Zobrazit původní německý text
## Schlaggenwald – Aus dem Leben der alten Bergstadt
1300 Erhebung zur Stadt.
1341 Luditzer Stadtrecht (Riesenburger).
1454 Junker von Plauen und Meißen erwerben Stadt und Gebiet.
1489 Heinrich III. von Plauen verleiht Egerer Stadtrecht.
1495 Die Pfluge von Rabenstein treten die Herrschaft an.
1500 Neuer Marktplatz, Baubeginn der Pflughäuser, Bürgerhäuser nach Nürnberger Art, der Wasserleitung von der Hubhöhe. Verlegung des Hochgerichts vom Galgenberg gegen Poschitzau.
1520 Bau der St.-Georgs-Kirche beendet. Förderung des Bergbaus.
1529 Baubeginn des Flößgrabens, der Teiche und des Ebmetgrabens.
1533 bis 1537 Hans Pflug oberster Kanzler im Königreich Böhmen.
1537 Erste deutsche Schule.
1539 Baubeginn des Kaspar Pflugen tiefen Erbstollens.
1547 Erhebung zur kaiserlich freien Bergstadt durch Ferdinand I.
1549 Sturz Kaspar Pflugs. Neues Wappen. Erwerb des Bergwerks.
1566 Stadt stellt 400 Bürger und 700 Bergleute zum Türkenkrieg.
1582 Erstes Auftreten der Pest, Errichtung eines Pestlazaretts.
1592 Ausbruch der Roten Ruhr.
1600 Errichtung der Pestsäule.
1619 Huldigung für Friedrich V. von der Pfalz als „Winterkönig".
1622 Wallenstein mustert 3.000 Mann.
1624 Beginn der Gegenreformation, Entlassung der evang. Lehrer.
1630 Abtretung der Schönfelder Pfarre, Bestätigung restlicher Privilegien durch Kaiser Ferdinand II.
1632 bis 1634 Verpflegung von 4.800 polnischen Reitern.
1641 Freibrief Ferdinands II. für die drei Bergstädte.
1666 Abbau von Silber im Seifen, Einsatz von Rutengängern.
1669 Große Zigeunerplage, ihre Vertreibung.
1688 Lieferung der ersten Feuerspritze. Bau der Josefikapelle.
1713 Großbrand in der Neustadt, 76 Häuser zerstört.
1742 Besetzung durch die Franzosen.
1750 wird die Stadt dem Elbogener Kreisamt unterstellt.
1751 letzte Hinrichtung am Hochgericht.
1761 stellen die Gewerken den Bergbau wegen Geldmangels ein.
1771 Übernahme des Bergbaus durch den Staat.
1772 Auflassung des Bergoberamtes, Einrichtung eines Bergamtes.
1792 Gründung der Porzellanfabrik durch Wenzel Haas, Bergmeister.
1812 Kaiser Franz I. besucht mit Tochter Stadt und Bergwerke.
1818 J. W. v. Goethe besucht Stadt und Zinnbergwerke auf der Hub.
1846 Bau der Reichsstraße von Elbogen nach Schönfeld.
1848 Einrichtung eines Postamtes.
1873 Gründung der Wassergenossenschaft, Erwerb des Flöß- und Ebmetgrabens samt Teichen. Eröffnung der Bürgerschule.
1901 Eröffnung der Eisenbahnstrecke Schönwehr-Elbogen.
1914 bis 1918 Erster Weltkrieg (204 Gefallene und Vermißte).
1915 Hochwasser in der Pinge (nach 1890 und 1905).
1917 und danach Nahrungsmangel, Unterernährung, Grippeepidemie.
1918 Zerfall der k. u. k. Monarchie. Gründung der ersten Tschechoslowakischen Republik (ČSR). Kein Selbstbestimmungsrecht für die Sudetendeutschen; sie erhalten tsch. Staatsbürgerschaft.
1919 am 4.März Protestkundgebungen, 54 Opfer durch tsch. Militär.
1930 und danach große Arbeitslosigkeit, Notstände, Unfrieden.
1934 aus „Sudd. Heimatfront" wird „Sudetendeutsche Partei"(SdP).
1935 Stimmenzuwachs der SdP bei Wahlen.
1938 im Sept. Verhängen des Standrechts, Verbot der SdP, Mobilmachung der Armee. Münchner Konferenz und Abkommen: Abtretung der deutschbesiedelten Randgebiete. Im Okt. Besetzung durch deutsche Truppen. Einwohner nun deutsche Staatsbürger (bis 1945). Im Nov. gewaltsames Vorgehen gegen jüdische Mitbürger.
1939 Bergwerk nimmt wieder Betrieb auf. Einsatz von Zwangsarbeitern. Sept. Beginn des Zweiten Weltkrieges. Einführung von Lebensmittelkarten und Bezugsscheinen, Dienstverpflichtung von Frauen, Einsatz von Schülern, Fremdarbeitern und Gefangenen.
1945 Unterbringen von Flüchtlingen aus den Ostgebieten.
Mai: Kapitulation des Deutschen Reiches. 7. Mai kampflose Besetzung durch amerikanische Truppen (bis Nov.). Errichtung der zweiten Tschechoslowakischen Republik (ČSR), Übergriffe durch tsch. Milizen mit Entrechtung, Enteignung, Inhaftierung, Folterungen der deutschen Bewohner.
1946 Vertreibung (Zwangsaussiedlung) in Sammeltransporten per Bahn in die amerikanische und sowjetische Besatzungszone mit bis zu 50 kg Gepäck pro Person.
(Aus „Abriß der Geschichte der alten, einst kaiserlich freien Bergstadt Schlaggenwald" von Rudolf Prosch, aus dem „Schlaggenwalder Heimatbuch")
Johann Hahn, „Rosegger Kaiserwaldu"
Před 80 lety, 11. července 1933, zemřel v Horním Slavkově (Schlaggenwald) Johann Hahn, kterého pro jeho vypravěčské umění nazývali „Rosegger Kaiserwaldu".
Narodil se 24. května 1863 v Lokti (Elbogen), kde také chodil do školy, a po maturitě se věnoval učitelskému povolání. Po jazykových studiích složil ještě odbornou učitelskou zkoušku z francouzštiny. Jeho pedagogická činnost ho přivedla do našeho horního města, kde se roku 1900 stal ředitelem měšťanské školy.
Jeho první kniha se jmenovala „Heimatklänge – Geschichten und Gestalten aus fränkischem Lande" (Zvuky domova – příběhy a postavy z frankické země); vyšla roku 1898 s podporou Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. První cenu „Erzgebirgszeitung" (Krušnohorských novin) získal za svou povídku „Der Hexenbub" (Čarodějnický chlapec). Roku 1904 vyšla divadelní hra „Der Heideprinz" (Vřesovištní princ). I jeho činnost badatele ve vlastivědě a národopisu přinesla bohaté literární plody. Především je třeba zmínit jeho „Sagenbuch der Heimat" (Knihu pověstí domova) s pověstmi ze Sokolova (Falkenau), Loketu (Elbogen), Horního Slavkova (Schlaggenwald) a okolí (1921). Pro „Erzgebirgszeitung" psal také „Sagen aus Schlaggenwald und Umgebung" (Pověsti z Horního Slavkova a okolí, 1897), dále „Hans Heiling in Sage und Dichtung" (Hans Heiling v pověsti a poezii, 1900), „Schlaggenwald, eine Dialektinsel" (Horní Slavkov, nářeční ostrov, 1899) a „Die letzte Hinrichtung in Schlaggenwald" (Poslední poprava v Horním Slavkově, 1896). V časopise „Unser Egerland" (Náš Chebsko) vyšly „Nationalgarde-Lied, das vom Naturfreund und Nagelschmied Rehberger in Schlaggenwald verfaßt und bis in die jüngste Zeit daselbst gesungen wurde" (Píseň národní gardy, kterou složil přítel přírody a hřebíkář Rehberger v Horním Slavkově a která se tam zpívala až donedávna, 1906) a „Handwerker-Sprüche" (Řemeslnická rčení, 1906). „Mitteilungen des Vereins für Geschichte in Böhmen" (Zprávy Spolku pro dějiny v Čechách) otiskly roku 1919 jeho pojednání „Die Bergstadt Schlaggenwald im deutschen Schrifttum" (Hornické město Horní Slavkov v německém písemnictví).
Rudolf Marterer (1906–1971), v letech 1961 až 1970 vydavatel našeho Heimatbriefu, napsal o Johannu Hahnovi: „Že si lidé v horních městech a vesnicích Kaiserwaldu mohli vyprávět tolik krásných domovských pověstí, byla zásluha zesnulého ředitele měšťanské školy Johanna Hahna v Horním Slavkově, který tyto pověsti básnicky zpracoval a přiblížil je obyvatelstvu ve své knize ‚Sagenbuch der Heimat'."
Tento básník pověstí a vlastivědný badatel Kaiserwaldu patřil ještě k té generaci učitelů, pro něž bylo samozřejmostí ve službě domovině vydolovat její duchovní poklady a uchovat je pro budoucí generace. Johann Hahn byl svou literární činností i svou prací pro muzeum v Horním Slavkově toho vzorným příkladem.
Zobrazit původní německý text
## Johann Hahn, der „Rosegger des Kaiserwaldes"
Vor 80 Jahren, am 11. Juli 1933, starb in Schlaggenwald Johann Hahn, den man wegen seiner Fabulierkunst den „Rosegger des Kaiserwaldes" nannte.
Am 24. Mai 1863 in Elbogen geboren, ging er hier zur Schule und widmete sich nach der Reifeprüfung dem Lehrerberufe. Nach Sprachstudien legte er auch noch die Fachlehrerprüfung für Französisch ab. Seine pädagogische Tätigkeit führte ihn in unsere Bergstadt, wo er im Jahre 1900 Bürgerschuldirektor wurde.
Sein erstes Buch hieß „Heimatklänge – Geschichten und Gestalten aus fränkischem Lande"; es erschien 1898 mit Unterstützung der Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen. Einen ersten Preis der „Erzgebirgszeitung" erhielt er für seine Erzählung „Der Hexenbub". 1904 erschien das Schauspiel „Der Heideprinz". Auch seine Tätigkeit als Heimatforscher und Volkskundler trug reiche literarische Früchte. Vor allem ist hier sein „Sagenbuch der Heimat" mit Sagen aus Falkenau, Elbogen, Schlaggenwald und Umgebung zu nennen (1921). Für die „Erzgebirgszeitung" schrieb er auch „Sagen aus Schlaggenwald und Umgebung" (1897), ferner „Hans Heiling in Sage und Dichtung" (1900), „Schlaggenwald, eine Dialektinsel" (1899) und „Die letzte Hinrichtung in Schlaggenwald" (1896). In der Zeitschrift „Unser Egerland" erschienen „Nationalgarde-Lied, das vom Naturfreund und Nagelschmied Rehberger in Schlaggenwald verfaßt und bis in die jüngste Zeit daselbst gesungen wurde" (1906) und „Handwerker-Sprüche" (1906). Die „Mitteilungen des Vereins für Geschichte in Böhmen" druckten 1919 seinen Aufsatz „Die Bergstadt Schlaggenwald im deutschen Schrifttum".
Rudolf Marterer (1906-1971), von 1961 bis 1970 Herausgeber unseres Heimatbriefes, schrieb über Johann Hahn: „Wenn man sich in den Bergstädten und Dörfern des Kaiserwaldes so viele schöne Heimatsagen erzählen konnte, so war das ein Verdienst des verstorbenen Bürgerschuldirektors Johann Hahn in Schlaggenwald, der diese Sagen dichterisch gestaltete und in seinem ‚Sagenbuch der Heimat' der Bevölkerung nahebrachte."
Dieser Sagendichter und Heimatforscher des Kaiserwaldes ge-
hörte noch zu jener Lehrergeneration, für die es selbstverständlich war, im Dienste der Heimat deren geistige Schätze auszugraben und für die Nachwelt zu erhalten. Johann Hahn war in seiner literarischen Tätigkeit und in seiner Arbeit für das Museum in Schlaggenwald dafür ein vorbildliches Beispiel.
Z kalendáře
V červnu:
8. (so) Nov
14. (pá) „Ovčí zima", několik dnů kolem poloviny měsíce
21. (pá) Začátek léta, slunovrat, nejdelší den v roce
23. (ne) Úplněk
24. (po) Svatojánský den (svobodná noc, věštebná noc; slunovratové, svatojánské ohně)
27. (čt) Den sedmi spáčů (Sedm svatých pastýřů v Efesu), lidové rčení: „Prší-li dnes, prší sedm týdnů."
29. (so) Sv. Petr a Pavel (bouřkový den!)
Svatý Vít (15.) mění čas, vše se obrací na druhou stranu (druhé pololetí) – Svatý Víte, žeň bouřky pryč! – Je-li od Petra a Pavla (29.) do svatého Vavřince (10. 8.) horko, zůstane zima dlouho bílá. – Lidská mysl a červnový vítr se mění často a rychle.
V červenci:
8. (po) Nov
10. (st) Den sedmi bratří (Sedm synů mučednice Felicity)
22. (po) Úplněk. Den Máří Magdalény, začátek vrcholně letních veder, „psích dnů", které trvají až do svátku sv. Bartoloměje (24. 8.)
24. (st) Kryštof, patron řidičů
26. (pá) Den svaté Anny (Anenská pouť)
Jak se chovají sedm bratří, tak to má zůstat čtyři týdny. – První hruška přichází o Markétě (20.), poté všude začíná sklizeň. – Je-li o Jakubovi (25.) sucho, bude zima tuhá. – Jakmile mine svatá Anna, přichází chladné jitro.
*
Životní moudrost
A když se ohlédneme za svým životem,
za mnoha lety, jež nám Bůh daroval,
pak můžeme v knize vzpomínek číst:
Bylo to přece všechno vlastně krásné.
Zobrazit původní německý text
## Aus dem Kalender
Im Juni – Brachet:
8. (Sa) Neumond
14. (Fr) Schafskälte, einige Tage um die Monatsmitte
21. (Fr) Sommeranfang, Sonnenwende, längster Tag des Jahres
23. (So) Vollmond
24. (Mo) St. Johannitag (Freinacht, Losnacht; Sonnwend-, Johannisfeuer)
27. (Do) Siebenschläfertag (Die Sieben Hl. Hirten in Ephesus), Volksmund: „Heute Regen, sieben Wochen Regen."
29. (Sa) St. Peter und Paul (Gewittertag!)
St. Veit (15.) ändert die Zeit, alles geht auf die andere Seit' (2. Halbjahr) – Hl. Veit, treib' die Gewitter weit! – Ist's von St. Peter und Paul (29.) bis St. Laurenzi (10.8.) heiß, bleibt der Winter lange weiß. – Menschensinn und Juniwind ändern sich sehr oft geschwind.
Im Juli – Heuet:
8. (Mo) Neumond
10. (Mi) Sieben-Brüder-Tag (Die sieben Söhne der Märtyrerin Felizitas)
22. (Mo) Vollmond. St. Magdalenentag, Beginn der hochsommerlich-heißen „Hundstage", die bis zum St. Bartholomäustag (24.8.) dauern.
24. (Mi) Christophorus, Patron der Autofahrer
26. (Fr) St. Annatag (Annafest)
Wie es die sieben Brüder treiben, so soll es vier Wochen bleiben. – Die erste Birn' bringt Margaret (20.), drauf überall die Ernt' angeht. – Jakobi (25.) trocken, Winter hart. – Ist St. Anna erst vorbei, kommt der Morgen kühl herbei.
*
Lebensweisheit
Und wenn wir zurückschau'n auf unser Leben,
auf viele Jahre, die Gott uns gegeben,
dann können wir im Buch der Erinnerung lesen:
Es ist doch alles recht schön gewesen.
V červenci
Obloha je vysoká
a tvrdě
ocelově modrá ...
Teď pomůže už jen čekání –
i rosa
milosrdných nocí
rychle mizí.
Když slunce stojí v poledne,
nemilosrdně jasné,
a horko se chvěje nad poli,
šíří se do daleka ticho.
Ztichne,
co touží po naplnění.
A zatímco se stébla naklánějí,
proudí veškerá síla do plodu.
Rolf Nitsch (1920–1984), chebský spisovatel
Zobrazit původní německý text
## Im Juli
Der Himmel ist hoch
und von einem harten
stählernen Blau ...
Nun hilft nur noch Warten –
Selbst der Tau
barmherziger Nächte
vergeht schnell.
Wenn die Sonne im Mittag steht,
gnadenlos hell,
und die Hitze über den Feldern flirrt,
breitet sich weithin das Schweigen.
Still wird,
was die Erfüllung sucht.
Und während die Halme sich neigen,
strömt alle Kraft in die Frucht.
Rolf Nitsch (1920-1984), Egerländer Schriftsteller
Lidové zvyky žily dál i v cizině ...
[obr] Ženy z Horního Slavkova (Schlaggenwald) v chebském kroji (13 dam).
Po našich setkáních v roce 1950, 4. června v Buchloe a 17./18. června v Roßhauptenu v Algavsku, se rok poté, 4./5. srpna 1951, konalo v Goldbachu u Aschaffenburgu opět krajanské setkání. Mezi četnými návštěvníky byli i členové naší domovské Gmoi, „Eghalanda Gmoi z' Schlaggenwald" (Chebská pospolitost Horního Slavkova), ve svém tradičním, ozdobném kroji, v tomto krásném městečku na řece Mohan. Skupinka dam se radovala ze shledání a vesele se postavila ke společné fotografii.
Sedící vpředu zleva: Anna Völkl, manželka Rudolfa Völkla, knihkupce na náměstí, Anna Dietrich, hostinská z hostince „U Chebana", Marie Kühnhackl, majitelka obchodu na Füßlplatzu, vedle ní neznámá paní; stojící: osoba neznámá, Berta Jakob (provdaná Gareis), dvě neznámé, Marie Ruppert (dcera soustružníka), neznámá, Johanna Gaßner („Turmhanni", bydlela ve věžnici kostela sv. Jiří), 3. zprava, Marie Schröck (ze Slepé uličky), paní na pravém okraji bohužel už neznámá.
Ženy označené jako „neznámé" byly samozřejmě doma dobře známé! Vzpomínky blednou – bohužel! Obě fotografie z Gmoi poskytl krajan Herbert Jakob, Groß-Umstadt.
Zobrazit původní německý text
## Das Volkstum lebte auch in der Fremde weiter ...
[obr] Schlaggenwalderinnen in ihrer Egerländer Tracht (13 Damen).
Nach unseren Zusammenkünften im Jahre 1950 am 4. Juni in Buchloe und am 17./18. Juni in Roßhaupten im Allgäu fand im Jahr darauf, am 4./5. August 1951, in Goldbach bei Aschaffenburg wieder ein Heimattreffen statt. Unter den zahlreichen Besuchern waren auch Mitglieder der heimatlichen Gmoi, der „Eghalanda Gmoi z' Schlaggenwald" in ihrer traditionellen, schmucken Tracht in dem schönen Städtchen am Main. Eine Damenrunde freute sich über das Wiedersehen und stellte sich frohgemut zum Bild.
Sitzend im Vordergrund v.l.: Anna Völkl, Gattin von Rudolf Völkl, Buchhändler am Marktplatz, Anna Dietrich, Wirtin vom Gasthof „Zum, Egerländer", Marie Kühnhackl, Geschäftsinhaberin am Füßlplatz, Frau daneben unbekannt; stehend: Person unbekannt, Berta Jakob (verh. Gareis), zwei unbekannt, Marie Ruppert (Tochter vom Drechsler), unbekannt, Johanna Gaßner („Turmhanni", sie wohnte in der Turmstube der St.-Georgs-Kirche), 3. v. rechts, Marie Schröck (Sackgasse), Frau am rechten Rand leider nicht mehr bekannt.
Die mit „unbekannt" bezeichneten Frauen waren natürlich daheim gut bekannt! Die Erinnerungen verblassen – leider Gottes! Beide Gmoi-Bilder stellte Lm. Herbert Jakob, Groß-Umstadt, zur Verfügung.
K jeho 70. výročí úmrtí
Josef Hofmann, chebský nářeční básník a vlastivědný badatel, narozen 19. 3. 1858 v Karlových Varech (Karlsbad), zemřel 21. 6. 1943 tamtéž.
Jablkový závin
Když jsem byl klukem, měl jsem starého strýce, starého mládence, který se jmenoval Wastl. A když byl svátek, zůstával u nás vždycky na oběd.
Jednou jsme měli po masitém jídle ještě jablkový závin, a tomu strýci opravdu chutnal. „Taky si ho jednou udělám, Pepe," řekl mi, když odcházel domů.
A skutečně! Když jsem k němu brzy nato přišel, právě jedl máslovou housku posolenou solí, hned potom natvrdo vařené vejce, pár rozinek a mandlových jader a nakonec ještě pečené jablko. Ach, vypil k tomu ještě i hrneček mléka. A mně dal ode všeho také trochu.
„Proč to jíš všechno tak zmateně dohromady, strýčku Wastle?" zeptal jsem se.
„Víš, milý chlapče," odpověděl, „já jsem prostě starý mládenec a s vařením si moc nerozumím. Všechno to trvá příliš dlouho, než je to hotové, a k tomu ještě potřebuješ dřevo a uhlí. Proto jím tyhle věci tak, jak jsou; v žaludku se to stejně všechno smíchá. Hlavní věc je, že je člověk spokojený... Víš, co jsme teď snědli, my dva spolu?
Jablkový závin!"
V originále chebským nářečím.
Zobrazit původní německý text
## Zu seinem 70. Todestag
Josef Hofmann, Egerländer Mundartdichter und Heimatforscher, geboren am 19.3.1858 in Karlsbad, gestorben am 21.6.1943 daselbst.
Da Epplstrudl
Wöi a Böiwl wår, ho i an åltn Vetta ghått, an Junggsölln, der håut Wåstl ghaßn. U wenn a Feiatoogh wår, is a ba uns ållamål zan Essn bliebm.
Amål håmma nåuchn Fleischgricht nuch Epplstrudl ghatt, u der håut nan wirklich gschmeckt. – „Dian måch i ma aah amål, Pepp", håut a za mir gsågt, wöi a hamgånga is.
U richtigh! Wöi i bål drauf za ih/n hi(nkumma bin, håut a grad a Buttasemml, mit Sålz drauf, gessn, glei danåuch a hårts Ei, a påar Rosinan u Måndlkärn u zaletzt nuch an bråutn Eppl. Åch, a Tippl M(ilch håut a aah nuch trunkn. U mia håut a va ålln aah a wing gebm.
„Vawaa ißtn du ålls durcharanånna, Vetta Wåstl", ho i gfräigt.
„Jå waßt, löiwa Bau", håut a gmaant, „ich bin hålt a ålta Junggsöll u kua mitn Kochn niat recht ümgöih. 's dauat ålls za lång, äih woos firtigh is, u Holz u Kuhln braucht ma aah dabei. Deswegn iß i hålt dees Zeigh sua wöis is; in Mogn kinnt eh ålls zamm. D'Hauptsach is, daß ma a zfriedana Mensch is ... Waßt, woos ma öitza gessn håbm, mia zwaa mitanånna?
An Epplstrudl!"
Spojeni ve věrnosti
[obr] Slavnostní akce „Eghalanda Gmoi za Schlaggawal" (Chebská pospolitost Horního Slavkova) na počátku 30. let. Shromáždění členů (ve švihácích krojích) a návštěvníků v koutě honosných usedlostí č. 297–299 – Rudolf a Marie Kühnhacklovi, koloniální zboží a pekařství / Anton Ubl, koželužna / Josef Ubl, sedlářství – nedaleko Füßlplatzu vedle náhonu (Flout).
Známé osoby v přední řadě: Na levém okraji manželé Köpplovi (drogerie), dívka Frieda Kühnhackl (provdaná Lorenz, 8. zleva); chlapec v bílém obleku je Oskar Paulus, 5. zprava; Marie a Rudolf Kühnhacklovi, 3. a 2. zprava. Kdo ještě pozná sebe nebo ostatní? Je to už dávno, dávno!
Zobrazit původní německý text
## In Treue vereint
[obr] Festliche Veranstaltung der „Eghalanda Gmoi za Schlaggawal" Anfang der 30er Jahre. Versammlung der Mitglieder (in fescher Tracht) und Besucher im Winkel der stattlichen Anwesen Nr. 297-299 – Rudolf und Marie Kühnhackl, Kolonialwaren und Bäckerei / Anton Ubl, Gerberei / Josef Ubl, Sattlerei – nahe dem Füßlplatz neben dem Flutbach (Flout).
Bekannte Personen in der vorderen Reihe: Am linken Rand das Ehepaar Köppl (Drogerie), das Mädchen Frieda Kühnhackl (verh. Lorenz, 8. von links); der Bub im weißen Anzug ist Oskar Paulus, 5. von rechts; Marie und Rudolf Kühnhackl, 3. u. 2. von rechts. Wer erkennt noch sich und andere? Lang, lang ist's her!