Schlaggenwälder Heimatbrief — srpen / září 2008
Krajanský zpravodaj rodáků z Horního Slavkova. Od roku 1993 vycházel vevázaný do Elbogener Heimatbrief; toto číslo tvoří strany 7–12 ročníku 59/4. Vydavatel Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.
Transcriptions and translations were produced with the help of artificial intelligence and may contain errors in reading the source. The original wording is usually available in the expandable “original transcription” section; if you find an inaccuracy, we would appreciate a note.
Milí krajané!
[obr] Pohled na Horní Slavkov (Schlaggenwald) s kostelem a věží radnice.
Milí krajané!
Tento Heimatbrief je poslední před setkáním 6.–7. září v Auerbachu i.d.Opf. Proto se na vás všechny obracím se srdečnou prosbou: navštivte, pokud to jen trochu půjde, i toto krajanské setkání a ukažte tak naši sounáležitost. Nikdo neví, kolikrát ještě taková setkání budeme moci zopakovat.
Místem srazu je opět nám dobře známý Kolpingův sál. Program najdete v předchozím Heimatbriefu.
S vděčností za vždy pohostinné přijetí zdravíme naše patronátní město, ve kterém se vždy cítíme dobře. Všem krajanským přátelům vyřizuji srdečné přivítání a doufám, že i toto setkání se opět stane zážitkem, na který budeme rádi vzpomínat.
Zpráva o něm bude z časových důvodů následovat až v příštím Heimatbriefu (č. 6).
Na radostné shledání v Auerbachu se těší
Váš krajan Franz Pöttig
Zobrazit původní německý text
Meine lieben Landsleute!
Dieser Heimatbrief ist der letzte vor dem Treffen am 6./7. September in Auerbach i.d.Opf. Daher ergeht an alle meine herzliche Bitte, auch dieses Heimattreffen, soweit es irgendwie möglich ist, zu besuchen und damit unsere Verbundenheit zu zeigen. Niemand weiß, wie oft wir solche Zusammenkünfte noch wiederholen können.
Treffpunkt ist wieder der uns vertraute Kolpingsaal. Das Programm findet Ihr im vorherigen Heimatbrief.
In Dankbarkeit für die stets gastliche Aufnahme grüßen wir unsere Patenstadt, in der wir uns immer wohlfühlen. Ich entbiete allen Heimatfreunden ein herzliches Willkommen und hoffe, daß auch dieses Treffen wieder zu einem Erlebnis wird, an das wir gerne zurückdenken.
Der Bericht darüber folgt aus Termingründen erst im übernächsten Heimatbrief (Nr. 6).
Auf ein frohes Wiedersehen in Auerbach freut sich
Euer Landsmann Franz Pöttig
Pozdravné slovo ke krajanskému setkání 2008
Milí slavkovští přátelé,
jako nový první starosta Auerbachu vám tímto posílám srdečné pozdravy! Stejně jako můj předchůdce si velmi zakládám na tom, abych patronát z roku 1956 nad vysídlenci z bývalého farního obvodu horního města Slavkova (Schlaggenwald) v Chebsku dále pokračoval a pěstoval.
Ještě se navzájem neznáme. Chci vás však už na tomto místě ujistit, že mě křivda, která vás postihla, a těžký úděl vyhnání z vaší milované vlasti hluboce dojímají – vždyť i moje matka pochází z Chebska, konkrétně ze Schneidmühle u Karlových Varů.
Vaše setkání 6.–7. září vás opět svede dohromady. Vaše vzájemná soudržnost a úzké pouto k Auerbachu po všechna ta léta jsou obdivuhodné a zaslouží si velkou úctu. Krajanský a vlastivědný spolek a Heimatbrief k tomu jako účinná pojítka vytvářejí solidní předpoklady.
Vzpomínky na život ve staré vlasti, na zvyky a nářečí se znovu a znovu ukazují jako živé a silné, a jistě se s radostným očekáváním těšíte na shledání s přáteli a známými.
Milé kmotřenecké děti, přeji vám pro oba dny ve vašem patronátním městě příjemnou cestu a opět radostné chvíle ve známém společenství.
Se srdečným „Zdař Bůh!"
Váš Joachim Neuß, první starosta
Zobrazit původní německý text
## Grußwort zum Heimattreffen 2008
Liebe Schlaggenwalder Freunde,
als neuer Erster Bürgermeister von Auerbach sende ich Ihnen auf diesem Wege herzliche Grüße! Ebenso wie mein Vorgänger lege ich großen Wert darauf, die Patenschaft aus dem Jahre 1956 über die Heimatvertriebenen aus dem ehemaligen Kirchsprengel der Bergstadt Schlaggenwald im Egerland fortzusetzen und zu pflegen.
Wir kennen uns noch nicht. Ich will Ihnen jedoch schon an dieser Stelle versichern, daß mich das Ihnen widerfahrene Unrecht und das schwere Los der Vertreibung aus Ihrer geliebten Heimat tief berühren, stammt doch auch meine Mutter aus dem Egerland, nämlich aus Schneidmühl bei Karlsbad.
Ihr Treffen am 6./7. September wird Sie wieder zusammenführen. Ihre Verbundenheit untereinander und die enge Verbindung zu Auerbach in all den Jahren sind bewundernswert und verdienen hohen Respekt. Der Heimat- und Geschichtsverein und der Heimatbrief bilden dazu als wirksame Bindeglieder gediegene Voraussetzungen.
Die Erinnerungen an das Leben in der alten Heimat, an Brauchtum und Mundart, erweisen sich einmal mehr als lebendig und stark, und sicherlich sehen Sie mit freudiger Erwartung dem Wiedersehen mit Freunden und Bekannten entgegen.
Liebe Patenkinder, für die beiden Tage in Ihrer Patenstadt wünsche ich Ihnen eine angenehme Reise und wieder frohe Stunden in vertrauter Gemeinsamkeit.
Mit einem Herzlichen „Glück auf!“
Ihr Joachim Neuß, 1. Bürgermeister
Opravdové přátelství...
Krajanští přátelé udržují důvěrné vztahy ještě po desetiletích. Znovu se sešli koncem dubna v Altdorfu u Norimberku.
[obr] Někteří z nich se zúčastnili obvyklé procházky středofranským městečkem. Zleva v první řadě: Herbert Kaiser (z Uittwy, východně od Bečova nad Teplou), Ernestine Hackenberg (Wawersich), Emma Weichert (Bräutigam), Marianne Schnappauf (Bräutigam), Anneliese Kaiser (Eckl), Irmtraud Gerstner, Anton Schnappauf (Schirmitz u Weidenu); vzadu: Helmut Hackenberg (Lahnstein), Heinz Wesp, Rudolf Dörfl, Erna Dörfl (z Vintířova), Charlotte Kastner-Berkel (Gareis).
Zobrazit původní německý text
## Wahre Freundschaft ...
Heimatfreunde pflegen noch nach Jahrzehnten vertrauten Umgang. Sie trafen sich wieder Ende April in Altdorf bei Nürnberg.
[obr] Einige von ihnen nahmen am gewohnten Rundgang durch das mittelfränkische Städtchen teil. V.l. in der ersten Reihe: Herbert Kaiser (aus Uittwa, östl. v. Petschau), Ernestine Hackenberg (Wawersich), Emma Weichert (Bräutigam), Marianne Schnappauf (Bräutigam), Anneliese Kaiser (Eckl), Irmtraud Gerstner, Anton Schnappauf (Schirmitz bei Weiden); dahinter: Helmut Hackenberg (Lahnstein), Heinz Wesp, Rudolf Dörfl, Erna Dörfl (aus Wintersgrün), Charlotte Kastner-Berkel (Gareis).
59. Sudetoněmecký den v Norimberku
Slunečné počasí doprovázelo mnohé účastníky, kteří se o svatodušní neděli (11. 5.) plni očekávání vydali na často dalekou cestu na Sudetoněmecký den, jenž se tentokrát konal pod heslem „Za domov a lidská práva" ve franské metropoli. Četné akce, zajímavé výstavy, informační stánky, bohatá a solidní knižní nabídka nakladatelství Helmuta Preußlera v hale 1, praporečnické sbory, krojové a hudební skupiny, k tomu opět velký počet návštěvníků znovu dokázaly, že naše národní skupina žije! Pokojná demonstrace jako vyznání k domovu a právu! V hale 2 bylo zastoupeno i Chebsko. Po hlavním shromáždění v dobře navštívené Frankenhalle, které zahájil nový spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) Franz Pany, s projevy Bernda Posselta, nového mluvčího národní skupiny, a Dr. Günthera Becksteina, nového ministerského předsedy Svobodného státu Bavorsko a patrona setkání, se u našeho „stálého stolu" sešli další krajané. Bylo tam neustálé přicházení a odcházení. Návštěvníků mohlo být tak kolem dvou desítek, 16 se dalo zapsat. Radovali jsme se z ledajakého shledání, i s překvapivými hosty, a využili příležitosti oživit staré známosti a navázat nové kontakty. Krajané zůstávající doma tentokrát přítomni nebyli. Několik účastníků dalo najevo, že by se rádi zúčastnili i krajanského setkání v patronátním městě Auerbach i.d.Opf.
Média o výročním setkání národní skupiny referovala v krátkých příspěvcích většinou věcně a znovu vyzdvihla
Dva záběry ze Sudetoněmeckého dne 2008:
[obr] Účastníci zleva: Annemarie Pöttig, Ewald Weinhart (Gf), Lotte Schrikker (Reif), paní Haselbauer (částečně zakryta), Anna Oertl (Rippl), Marianne Lugner (Turba), Heinz Wesp, H. Haselbauer ml.
[obr] Účastníci zleva: Alois Brandl, manželé Franz Haselbauer (Zech), Heinz Wesp, Franz Pöttig.
smířlivý charakter setkání. Udělení Evropské Karlovy ceny SL 2008 českému novináři a bojovníkovi za lidská práva Petru Uhlovi se – na obou stranách – setkalo s rozporuplným ohlasem.
S rozpaky, ba nepochopením se my, postižení odnárodněním a vyhnáním, musíme z tiskové zprávy dozvídat, že přibližně ve stejné době údajně kvůli nekalým praktikám odstoupivší saský ministerský předseda Georg Milbradt – takřka jako jeden ze svých posledních úředních úkonů – udělil prezidentovi České republiky Václavu Klausovi Saský záslužný řád za „vynikající zásluhy o sousedské vztahy". (Z „Landeszeitung" Praha č. 12 z 3. 6. 08.)
Pozn. redakce: Takto vyznamenaný není nám sudetoněmeckým vyhnancům nikterak nakloněn a rázně hájí zločinné Benešovy dekrety jako „základní pilíř českého právního řádu".
Zobrazit původní německý text
## 59. Sudetendeutscher Tag in Nürnberg
Freundliches Wetter begleitete die vielen Teilnehmer, die sich am Pfingstsonntag (11.05.) erwartungsvoll auf den oft weiten Weg zum Sudetendeutschen Tag machten, der diesmal unter dem Motto „Für Heimat und Menschenrecht“ stand und in der Frankenmetropole stattfand. Zahlreiche Veranstaltungen, interessante Ausstellungen, Informationsstände, das umfangreiche und gediegene Buchangebot des Helmut Preußler Verlages in Halle 1, die Fahnenabordnungen, Trachten- und Musikgruppen, dazu die wiederum große Zahl der Besucher stellten erneut unter Beweis, daß unsere Volksgruppe lebt! Eine friedliche Demonstration als Bekenntnis zu Heimat und Recht! In Halle 2 war auch das Egerland vertreten. Nach der Hauptkundgebung in der gutbesuchten Frankenhalle, die vom neuen Bundesvorsitzenden der Sudetendeutschen Landsmannschaft (SL), Franz Pany eröffnet wurde, mit den Ansprachen von Bernd Posselt, dem neuen Sprecher der Volksgruppe, von Dr. Günther Beckstein, dem neuen Ministerpräsidenten des Freistaates Bayern und Schirmherrn, fanden sich an unserem „Stammtisch“ weitere Landsleute ein. Es gab ein ständiges Kommen und Gehen. Etwa zwei Dutzend Besucher mögen es gewesen sein, 16 ließen sich registrieren. Man freute sich über so manches Wiedersehen, auch mit Überraschungsgästen, und nützte die Gelegenheit, alte Bekanntschaften aufzufrischen und neue Kontakte zu knüpfen. Heimatverbliebene waren diesmal nicht anzutreffen. Mehrere Teilnehmer gaben zu erkennen, daß sie auch beim Heimattreffen in der Patenstadt Auerbach i.d.Opf. wieder dabeisein möchten.
Die Medien berichteten in kurzen Beiträgen überwiegend sachlich über das jährliche Treffen der Volksgruppe und hoben den
7
Jak to v životě chodí
Heimatbrief pokračuje v této sérii dalším příspěvkem.
Zobrazit původní německý text
## Wie das Leben so spielt
Der Heimatbrief setzt diese Reihe mit einem weiteren Beitrag fort
Shledání po téměř 60 letech!
Abych tuto příhodu mohla vylíčit, musím se vrátit trochu více v čase. Podnětem je ručně malovaný olejový obraz v krásném stříbrno-černém barokním rámu, který už mnoho let visí u nás v bytě. Zobrazuje několik jemně růžových růží v oválné váze, motiv prostě jen hezký a půvabný. Kdykoli se na obraz dívám, musím vždy myslet na mladého muže, který ho namaloval.
[obr] Přání obou se letos koncem dubna splnilo. Radost ze shledání je jim vepsána do tváře. Ad multos annos! Erni Hackenberg (Wawersich) a Hans Streichsbier.
Foto: Franz Pöttig
Po skončení poslední války byl se svou matkou, stejně jako my tři sourozenci s naší maminkou, roku 1947 odvlečen do vnitrozemí Čech na nucené práce. Hans pocházel z jihlavského jazykového ostrova. Malování bylo patrně jeho koníčkem, což jsem tehdy nevěděla. Ukázal se jako milý, vzdělaný člověk, nosil brýle a v neděli poměrně pravidelně jezdil do České Bělé, místa, kde jsme se my Němci rádi scházeli, abychom se lépe poznali a udrželi kontakt.
Když nám konečně roku 1950 po vytrvalém úsilí povolili vycestovat do Německa, naložili nás s kufry a ranci na malý náklaďák a odvezli na nejbližší nádraží. Cestou jsme projížděli i obcí, kde Hans musel pracovat. Najednou jsem ho uviděla, jak stojí a mává na kraji silnice. V ruce držel „něco" zabaleného v hnědém balicím papíru, co mi podal. Jenže jízda pokračovala dál. Až v táboře v Chebu jsem mohla balíček rozbalit. S úžasem a radostí jsem spatřila obraz se zátiším. Na zadní straně stálo jen: 16. dubna 1950, Hans Streichsbier. Škoda, že jsem se mu nemohla poděkovat.
Už před lety mě neopouštěla myšlenka najít tehdejšího mladého umělce a druha z útrap, abych se s ním, pokud možno, setkala. Bohužel moje pátrání zůstalo marné, dostávala jsem se na špatné adresy. Zklamání! Před několika týdny jsem to zkusila ještě jednou. Obrátila jsem se na dceru, zda by nenašla něco přes internet. A hle! Poslala mi faxem výsledek, který dával naději. Mělo jít o muže stejného jména, povoláním grafického designéra, bydlícího v 90518 Altdorfu, a měl to být pohledný starší pán s rohovými brýlemi.
To do mě uhodilo jako blesk. Všechno se zdálo sedět, to musel být on! A Altdorf? Snad ne ten „náš" Altdorf u Norimberku, kam už léta jezdím na jaře na třídní srazy?
Dlouho jsem neváhala a šla k telefonu. Ozvala se žena a potvrdila mi, že jejím manželem je hledaný muž. Vysvětlila jsem jí důvod svého volání. Večer zazvonil telefon. Napjatě jsem zvedla sluchátko: na druhé straně byl Hans, dobrý známý z těžkých časů. Uplynulo skoro 60 let, a přesto jsem hned poznala jeho hlas. Dal najevo své překvapení, ale i radost. Vedli jsme dlouhý a živý rozhovor, abychom alespoň přibližně popsali dění desetiletí. Vyprávěla jsem mu, že každý rok v dubnu jezdím do Altdorfu setkat se s přáteli, že naše skupina v sobotu při obvyklé procházce vždy krátce zastaví i u „Včelího domku",
aby si koupila med nebo vypila sklenici piva. Hans spontánně odpověděl, že i on jako amatérský včelař je v sobotu dopoledne v uvedeném „lokálu" často k zastižení. Takové náhody dokážou vyrazit dech, ale náš rozhovor byl čím dál živější. Nezastírejme, že se do naší radosti mísil i stesk nad tím, že po léta nebyla šance na shledání. „C'est la vie", říká se ve Francii – tak to v životě chodí.
Když jsme se já a můj muž Helmut v červenci vraceli z auerbašského setkání, nabízelo se udělat krátkou zastávku u Streichsbierových. Telefonát dopadl kladně. Plni očekávání jsme našli dům trochu za Altdorfem, napjatě jsme zazvonili u dveří. Otevřela nám hospodyně a poprosila nás, abychom si nejprve sedli na zahradě. Pak se objevil Hans. Podívali jsme se na sebe, vykročili k sobě a padli si do náruče. Bylo to prostě krásné, skoro jako zázrak, a roky od roku 1950 se v tu chvíli zdály zapomenuty.
U kávy a koláče bylo samozřejmě co vyprávět. Hansovi je teď 77, vypadá dobře a stále ještě pracuje na volné noze. Ukázal nám svůj honosný pozemek a s velkou hrdostí i vlastní včelí domek. Bohužel čas plynul příliš rychle. Před námi ležela asi 300 km dlouhá cesta domů, do Lahnsteina nad Rýnem, kde už žijeme 50 let. Obdarováni dvěma sklenicemi medu a v dobré náladě z toho, že jsme se roku 2008 v Altdorfu shledali, jsme se vydali na cestu domů.
Erni Hackenberg, roz. Wawersich
(z Peintu), v listopadu 2007
Zobrazit původní německý text
## Wiedersehen nach fast 60 Jahren!
Für diese Begebenheit muß ich zeitlich etwas weiter ausholen. Anlaß dafür ist ein handgemaltes Ölbild in einem schönen silber-schwarzen Barockrahmen, das seit vielen Jahren in unserer Wohnung hängt. Es stellt mehrere zartrosa Rosen in einer ovalen Vase dar, ein Motiv, einfach nur hübsch und ansprechend. Wenn ich das Bild betrachte, muß ich immer an den jungen Mann denken, der es gemalt hat.
8
[obr] Der Wunsch der beiden ging heuer Ende April in Erfüllung. Die Freude des Wiedersehens steht ihnen ins Gesicht geschrieben. Ad multos annos! Erni Hackenberg (Wawersich) und Hans Streichsbier.
Foto: Franz Pöttig
Er war nach dem letzten Krieg mit seiner Mutter, ebenso wie wir drei Geschwister mit unserer Mama, 1947 ins innertschechische Gebiet zur Zwangsarbeit verschleppt worden. Hans stammte aus der Iglauer Sprachinsel. Die Malerei war wohl sein Steckenpferd, was ich damals nicht wußte. Er erwies sich als ein netter, gebildeter Mensch, der eine Brille trug und an Sonntagen ziemlich regelmäßig nach Česká Běla kam, einem Ort, in dem wir Deutschen uns gerne einfanden, um uns näher kennenzulernen und Kontakt zu halten.
Als endlich 1950 nach hartnäckigen Bemühungen unsere Ausreise nach Deutschland genehmigt wurde, lud man uns mit Koffern und Bündeln auf einen kleinen Lastwagen und brachte uns zum nächstgelegenen Bahnhof. Wir kamen auch an der Ortschaft vorbei, in der Hans arbeiten mußte. Plötzlich sah ich ihn winkend am Straßenrand stehen. In der Hand hielt er ein in braunes Packpapier gewickeltes „Etwas“, das er mir überreichte. Doch schon ging die Fahrt weiter. Erst im Lager in Eger konnte ich das Gebinde öffnen. Erstaunt und erfreut sah ich das Bild mit dem Stilleben. Auf der Rückseite stand nur: 16. April 1950, Hans Streichsbier. Schade, daß ich mich bei ihm nicht bedanken konnte.
Schon vor Jahren ließ mich der Gedanke nicht los, den jungen Künstler und Leidensgenossen von damals ausfindig zu machen, um ihn, wenn möglich, zu treffen. Leider blieb meine Suche vergeblich, ich geriet an falsche Adressen. Enttäuschung! Vor einigen Wochen unternahm ich noch einmal einen Versuch. Ich wandte mich an meine Tochter, um vielleicht per Internet fündig zu werden. Und siehe da! Sie schickte mir per Fax ein Ergebnis, das zur Hoffnung Anlaß gab. Es handele sich um einen Mann gleichen Namens, von Beruf Grafik-Designer, wohne in 90518 Altdorf und sei ein gutaussehender älterer Herr mit Hornbrille.
Das schlug bei mir wie ein Blitz ein. Alles schien zu stimmen, das mußte er sein! Und Altdorf? Doch nicht etwa „unser“ Altdorf bei Nürnberg, wo ich seit vielen Jahren im Frühjahr beim Klassentreffen bin?
Ich überlegte nicht lange und ging ans Telefon. Eine Frau meldete sich und bestätigte mir, daß ihr Gatte der Gesuchte ist. Ich erklärte ihr den Anlaß meines Anrufs. Am Abend klingelte das Telefon. Gespannt nahm ich den Hörer ab: Hans, der gute Bekannte aus schwerer Zeit, war am anderen Ende. Fast 60 Jahre lagen dazwischen, und trotzdem erkannte ich gleich seine Stimme. Er bekundete sein Erstaunen, aber auch seine Freude. Wir führten ein langes und angeregtes Gespräch, um nur annähernd das Geschehen von Jahrzehnten zu beschreiben. Ich erzählte ihm, daß ich jedes Jahr im April nach Altdorf komme, um mich mit Freunden zu treffen, daß unsere Gruppe am Samstag beim gewohnten Rundgang stets auch am „Bienenhaus“ kurz Station
mache, um Honig zu kaufen oder ein Glas Bier zu trinken. Hans entgegnete spontan, daß auch er als Hobby-Imker häufig an Samstagen vormittags im besagten „Lokal“ anzutreffen sei. Solche Zufälle können sprachlos machen, doch unsere Unterhaltung wurde immer lebhafter. Es soll nicht verschwiegen sein, daß sich in unsere Freude auch Wehmut mischte, daß es über Jahre hinweg keine Chance eines Wiedersehens gegeben hatte. „C’est la vie“, sagt man in Frankreich – so kann es im Leben gehen.
Als wir, mein Mann Helmut und ich, uns im Juli auf der Heimfahrt vom Auerbacher Treffen befanden, lag es nahe, einen Kurzbesuch bei Streichsbiers zu machen. Ein Telefonat verlief positiv. Voller Erwartung fanden wir das Haus etwas außerhalb von Altdorf, gespannt läuteten wir an der Haustür. Die Hausfrau öffnete und bat uns, zunächst im Garten Platz zu nehmen. Dann erschien Hans. Wir sahen uns an, gingen aufeinander zu und fielen uns in die Arme. Es war einfach schön, fast wie ein Wunder, und die Jahre seit 1950 schienen in diesem Augenblick vergessen.
Bei Kaffee und Kuchen gab es natürlich eine Menge zu erzählen. Hans ist nun 77, sieht gut aus und arbeitet noch immer freiberuflich weiter. Er zeigte uns sein stattliches Anwesen und voller Stolz das eigene Bienenhaus. Leider verging die Zeit viel zu schnell. Eine Fahrt von etwa 300 km zu uns nach Hause, nach Lahnstein am Rhein, lag vor uns, wo wir schon 50 Jahre leben. Beschenkt mit zwei Gläsern Honig und beschwingt vom guten Gefühl, uns 2008 in Altdorf wiederzusehen, traten wir den Heimweg an.
Erni Hackenberg geb. Wawersich
(von der Peint), im November 2007
Ve staré vlasti
Návštěvník stojí na bývalém „Reinholdově mostě". Socha svatého Jana Nepomuckého s andělem u nohou zdobí severní zděné zábradlí. V levé polovině snímku se v místech, kde kdysi stál Rubeschův dům, rozprostírá louka bohatě prorostlá pampeliškami směrem k Slepé uličce / Peintu. Chybí i sousední usedlost Gröschlových. Cesta vede podél náhonu přes Dolní příkop až ke Gänsdörflu na okraji města.
[obr] Snímek z května 2007 nám poskytla krajanka Irene Scharnaglová z Frischhausen-Neuhaus.
Na pravém okraji snímku je za vysokými stromy vidět dvoupatrový dům obchodníka Johanna Schröcka (č. 37).
Zobrazit původní německý text
## In der alten Heimat
Der Besucher steht auf der früheren „Reinhold-Brücke“. Die Statue des hl. Johannes von Nepomuk mit einem Engel zu seinen Füßen ziert die nördliche gemauerte Brüstung. In der linken Bildhälfte dehnt sich an der Stelle, wo einmal das Rubeschhaus stand, eine mit üppigem Löwenzahn durchsetzte Wiese in Richtung Sackgasse/Peint aus. Auch das nächste Anwesen Gröschl fehlt. Der Weg führt, immer am Flutbach entlang, durch den Unteren Graben bis zum Gänsdörfl am Ortsausgang.
Am rechten Bildrand ist hinter hohen Bäumen das zweistöckige Haus des Kaufmanns Johann Schröck (Nr. 37) erkennbar.
[obr] Die Aufnahme vom Mai 2007 stellte uns Lmn. Irene Scharnagl, Frischhausen-Neuhaus, zur Verfügung.
Živnosti
V našem přehledném horním městě bylo řemeslo a obchod dobře uspořádané, široce rozvětvené a nabízelo obyvatelům veškeré potřebné zboží a služby. Tvořilo střední stav a hospodářskou páteř města, bylo zároveň zrcadlem dobrého měšťanstva a dávalo mnoha lidem práci a chléb. Solidní vzdělání a zkušenosti, píle a snaživost byly jeho poznávacím znamením. V příspěvku Heimatbuchu „Živnostníci ve městě" (s. 232 a násl.) najde zvídavý čtenář jména a adresy majitelů více než 250 podniků, obchodů a dílen, které v Horním Slavkově (Schlaggenwald) působily zhruba v první polovině minulého století. Nejeden z nás tam objeví i vlastní rodinné jméno a vzpomene si na příbuzenské vazby.
[obr] (dobové inzeráty přetištěné z historického tisku):
„Horní město Slavkov"
(584 m), ležící při silnici mezi Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi, nabízí jako letovisko příjemný pobyt. Obec i obyvatelstvo se snaží vyjít vstříc všem přáním letních hostů. Vysočiny obklopující Slavkov
se svým čistým horským vzduchem působí
zvlášť
příznivě na zdravé i nemocné
Krajinářsky pestré procházky v městských lesích a na vyvýšeninách činí místo oblíbeným a lákají k opakovaným návštěvám.
*
Elektrárenský podnik
města Slavkova dodává proud pro osvětlení a pohon.
Staví osvětlovací a silová zařízení.
Opravy rychle a odborně. Sklad a prodej elektrotechnických potřeb jako materiál, přístroje, žárovky atd.
Prodejna: radnice, přízemí vlevo.
Kancelář: náměstí č. 14, telefon 10.
Cukrárna
Johann Reif
Slavkov, náměstí.
Vždy čerstvé pečivo a
a (?) dorty. Vlastní chladicí zařízení. Výroba zmrzliny.
Mírné ceny.
Solidní obsluha.
Hostinec
„U tří G"
Georga Gareise,
Slavkov, Hlavní ulice.
Měšťanská kuchyně.
Vytápěné pokoje pro hosty.
Hostinec
‚U útulné světničky‘
Slavkov, Příkop,
majitel: Alois Reinhold.
Stará zavedená vinárna.
Staříci tu popíjeli a zpívali,
až do rána zvonky zvonily.
Černá a bílá pekárna
Augusta Gareise
Slavkov, Příkop,
doporučuje
své denně čerstvé výrobky.
Sklenářská dílna
Josef Schmieger,
Slavkov,
Leßnitzgasse.
Sklad obrazů a rámů.
MUDr.
Rudolf Müller,
Slavkov, Kostelní ul.
Ordinace 8–12 hod.
Neděle 11–12 hod.
[obr] (dobové inzeráty přetištěné z historického tisku):
Černá, bílá a jemná pekárna
Antona Weidla
je nejlépe doporučena.
Specialita: dětské suchary
Marie Kühnhacklová
Obchod s koloniálním zbožím,
Slavkov
doporučuje se k nákupu vždy čerstvého zboží.
Hotel Nádraží
nájemce Rudolf STARK,
Slavkov,
doporučuje své prostory laskavé pozornosti. Nádherný výhled. Dobrá měšťanská kuchyně, kvalitní piva a výtečná vína. Přísně solidní obsluha a ceny.
Rudolf Herzog,
kameník,
Slavkov.
Náhrobní pomníky,
pomníky padlým vojínům,
obruby z žuly,
umělého kamene atd.
[obr] (dobová fotografie budovy Jahnheimu mezi stromy)
Jahnheim ve Slavkově,
majetek Německého tělovýchovného svazu.
Jako letovisko a pro výlety a turistiku vřele doporučeno (72 lůžek). Ubytování a strava za nejnižší ceny. Vodovod a koupelna v domě. Koupaliště v blízkosti. Informace u správy.
Oskar Pöttig,
zámečnictví, Staré náměstí.
Autogenní svářecí zařízení.
Opravárenská dílna
pro zemědělské stroje.
Marie Schmiegerová
Slavkov č. 438
Elektrické žehlení a leštění.
Nejjemnější a nejčistší
∴ provedení. ∴
Je jen pochopitelné, že živnostníci ve městě využívali oněch mála možností reklamy, aby upozornili na „svůj obchod". A klapání patří k řemeslu, to věděli i naši tehdejší obchodníci. Tak sloužil skládací prospekt, který si obec kdysi nechala vytisknout na podporu cestovního ruchu, i inzerentům k tomu, aby se se svou firmou představili.
Tehdy jim ovšem nestály k dispozici křiklavé, vtíravé metody moderních médií, a na primitivní, zbytečné, ale za to trapné používání anglicismů v reklamě by tehdy stejně nikdo nepřišel. Skromná, prostá svým rázem, působí místy až nuzná znění inzerátů. Dnešní reklamní textaři by nad tím jen soucitně ohrnovali nos. Prosté formu-
lace té doby nás nutí se pozastavit, tu a tam shovívavě se pousmát, vždyť většina z nás ještě ví, která osoba se skrývala za zručným mistrem řezníkem nebo milou švadlenkou. Na straně 236 přináší Heimatbuch takový příklad.
S dalšími inzeráty chceme volnou formou znovu připomenout naše staré, čilé živnostníky.
Zobrazit původní německý text
## Das Gewerbe
in unserer überschaubaren Bergstadt war gut gegliedert, breit gefächert und bot den Einwohnern alle benötigten Waren und Dienstleistungen. Es bildete den Mittelstand und das wirtschaftliche Rückgrat des Ortes, war zugleich Spiegel guten Bürgertums und gab vielen Arbeit und Brot. Gediegene Ausbildung und Erfahrung, Fleiß und Strebsamkeit waren seine Markenzeichen. Im Beitrag des Heimatbuches „Die Gewerbetreibenden in der Stadt“ (S. 232 ff.) findet der interessierte Leser Namen und Anschriften der Inhaber von über 250 Betrieben, Geschäften und Werkstätten, die in Schlaggenwald in etwa der ersten Hälfte des vorigen Jahrhunderts ansässig waren. Mancher von uns entdeckt dort auch den eigenen Familiennamen und besinnt sich wieder auf verwandtschaftliche Verbindungen.
[obr] (dobové inzeráty přetištěné z historického tisku):
„Bergstadt Schlaggenwald“
(584m) an der Autoverkehrsstrasse zwischen Karlsbad und Marienbad gelegen, bietet als Sommerfrische einen angenehmen Aufenthalt. Gemeinde u. Bevölkerung bemühen sich jedweden Wünschen der Sommerfrischler gerecht zu werden. Die Schlaggenwald umgebenden Hochflächen
mit ihrer reinen Höhenluft wirken
besonders
günstig auf Gesunde und Kranke
landschaftlich abwechslungsreiche Spaziergänge in den städtischen Waldungen und Anhöhen machen einem den Ort lieb u. laden zu immer wiederkehrendem Besuch ein.
*
Elektrizitäts-Unternehmen
der Stadt Schlaggenwald liefert Strom zu Licht- u. Kraftzwecken.
Baut Licht- und Kraftanlagen.
Reparaturen rasch und fachmännisch. Lager und Verkauf von elektrotechnischen Bedarfsartikeln wie Material, Apparate, Glühlampen etc.
Verkaufsstelle: Rathaus Parterre links.
Kanzlei: Marktplatz Nr. 14, Telefon 10.
Konditorei
Johann Reif
Schlaggenwald, Marktpl.
Stets frische Bäckerei und
und (?) Torten. Eigene Kühlanlage. Speiseeis-Erzeugung
Mäßige Preise.
Solide Bedienung.
Gasthaus
„Zu den 3 G“
des Georg Gareis,
Schlaggenwald, Hauptstraße.
Bürgerliche Küche.
Heizbare Fremdenzimmer.
Gasthaus
‚Zum gemütlichen Stüberl‘
Schlaggenwald, Graben,
Besitzer: Alois Reinhold.
Alt eingeführte Weinstube.
Die Alten zechten hier u. sangen
Bis früh die Glöcklein klangen.
Schwarz- u. Weißbäckerei
August Gareis
Schlaggenwald, Graben,
empfiehlt
seine tägl. frisch. Erzeugnisse.
Glaserwerkstätte
Josef Schmieger,
Schlaggenwald,
Leßnitzgasse.
Lager in Bildern u. Rahmen.
M. U. Dr.
Rudolf Müller,
Schlaggenwald, Kircheng.
Ord. 8—12 Uhr
Sonntag 11—12 Uhr
9
[obr] (dobové inzeráty přetištěné z historického tisku):
Die Schwarz-, Weiß- und Feinbäckerei des
Anton Weidl
hält sich bestens empfohlen.
Spezialität: Kinderzwieback
Marie Kühnhackl
Kolonialwaren-Geschäft,
Schlaggenwald
empfiehlt sich best. zum Einkauf von stets frischen Waren.
Hotel Bahnhof
Pächter Rudolf STARK,
Schlaggenwald,
empfiehlt seine Lokalitäten einer geneigten Beachtung. Herrliche Fernsicht. Gut bürgerliche Küche, gepflegte Biere und ff. Weine. Streng solide Bedienung und Preise.
Rudolf Herzog,
Steinbildhauer,
Schlaggenwald.
Grabdenkmäler,
Krieger-Gedenksteine
Einfassungen aus Granit,
Kunststein etc.
[obr] (dobová fotografie budovy Jahnheimu mezi stromy)
Jahnheim in Schlaggenwald,
Eigentum des Deutschen Turnverbandes.
Als Sommerfrische, sowie für Wanderungen und Ausflüge bestens empfohlen (72 Betten). Unterkunft und Verpflegung zu billigsten Preisen. Wasserleitung und Bad im Hause. Strandbad in der Nähe. Auskunft durch die Verwaltung.
Oskar Pöttig,
Schlosserei, alter Markt.
Autogene Schweiß-Anlage.
Reparatur-Werkstätte
für landwirtsch. Maschinen.
Marie Schmieger
Schlaggenwald Nr. 438
Elektrische Glanzbügelei.
Feinste und sauberste
∴ Ausführung. ∴
Es ist nur zu verständlich, wenn die Gewerbetreibenden der Stadt die wenigen Möglichkeiten zur Werbung nutzten, um auf „ihr Geschäft“ aufmerksam zu machen. Und das Klappern gehört zum Handwerk, das wußten auch unsere Geschäftsleute von damals. So diente ein Faltprospekt, den die Gemeinde seinerzeit zur Förderung des Fremdenverkehrs erstellen ließ, auch Inserenten dazu, sich und ihre Firma darzustellen.
Nun standen ihnen damals nicht die marktschreierischen, aufdringlichen Methoden moderner Medien zur Verfügung, und auf die primitive, unnötige, aber dafür peinliche Verwendung von Anglizismen in der Reklame wäre ohnehin niemand gekommen. Bescheiden, einfach in ihrer Art, wirken die mitunter dürftigen Angaben in den Anzeigen. Werbetexter unserer Tage würden darüber nur mitleidig die Nase rümpfen. Die schlichten Formu-
10
lierungen in jenen Tagen lassen uns stutzen, ab und zu verständnisvoll schmunzeln, wissen doch die meisten unter uns noch, welche Person zum tüchtigen Fleischermeister oder zur netten Schneiderin gehörte. Auf Seite 236 bringt das Heimatbuch ein solches Beispiel.
Mit anderen Inseraten wollen wir in loser Folge unsere alten, rührigen Gewerbetreibenden nochmals in Erinnerung bringen.