Schlaggenwälder Heimatbrief — říjen / listopad 2009
Krajanský zpravodaj rodáků z Horního Slavkova. Od roku 1993 vycházel vevázaný do Elbogener Heimatbrief; toto číslo tvoří strany 9–14 ročníku 60/5. Vydavatel Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.
Transcriptions and translations were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading the source. The original wording is usually available in the expandable “original transcription” section; if you find an inaccuracy, we would appreciate a note.
Moji milí krajané!
Je konec srpna. Proměnlivé letní počasí se „chladnem a dusnem" pořádně rozházelo srdce a krevní oběh nejednoho současníka, a horké „psí dny" v poslední době na této bilanci mnoho nezlepšily.
Léto se opět loučí a známky časného podzimu v přírodě nelze přehlédnout. Dny už jsou znatelně kratší, vzduch se v noci citelně ochlazuje a nad loukami a poli se táhnou tenké závoje mlhy. Obilí je už úplně sklizeno, jen kukuřice ještě čeká na svou zralost. Špačci se hejnovitě shromažďují na stromech, vlaštovky sedají jako na povel na drátech vedení. Pavučinová vlákna vlají v oslnivém slunečním světle a listí se začíná barvit. A až k vám tento Heimatbrief dorazí, bude podzim už i podle kalendáře v plném proudu. Kéž nám říjen ještě přinese mnoho slunných „zlatých" dnů! A komu je do toho, ať se neostýchá třetí neděli vesele oslavit „Landkirwa", zvanou také „Kaisakirwa" nebo „Eghalanda Kirwa" (posvícení).
Něco jiného. Je velmi litováníhodné, když se úmrtí nehlásí Heimatbriefu. Je pro mě sotva možné sledovat telefonem nebo dopisem zprávy o úmrtí krajanů, abych pak přece jen mohl zprávu do Heimatbriefu zařadit. Dostane-li se ke mně zpráva prostřednictvím třetí osoby, často si nejsem jistý, zda údaje sedí.
Mám u sebe poznámky k nevyjasněným úmrtím, u nichž chybí především datum úmrtí: paní Elsa Donnert (Stark), naposledy Horní Slavkov; Ernestine Vacek (Gräf), Horní Slavkov; Hilde Rippl, Babenhausen, dříve Marktoberdorf; Hilde Rohm (Hahn), Kaufbeuren; pan Wilhelm Bodenstein, Oberostendorf. Ví někdo něco bližšího? Prosím o telefonát na číslo: 08 81 / 32 66. Děkuji!
Nemělo by se také stávat, že se uvádějí narozeniny, ačkoli jmenovaný už není naživu.
Je přece v první řadě na blízkých příbuzných, aby úmrtí ohlásili. To platí i tehdy, když zesnulý (už) nebyl odběratelem Heimatbriefu.
Abych se vyhnul dotazům, prosím vždy o tyto údaje: jméno a příjmení (rodné jméno), datum narození, datum úmrtí, bydliště doma (ulice), poslední adresa, blízcí příbuzní s telefonním číslem.
Nepodceňujme prosím: úmrtní oznámení jsou posledními zprávami o krajanských přátelích ze životního okruhu nás vyhnaných. Tyto údaje jsou součástí domovské kroniky a usnadňují pátrání při rodopisném bádání a dědických záležitostech. Kdo už není ve společenství zmiňován, upadá v zapomnění.
Ještě poslední věc: nebylo by smysluplné a cenné uvádět na náhrobku krajanů a v úmrtním oznámení v deníku i rodné místo, a to s dodatkem „Chebsko" nebo „Sudety"? Chebané věrní své domovině si tuto zmínku zaslouží! Zarámovaná fotografie, jak bylo doma zvykem, slouží k důvěrné vzpomínce. Při návštěvě hrobu se probouzejí vzpomínky a znalému se otevírá oblouk i směrem ke staré domovině.
Tyto své myšlenky a starosti bych vám chtěl znovu přiblížit. Heimatbrief z listopadu, měsíce se vzpomínkovými dny za naše milé zesnulé, se mi k tomu zdál vhodný.
Přeji vám, svým krajanům blízkým i vzdáleným, ať už čtete našeho „domovského posla" kdekoli, dobrou pohodu, nemocným co nejrychlejší zlepšení a uzdravení, nám všem ještě slunné podzimní dny a požehnaný čas.
Zdraví vás v domovské sounáležitosti
Váš krajan Franz Pöttig
Zobrazit původní německý text
## Meine lieben Landsleute!
Es ist Ende August. Die wechselhafte Witterung des Sommers mit „Kühle – Schwüle" hat Herz und Kreislauf von manchem Zeitgenossen arg durcheinandergebracht, und die heißen „Hundstage" letzthin verbesserten nicht wesentlich diese Bilanz.
Der Sommer nimmt wieder Abschied, und die Zeichen eines frühen Herbstes in der Natur sind nicht zu übersehen. Die Tage werden schon merklich kürzer, die Luft kühlt sich nachts spürbar ab und dünne Nebelschleier ziehen über Wiesen und Felder. Das Getreide ist vollends eingebracht, nur der Mais wartet noch auf seine Reife. Die Stare versammeln sich scharenweise in den Bäumen, die Schwalben sitzen wie abgesprochen auf den Leitungsdrähten. Spinnfäden wehen im gleißenden Sonnenlicht, und das Laub beginnt sich zu färben. Und wenn dieser Heimatbrief bei Euch eintrifft, hat die Herbstzeit auch nach dem Kalender Einzug gehalten. Möge uns der Oktober noch viele sonnenwarme „goldene" Tage bescheren! Und wem danach ist, der lasse sich nicht abhalten, am dritten Sonntag die „Landkirwa", auch „Kaisakirwa" oder „Eghalanda Kirwa" genannt, frohgemut zu feiern.
Etwas anderes. Es ist sehr bedauerlich, wenn Sterbefälle nicht dem Heimatbrief gemeldet werden. Es ist mir kaum möglich, Hinweisen auf das Ableben von Landsleuten per Telefon oder Anschreiben nachzugehen, um dann doch noch eine Nachricht in den Heimatbrief aufnehmen zu können. Erreicht mich ein Hinweis durch Dritte, dann bin ich mir oft nicht sicher, ob die Angaben stimmen.
Bei mir liegen Notizen zu ungeklärten Sterbefällen, bei denen vor allem der Sterbetag fehlt: Frau Elsa Donnert (Stark), zuletzt Horní Slavkov; Ernestine Vacek (Gräf), Horní Slavkov; Hilde Rippl, Babenhausen, vorher Marktoberdorf; Hilde Rohm (Hahn), Kaufbeuren; Herr Wilhelm Bodenstein, Oberostendorf. Wer weiß Näheres? Anruf erbeten unter Tel.: 08 81 / 32 66. Danke!
Es sollte auch nicht vorkommen, daß Geburtstage genannt werden, obwohl der Genannte nicht mehr am Leben ist.
Es obliegt doch in erster Linie den nahen Angehörigen, den Todesfall anzuzeigen. Dies gilt auch, wenn der Verstorbene nicht (mehr) Bezieher des Heimatbriefes gewesen ist.
Um Rückfragen zu vermeiden, bitte ich jeweils um folgende Angaben: Vor- und Familienname (Geburtsname), Geburtstag, Sterbetag, Wohnort daheim (Straße, Gasse), letzte Anschrift, nahe Angehörige mit Rufnummer.
Verkennen wir bitte nicht: Sterbenachrichten sind die letzten Hinweise über Heimatfreunde aus dem Lebenskreis von uns Vertriebenen. Die Angaben sind Teil einer Heimatchronik und erleichtern Ermittlungen bei Ahnenforschungen und Erbfällen. Wer in der Gemeinschaft nicht mehr erwähnt wird, fällt dem Vergessen anheim.
Ein Letztes: Wäre es nicht sinn- und wertvoll, am Grabstein von Landsleuten und bei der Sterbeanzeige in der Tageszeitung auch den Geburtsort zu nennen und mit dem Zusatz „Egerland" oder „Sudetenland" zu versehen? Heimattreue Egerländer haben diese Erwähnung verdient! Ein gerahmtes Foto, wie es daheim üblich war, dient einem innigen Gedenken. Beim Grabbesuch werden Erinnerungen geweckt, und beim Kundigen spannt sich der Bogen auch hinüber zur alten Heimat.
Diese meine Gedanken und Anliegen möchte ich Euch wieder nahebringen. Der Heimatbrief vom November, dem Monat mit den Gedenktagen für unsere lieben Verstorbenen, schien mir dafür geeignet.
Ich wünsche Euch, meinen Landsleuten in nah und fern, wo auch immer Ihr unseren „Heimatboten" lest, Wohlbefinden, den Kranken recht bald Besserung und Genesung, uns allen noch sonnige Herbsttage und eine gesegnete Zeit.
Es grüßt Euch in heimatlicher Verbundenheit
Euer Landsmann Franz Pöttig
K Dušičkám
O Dušičkách člověku
přicházejí smutné myšlenky:
Bude ještě příští rok naživu,
nebo už bude pohřben?
Neustále se s kosou plíží
Mistr Kostlivec od domu k domu,
svým chladným dechem zhasíná
světlo za světlem, život za životem.
Jakmile jednou zšediví kadeře,
není už chvíle daleko,
kdy člověk po stopě předků
vykročí do věčnosti.
Alois Schloßbauer († 1971)
Zobrazit původní německý text
## Zu Allerseelen
Allerseelen fallen einem
traurige Gedanken ein:
Wird man nächstes Jahr noch leben
oder schon begraben sein?
Dauernd schleichet mit der Sense
Meister Hein von Haus zu Haus,
bläst mit seinem kalten Hauche,
Licht um Licht, das Leben aus.
Sind einmal ergraut die Locken,
ist die Stunde nicht mehr weit,
wo man auf der Spur der Ahnen
wandelt in die Ewigkeit.
Alois Schloßbauer († 1971)
Mlhavé dny
V pochmurných, často mlhou zahalených listopadových dnech se znovu častěji vydáváme na hřbitov, abychom vzpomněli na své mrtvé. Pečujeme o jejich hroby, zdobíme je, jak je zvykem, květinami a věnci a zapalujeme svíčky. Mnozí příbuzní teď už odpočívají v cizí zemi, v jiné zemi, kde jsme po vyhnání našli nový domov. Nezapomenuti jsou ani ti, jejichž hroby jsme museli zanechat doma. Pocity, které se jen těžko popisují, se nás zmocňují, když si při příležitostných cestách do staré domoviny najdeme čas na obchůzku mezi řadami zpustlých hrobů: náhrobky jsou převrácené nebo zmizely, desky a tabulky rozbité nebo odstraněné, okolí zarostlé plevelem.
Tu a tam se zastavíme, setrváme v okamžicích vzpomínání a rozjímání. Vynořují se obrazy, volají nás zpět do dávno zmizelých dnů a let dětství a mládí. Naplňují nás zároveň radostí i smutkem, srdce se zmocňuje stesk.
Poslední svědkové a stopy toho, co kdysi bylo částí nás, jehož dědictví jsme přenesli do jiné země, do jiné, nové doby – to vše jednou zapadne do moře pomíjivosti. Hřbitovy jsou průsečíky dočasnosti a konečnosti, konečna a nekonečna, pozemské dřiny, trápení a útrap a osvobozujícího onoho světa. Tak mohou pohřební pole pomoci vytyčit znamení v našem tak často pokřiveném žebříčku hodnot. Posouvají vztahy a poměry: domnělá velikost se stává malou a bezvýznamnou, a co se nám občas zdálo tak vedlejší, náhle nabývá na váze.
Takový vhled a poznání nepřicházejí samy od sebe. Tiché listopadové dny k tomu pomáhají.
F.P.
(Podle příspěvku Waltera Heinla v Karlovarských novinách z listopadu 2002)
Zobrazit původní německý text
## Nebeltage
An den düsteren, häufig nebelverhangenen Tagen im November begeben wir uns wieder öfter zum Friedhof, um unserer Toten zu gedenken. Wir pflegen ihre Gräber, schmücken sie, wie es Brauch ist, mit Blumen und Gebinden und zünden Lichter an. Viele Angehörige ruhen nun schon in fremder Erde, in einem anderen Land, in dem wir nach der Vertreibung eine neue Bleibe gefunden haben. Nicht vergessen sind jene, deren Gräber wir daheim zurücklassen mußten. Gefühle, die nur schwer zu beschreiben sind, überkommen uns, wenn wir uns bei gelegentlichen Fahrten in die alte Heimat Zeit nehmen für einen Rundgang durch die Reihen der verfallenen Gräber: Grabsteine sind umgefallen oder verschwunden, Platten und Tafeln zerbrochen oder entfernt, das Umfeld vom Unkraut überwuchert.
Hin und wieder, da und dort bleiben wir stehen, verharren in Augenblicken des Erinnerns und Gedenkens. Bilder steigen auf, rufen uns zurück in die längst entschwundenen Tage und Jahre der Kinder- und Jugendzeit. Sie stimmen uns froh und traurig zugleich, Wehmut erfaßt das Herz.
9
Die letzten Zeugen und Spuren von dem, was einst Teil von uns war, dessen Erbe wir weitergetragen haben in ein anderes Land, in eine andere, neue Zeit – all das wird einmal versinken im Meer der Vergänglichkeit. Friedhöfe sind Schnittstellen von Vorläufigkeit und Endgültigkeit, von Endlichkeit und Unendlichkeit, von irdischer Mühsal, Plage und Qual und befreiendem Jenseits. So können die Gräberfelder helfen, Zeichen zu setzen in unserer oft so verschobenen Rangordnung der Werte. Sie verschieben Beziehungen und Verhältnisse: Vermeintliche Größe wird klein und unbedeutend, und was uns manchmal so nebensächlich erschien, gewinnt auf einmal an Gewicht.
Solche Einsicht und Erkenntnisse kommen nicht von allein. Stille Tage im November verhelfen dazu. F.P.
(Nach einem Beitrag von Walter Heinl in der Karlsbader Zeitung vom November 2002)
„Starý strom
se nepřesazuje" –
to je poučka, mínění,
jež odpovídá lidové moudrosti.
Člověk je tvor zvyku
se všemi svými smysly;
přeřazení a změna
mohou přinést jen neštěstí.
Starý strom – starý muž –
podobají se jako bratři;
vzdát se důvěrného a navyklého –
to je oběma proti mysli.
Strom je němý, nemůže se bránit,
chřadne pomalu, ale jistě;
muž se svým vzdorem
bývá přeslechnut a přehlížen –
i on brzy zmlkne navždy.
Trautl Irgang, chebská (egerlandská) básnířka
Zobrazit původní německý text
## „Einen alten Baum
verpflanzt man nicht" –
das ist ein Hinweis, eine Meinung,
die der Volksweisheit entspricht.
Der Mensch ist ein Gewohnheitstier
mit allen seinen Sinnen;
Umstellung und Veränderung
können nur Unheil bringen.
Ein alter Baum – ein alter Mann –
sie gleichen sich wie Brüder;
Verzicht auf Vertrautes und Gewohntes –
das ist beiden zuwider.
Der Baum ist stumm, kann sich nicht wehren,
er geht langsam, aber sicher ein;
der Mann mit seinem Aufbegehren
wird überhört und übersehen –
auch er wird bald ein Stiller sein.
Trautl Irgang, Egerländer Lyrikerin
Krajanské setkání 2009
11.–12. července jsme byli hosty na městské slavnosti v Auerbachu v Horní Falci a využili jsme této příležitosti k výročnímu setkání. Patronátní město nás opět pozvalo na svou slavnostní akci a Heimatbrief k návštěvě několikrát vyzýval.
Po období nestálého, místy deštivého počasí, tak podle hesla „chlad – dusno", byl obyvatelům i návštěvníkům potěšitelně dopřán příjemný víkend. K naší lítosti si museli někteří hosté na přespání zajistit ubytování v různých hostincích, protože většina pokojů byla už dávno předtím obsazena jinými pořadateli.
Několik krajanů přijelo už v pátek a navštívilo krajana Franze Hofmanna v Kornbergstraße, který se náramně potěšil a Heimatbriefu přenechal řadu starých fotografií. Sobotní dopoledne ještě poskytlo čas navštívit naši vysoce zestárlou krajanku Fanny Kress (Stark) v Caritas domově svaté Hedviky. Nemocnému druhému starostovi Helmutu Ottovi jsme vyřídili naše nejlepší přání uzdravení.
Kolem poledne jsme se sešli v hostinci „Hohe Tanne" (Vysoký smrk), který leží trochu za městem na okraji lesa ve směru na Neuhaus, a při dobrém pohoštění jsme se radovali ze shledání. Do seznamu se zapsalo 21 krajanů. Nejstarší účastnicí byla naše krajanka Amalia Fechter (Frech, Gf), která se nechala na setkání dovézt téměř v devadesáti letech.
Po čilé zábavě jsme se v 15 hodin vydali
[obr] Veselá společnost na setkání Slavkovských při městské slavnosti v Auerbachu. Účastníci zleva: Anneliese Kaiser (Eckl), Gudrun Hubl, Herbert Kaiser, Anton Schnappauf, Marianne Schnappauf (Bräutigam), Rudolf Dörfl, Heinrich Dilling, Heinz Wesp, Erna Dörfl, Lieselotte Friedl, Annemarie Pöttig.
[obr] Slavkovské setkání při městské slavnosti v Auerbachu. Připojili se krajané z Gfellu kolem rodiny Liebreich Fechterových.
[obr] Pobožnost za zesnulé vyhnance u pamětní desky na hřbitově v Auerbachu, v neděli 12. července 2009. Vlevo: členové gfellské rodiny Liebreich Fechterových; vpravo: Heinz Wesp, Anneliese a Herbert Kaiserovi, Gudrun Hubl, Annemarie Pöttig, Otto Dilling. Foto: F. Pöttig
na slavnostně vyzdobené náměstí kolem radnice, kde známá chlapecká kapela obratně a svižně hrála a starala se o veselou náladu. Přítomni byli i zástupci ostatních patronátních měst a cítili se dobře. Brzy byla obsazena mnohá řada laviček. Před hudebním pódiem pro nás byl vyhrazen vyzdobený čestný stůl! Počasí nám přálo, pivo chutnalo vynikajícím způsobem, jen řidiči se museli zdržet. První starosta Joachim Neuß si přisedl k nám na chvilku k malému povídání. Veselá nálada vydržela i večer při městské slavnosti, zvláště když se hostinští z „Hohe Tanne" chtěli také zúčastnit slavnostního dění a nikdo z nás tam nepřenocoval.
Am Sonntag – v neděli jsme se po bohoslužbě sešli k pobožnosti u pamětního místa vyhnanců na hřbitově. Návštěva krajanské světnice musela i tentokrát odpadnout kvůli stavebním úpravám. Společným obědem opět v „Hohe Tanne" skončilo při veselém povídání naše letošní setkání v patronátním městě.
Okruh účastníků našich setkání je stále menší. Tuto skutečnost je třeba litovat, ale nelze ji změnit. Známe důvody a musíme s tím žít. Přesto: i letos jsme byli přítomni a náš příjezd si víc než jednou zasloužil náležité uznání. Nechceme zapomenout, že velký počet krajanských přátel, kterým se navzdory dobré vůli nepodařilo přijet, k nám nadále stojí a je s námi v myšlenkách a celým srdcem!
Zobrazit původní německý text
## Heimattreffen 2009
Am 11./12. Juli waren wir beim Bürgerfest in Auerbach i.d.Opf. zu Gast und nutzten diesen Anlaß zum jährlichen Treffen. Die Patenstadt hatte uns wieder zu ihrer festlichen Veranstaltung eingeladen und der Heimatbrief mehrmals zum Besuch aufgerufen.
Nach einer Zeit unbeständiger, zuweilen regenreicher Witterung, so nach dem Motto „Kühle – Schwüle", wurde Bewohnern und Besuchern erfreulicherweise ein freundliches Wochenende beschert. Zu unserem Bedauern mußten einige Übernachtungsgäste in verschiedenen Gasthöfen Quartier nehmen, da die meisten Zimmer schon lange vorher von anderen Veranstaltern belegt waren.
Ein paar Landsleute waren bereits am Freitag angereist und besuchten Lm. Franz Hofmann in der Kornbergstraße, der sich mächtig freute und dem Heimatbrief eine Reihe von alten Fotos überließ. Der Samstagmorgen bot noch Zeit, unsere hochbetagte Lmn. Fanny Kress (Stark) im Caritasheim St. Hedwig aufzusuchen. Wir übermittelten dem erkrankten 2. Bürgermeister Helmut Ott unsere besten Wünsche zur Genesung.
Gegen Mittag versammelten wir uns im Gasthaus „Hohe Tanne", etwas außerhalb der Stadt am Waldrand in Richtung Neuhaus gelegen, und freuten uns bei guter Bewirtung über das Wiedersehen. In die Liste trugen sich 21 Landsleute ein. Älteste Teilnehmerin war unsere Lmn. Amalia Fechter (Frech, Gf), die sich mit fast 90 Jahren zum Treffen fahren ließ.
Nach angeregter Unterhaltung begaben wir uns um 15.00 Uhr
[obr] Frohe Runde beim Treffen der Schlaggenwalder zum Bürgerfest in Auerbach. Die Teilnehmer v.l.: Anneliese Kaiser (Eckl), Gudrun Hubl, Herbert Kaiser, Anton Schnappauf, Marianne Schnappauf (Bräutigam), Rudolf Dörfl, Heinrich Dilling, Heinz Wesp, Erna Dörfl, Lieselotte Friedl, Annemarie Pöttig.
[obr] Schlaggenwalder Treffen beim Bürgerfest in Auerbach. Angeschlossen haben sich Landsleute aus Gfell um Familie Liebreich Fechter.
[obr] Andacht für die verstorbenen Vertriebenen an der Gedenkstätte am Auerbacher Friedhof am Sonntag, dem 12. Juli 2009. Links: Mitglieder der Gfeller Familie Liebreich Fechter; rechts: Heinz Wesp, Anneliese und Herbert Kaiser, Gudrun Hubl, Annemarie Pöttig, Otto Dilling. Fotos: F. Pöttig
zum festlich geschmückten Marktplatz rund um das Rathaus, wo die bekannte Knabenkapelle gekonnt und flott aufspielte und für fröhliche Stimmung sorgte. Auch die Vertreter der anderen Patenkinder waren zugegen und fühlten sich wohl. Bald waren viele Bankreihen besetzt. Vor der Musiktribüne war für uns ein dekorierter Ehrentisch reserviert! Das Wetter meinte es gut mit uns, das Bier schmeckte vorzüglich, nur die Autofahrer mußten sich zurückhalten. Der Erste Bürgermeister Joachim Neuß setzte
10
sich zu einer kleinen Plauderei zu uns an den Tisch. Die frohe Runde hielt auch am Abend beim Bürgerfest an, zumal die Wirtsleute der „Hohen Tanne" ebenfalls am Festgeschehen teilnehmen wollten und niemand von uns dort übernachtete.
Am Sonntag fanden wir uns nach dem Kirchgang zur Andacht an der Totengedenkstätte für die Heimatvertriebenen am Friedhof ein. Der Besuch der Heimatstube mußte auch dieses Mal wegen baulicher Veränderungen unterbleiben. Mit einem gemeinsamen Mittagessen wieder in der „Hohen Tanne" endete bei munterer Plauderei unser diesjähriges Treffen in der Patenstadt.
Der Kreis der Teilnehmer unserer Treffen wird immer kleiner. Diese Tatsache ist zu bedauern, aber nicht zu ändern. Wir kennen die Gründe und müssen damit leben. Trotz allem: Wir waren auch in diesem Jahr zugegen, und unser Kommen fand mehr als einmal gebührende Anerkennung. Wir wollen nicht vergessen, daß eine große Anzahl von Heimatfreunden, denen es trotz guten Willens nicht möglich ist anzureisen, weiter zu uns steht und in Gedanken und mit ganzem Herzen dabei ist!
Toulka
po naší staré hornické metropoli nás dnes vede podél „Flout" (potoka Flutbach) na náměstí Füßlplatz.
[obr] Zleva přichází nová Hlavní ulice (viz obr. 1), která dále vede do Horní uličky (Obere Gasse). Bezprostředně za ní ústí stará Hlavní ulice. Naproti odbočuje cesta do Seifertsgrünu, výrazný Seidlův dům zdraví uprostřed záběru. Ulice směrem k divákovi vede na náměstí Zehentplatz směrem k nádraží a k bývalé obecné škole (viz obr. 3). Na pravém zábradlí „Floutského mostu" stojí socha svatého Jana Nepomuckého, která se dříve nacházela na hrázi Malzmühlendamm, jež byla srovnána se zemí.
[obr] Za mostkem přes potok u železářství Winter se nová silnice rozděluje. Hlavní silnice s předností v jízdě teď vede vpravo od „Flout", protíná „volný" prostor bývalých usedlostí Kühnhackl, Ubl a Dietrich (a u nájezdu na Seifertsgrün se opět napojuje na starou trasu směrem k Horní uličce, viz obr. 2).
Pozn.: Fotograf stojí zády k „druhé větvi" nové silnice, která vede přes náměstí Füßlplatz a Zehentplatz k novému sídlišti (viz obr. 3). Většina domů v blízkém okolí musela této trase ustoupit.
Řada domů naproti při staré Hlavní ulici je nám ještě důvěrně známá: vlevo dvě novostavby (čp. 213, 212, bývalá spořitelna, drogerie Köppl), vedle nich Schröckův dům (čp. 211, dnes muzeum), Pluhův dům (čp. 497), Pröcklův dům (čp. 210), dům Josefa Häusera (čp. 209). Nápadné pro měsíc srpen jsou téměř holé vysoké stromy, které stály u Flutbachu už za našich časů.
[obr] Nad náměstím Zehentplatz se v pěkném stavu ukazují obecná a měšťanská škola (Boumschool) a uliční kašna, která už nemá vodu. Silnice – v levém dolním rohu snímku – stoupá vzhůru k novému sídlišti. Foto: Irena a Klaus Scharnagl
Zobrazit původní německý text
## Der Streifzug
durch unsere alte Bergstadt führt uns entlang der „Flout" zum Füßlplatz.
[obr] Von links kommt die neue Hauptstraße (s. Bild 1), die weiter zur Oberen Gasse führt. Unmittelbar dahinter mündet die alte Hauptstraße ein. Gegenüber zweigt der Weg in die Seifertsgrün ab, das markante Seidl-Haus grüßt in Bildmitte. Die Straße zum Betrachter führt zum Zehentplatz in Richtung Bahnhof und zur ehemaligen Volksschule (s. Bild 3). Auf der rechten Brüstung der „Floutbruck" steht die Statue des hl. Nepomuk, die sich vorher am Malzmühlendamm befand, der einplaniert wurde.
[obr] Nach der Bachbrücke beim Eisenwaren-Winter gabelt sich die neue Straße. Die vorfahrtberechtigte Hauptstraße verläuft jetzt rechts der „Flout", durchschneidet das „freie" Areal der früheren Anwesen Kühnhackl, Ubl und Dietrich (und erreicht bei der Auffahrt zur Seifertsgrün wieder die alte Trasse Richtung Obere Gasse, s. Bild 2).
Anm.: Der Fotograf steht mit dem Rücken „zum anderen Ast" der neuen Straße, die über den Füßl- und Zehentplatz zur neuen Siedlung
führt (s. Bild 3). Die meisten Häuser im nahen Umfeld mußten dieser Trassierung weichen.
Die Häuserfront an der alten Hauptstraße gegenüber ist uns noch vertraut: Links zwei Neubauten (Nr. 213, 212 ehem. Sparkasse, Drogerie Köppl), daneben Schröck-Haus (Nr. 211, heute Museum), Pflughaus (Nr. 497), Pröckl-Haus (Nr. 210), Haus von Josef Häuser (Nr. 209). Auffällig für Monat August sind die fast kahlen hohen Bäume, die schon in unseren Tagen am Flutbach standen.
[obr] Oberhalb des Zehentplatzes zeigen sich die Volks- und Bürgerschule (Boumschool) und der Gassenbrunnen, der kein Wasser führt, in ansprechendem Zustand. Die Straße – am linken unteren Bildrand – zieht sich hinauf in die neue Siedlung. Fotos: Irena u. Klaus Scharnagl
V hlubokém lese...
[obr] (bez popisku) (velký žulový balvan v lesním houští)
leží v houštině Silberbachgrundu vedle menších kamenů velký, mohutný žulový balvan. Je nezvykle tvarovaný a prozrazuje ještě jisté řemeslné opracování. Pokrytý mechem, na horní straně jsou ještě zřetelně patrné prohlubně. Má prý jít o centrální památný kámen bývalé lesní kaple, na jehož přední straně byly umístěny votivní destičky. Snímek: srpen 2008.
[obr] Snímek ukazuje udržovaný, upravený areál, který byl za našich časů oblíbeným cílem procházek a výletů. Prameny hravě bublající ve světlém křemenném písku už dávno vyschly, místo klidu a odpočinku je zasypané.
Zobrazit původní německý text
## Im tiefen Tann ...
[obr] (bez popisku) (velký žulový balvan v lesním houští)
liegt im Dickicht des Silberbachgrundes neben kleineren ein großer, wuchtiger Granitstein. Er ist eigenartig geformt und verrät noch eine gewisse handwerkliche Bearbeitung. Von Moos überzogen, sind auf der Oberseite noch deutlich Vertiefungen erkennbar. Es soll sich um den zentralen Gedenkstein der ehemaligen Waldandacht handeln, an dessen Frontseite Votivtafeln eingefügt waren. Aufnahme: August 2008.
[obr] Das Bild zeigt die gepflegte, schmucke Anlage, die zu unserer Zeit ein beliebtes Ziel von Spaziergängen und Wanderungen war. Die im hellen Quarzsand spielerisch sprudelnden Springquellen sind längst versiegt, die Stätte von Ruhe und Erholung ist verschüttet.
11
Pohled na druhou stranu
Podle tiskových zpráv
– získá rychlostní silnice Cheb – Karlovy Vary, důležitá dopravní tepna v západních Čechách, v Novém Sedle nový přivaděč. Dokončení čtyřproudého rychlostního spojení (E 49) je plánováno na rok 2010/11. Do té doby je zřízeno ještě mnoho staveniš.
– zvažuje vláda ČR v Praze zřízení hlubinného úložiště jaderného odpadu poblíž německé hranice v příštích desetiletích. Zatím plán počítá se šesti možnými lokalitami; k nim by přibyly oba vojenské výcvikové prostory Boletice u Krumlova (jižní Čechy) a v Doupovských horách, jen asi 40 km od hranice. První průzkumy prokázaly vhodné geologické předpoklady pro podzemní úložiště.
– ukázala výstava „Zničené kostely" v ostrovském klášterním kostele Zvěstování Panny Marie v létě 2009, že v plzeňské diecézi od roku 1946 zmizelo několik desítek kostelů a asi dalších 30 je v tak špatném stavu, že jejich úplný zánik už lze jen stěží zastavit. (Vezměme si příklad kostela svatého Jiří v Horním Slavkově!) Důvody: vyhnání německého obyvatelstva – noví osídlenci bez vztahu k církvi – terče pro střelecká cvičení armády – nedostatek věřících – nezájem státních orgánů – chybějící finanční prostředky.
Jen asi čtvrtina českého obyvatelstva se hlásí ke katolictví, přibližně 60 % nemá žádnou náboženskou vazbu. Uvnitř konzervativní Občanské demokratické strany (ODS) prezidenta a odpůrce EU Václava Klause – který mezitím z této strany vystoupil! – panují silné protiklerikální tendence.
– po úpadku „Karlovarského porcelánu, a. s." (Karlovarská porcelán), se sídlem v Nové Roli, 1 800 zaměstnanců, na podzim 2008 (dluhy téměř 60 milionů eur), se zdá, že trvalá hospodářská krize nyní ustupuje. Části zaměstnanců, hovořilo se o 1 100 pracovnících, byla k 31. 3. 2009 dána výpověď. Závody v Nové Roli, Klášterci, Lesově a Staré Roli má převzít plzeňská realitní firma Hengis (v zastoupení koncernu AP Trust). Také závod v Chodově prý změnil majitele.
Začátkem 90. let bylo v západočeském porcelánovém průmyslu ještě 14 provozů s asi 3 000 zaměstnanci.
F.P.
Zobrazit původní německý text
## Blick nach drüben
Presseberichten zufolge
– erhält die Schnellstraße Eger – Karlsbad, eine wichtige Verkehrsader in Westböhmen, in Neusattl (Nové Sedlo) einen neuen Zubringer. Fertigstellung der vierspurigen Schnellverbindung (E 49) im Jahre 2010/11. Bis dahin sind noch viele Baustellen eingerichtet.
– erwägt die CR-Regierung in Prag die Errichtung von Atommüll-Endlager nahe der deutschen Grenze in den nächsten Jahrzehnten. Bisher sieht die Planung sechs mögliche Standorte vor; hinzu kämen die beiden Truppenübungsplätze von Boletitz bei Krummau (Südböhmen) und im Duppauer Gebirge, nur rund 40 km von der Grenze entfernt. Erste Untersuchungen ergaben geeignete geologische Voraussetzungen für unterirdische Lager.
– zeigte die Ausstellung „Zerstörte Kirchen" in der Schlackenwerther Klosterkirche „Mariä Verkündigung" im Sommer 2009, daß in der Pilsner Diözese seit 1946 einige Dutzend Kirchen verschwunden sind und etwa 30 weitere in solch schlechtem Zustand sind, daß ihr gänzlicher Verfall kaum mehr aufzuhalten ist. (Man betrachte das Beispiel der St.-Georgs-Kirche in Schlaggenwald!) Gründe: Vertreibung der deutschen Bevölkerung – Neusiedler ohne Verhältnis zur Kirche – Zielscheiben für Schießübungen des Militärs – Fehlen von Gläubigen – Desinteresse staatlicher Stellen – Ausbleiben von finanziellen Mitteln.
Nur etwa ein Viertel der tschechischen Bevölkerung bekennt sich zum Katholizismus, annähernd 60% haben keine religiösen Bindungen. Innerhalb der konservativen Demokratischen Volkspartei (ODS) von Staatspräsident und EU-Gegner Vaclav Klaus – inzwischen aus dieser Partei ausgetreten! – gibt es starke antiklerikale Tendenzen.
– scheint nach dem Konkurs der „Karlsbader Porzellan AG" (Karlovarská porcelán), Hauptsitz Neurohlau, 1.800 Mitarbeiter, im Herbst 2008 (Schuldenberg fast 60 Mio Euro), die wirtschaftliche Dauerkrise nun zu schwinden. Teilen der Belegschaft, man sprach von 1.100 Beschäftigten, war zum 31.3.2009 gekündigt worden. Die Betriebe in Neurohlau, Klösterle, Lesov und Altrohlau soll die Pilsener Immobilienfirma Hengis (im Auftrag des Konzerns AP Trust) übernehmen. Auch das Werk Chodau habe den Besitzer gewechselt.
Anfang der 90er Jahre gab es in der westböhmischen Porzelanindustrie noch 14 Standorte mit etwa 3.000 Beschäftigten.
F.P.