Schlaggenwälder Heimatbrief — únor / březen 2008
Krajanský zpravodaj rodáků z Horního Slavkova. Od roku 1993 vycházel vevázaný do Elbogener Heimatbrief; toto číslo tvoří strany 10–15 ročníku 59/1. Vydavatel Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.
Abschriften und Übersetzungen wurden mit Hilfe künstlicher Intelligenz erstellt und können Fehler beim Lesen der Vorlage enthalten. Der Originalwortlaut ist meist im ausklappbaren Abschnitt „Originalabschrift“ verfügbar; falls Sie auf eine Ungenauigkeit stoßen, sind wir für einen Hinweis dankbar.
Milí krajané!
Když jsem koncem prosince psal tyto řádky, paní Zima tu před horami ještě stále lakotila s vločkami, zatímco studené zimní slunce proměňovalo silnou jinovatku na zahradách, v lese a na poli v třpytivý pohádkový svět. U nás doma se říkávalo: „Vánoce v jeteli, Velikonoce ve sněhu." Kdo ví?
Někteří ještě mají v nose vůni čertovin a skořicových hvězdiček, a přitom už jsme v masopustu. I ve staré vlasti bývalo jakési „páté roční období" vítanou příležitostí k veselí a bujarosti, a přestrojená maska „Maschkara" platila za veselou symbolickou postavu tehdejší škádlivé „Fosnat" (masopustu).
Po Hromnicích (2. 2.) zbývá letošnímu karnevalu naší doby jen pár dní, protože Popeleční středou (6. 2.) začínají už předvelikonoční týdny. Na svátek sv. Valentýna (14. 2.), patrona zamilovaných, se rádi obdarovávají květinami.
Rok 2008 je přestupný. Dne 4. března opět vzpomínáme na bezbranné krajany, kteří v roce 1919 v Hostinném (Arnau), Ústí nad Labem (Aussig), Chebu (Eger), Kadani (Kaaden), Karlových Varech (Karlsbad), Stříbře (Mies) a Šternberku pokojně demonstrovali za právo sudetských Němců na sebeurčení a byli československým vojskem zastřeleni. Při těchto zločinech ukázal nově vzniklý stát ČSR svou pravou tvář! Dne 19. 3. slaví tradičně svátek všichni, kdo se jmenují Josef – ať se jim doma říkalo Sepp, Beppo nebo Joseli. Velikonoce letos připadají velmi brzy. Už na Zelený čtvrtek (20. 3.) podle kalendáře začíná jaro, Velký pátek nám k tomu přináší rozhodující úplněk, a 23. března slavíme Velikonoce, veliký svátek Kristova vzkříšení. O domácích velikonočních zvycích jsme už mnohokrát psali. Lze si o tom přečíst i v Heimatbuchu (od strany 269).
Tentokrát bude první letošní číslo našeho zpravodaje přednostně věnováno rozsáhlé cestopisné reportáži s fotografiemi. Rozdělit ji na dvě čísla by nebylo výhodné. Ostatní připravené příspěvky proto vyjdou o něco později. Prosím o pochopení.
Ještě něco jiného. Před více než 40 lety nás navždy opustil vlasti věrný krajan Oskar Otto. Byl prvním vydavatelem našeho Slavkovského krajanského zpravodaje, jehož význam jakožto (poslední) pojítko mezi široko rozptýlenými krajany byl už mnohokrát oceněn. První číslo vyšlo – my vysídlenci jsme je toužebně očekávali a radostně přivítali – 15. června 1949. Pod Ottovým vedením vyšlo z Lindenbergu v Algavsku, z Buchloe a z Hanau ještě dalších 75 čísel. Jeho nástupce Rudolf Marterer z Erlangenu vydal 46 čísel, poté Richard Brummeissl z Kahlu nad Mohanem dalších 76 zpravodajů. I na ně vzpomínáme s velkou vděčností!
Od roku 1990 v tomto vydávání pokračuje Slavkovský vlastivědný a historický spolek (SHGV). Dodnes vyšlo celkem 298 čísel Heimatbriefu.
Nyní nastává jubileum. První letošní číslo, které nyní držíte v rukou, je již 100. Heimatbriefem, který jsem směl z pověření spolku (SHGV), avšak redakčně na vlastní odpovědnost, pro vás, milí vlasti věrní čtenáři, připravit. Jsem rád, že mi bylo po celá ta léta dopřáno tento dobrovolně převzatý úkol plnit ve spojení s domovem, a doufám, dá-li Bůh, že se mu budu moci ještě nějakou dobu věnovat. Zachovejte i vy krajanskému poslu jako schránce vzpomínek nadále věrnost!
Veselé velikonoční svátky a hezký čas přeji všem přátelům domova, blízkým i vzdáleným, váš krajan
Franz Pöttig
Zobrazit původní německý text
## Liebe Landsleute!
Als ich gegen Ende Dezember diese Zeilen schrieb, geizte hier, vor den Bergen, Frau Holle noch immer mit Flockenwirbeln, während die kalte Wintersonne den starken Rauhreif in Garten, Wald und Feld in eine glitzernde Märchenwelt verwandelte. Daheim hieß es: „Weihnachten im Klee, Ostern im Schnee." Wer weiß?
Noch haben manche den Wohlgeruch von Spitzbuben und Zimtsternen in der Nase, und dabei befinden wir uns doch schon im Fasching. Auch in der alten Heimat bot eine Art von „fünfter Jahreszeit" willkommenen Anlaß zur Fröhlichkeit und Ausgelassenheit, und der verkleidete „Maschkara" galt als lustige Symbolfigur jener närrischen „Fosnat".
10
Nach Mariä Lichtmeß (2.2.) sind heuer dem Karneval unserer Zeit nur noch wenige Tage zugestanden, denn mit dem Aschermittwoch (6.2.) beginnen bereits die vorösterlichen Wochen. Am Tag des hl. Valentin (14.2.), des Schutzpatrons der Liebenden, schenkt man sich gerne Blumen.
Das Jahr 2008 ist ein Schaltjahr. Am 4. März gedenken wir wieder der wehrlosen Landsleute, die 1919 in Arnau, Aussig, Eger, Kaaden, Karlsbad, Mies und Sternberg friedlich für das Selbstbestimmungsrecht der Sudetendeutschen demonstrierten und vom tschechischen Militär erschossen wurden. Bei diesen Untaten zeigte der neugegründete Staat CSR sein wahres Gesicht! Am 19.3. feiern alle Seffm, Beppm und Joseln traditionell ihren Namenstag. Ostern fällt sehr früh im Jahr. Schon am Gründon-
nerstag (20.3.) beginnt kalendarisch der Frühling, der Karfreitag beschert uns dazu den bestimmenden Vollmond, und am 23. März feiern wir Ostern, das Hochfest der Auferstehung Christi. Über das heimatliche österliche Brauchtum haben wir schon des öfteren berichtet. Man lese auch im Heimatbuch darüber nach (ab Seite 269).
Ein umfangreicher Reisebericht mit Fotos soll diesmal die erste Folge unseres Heimatbriefes vorrangig bestimmen. Eine Aufteilung auf zwei Folgen wäre nicht günstig. Andere mögliche Beiträge erscheinen daher etwas später. Ich bitte um Verständnis.
Etwas anderes. Vor mehr als 40 Jahren verließ uns der heimattreue Landsmann Oskar Otto für immer. Er war der erste Herausgeber unseres Schlaggenwalder Heimatbriefes, dessen Bedeutung als (letzte) Klammer unter den weitverstreut lebenden Landsleuten schon oft gewürdigt wurde. Die erste Ausgabe erschien, von uns Vertriebenen sehnliehst erwartet und freudig begrüßt, am 15. Juni 1949. Unter Ottos Schriftleitung folgten von Lindenberg i. Allg., Buchloe und Hanau aus noch 75 Hefte. Sein Nachfolger Rudolf Marterer, Erlangen, gab 46 Folgen, danach Richard Brummeissl, Kahl a. Main, weitere 76 Briefe heraus. Wir gedenken auch ihrer in großer Dankbarkeit!
Ab 1990 setzte der Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V. diese Veröffentlichungen fort. Bis heute sind insgesamt 298 Heimatbriefe erschienen.
Nun steht ein Jubiläum an. Die erste Ausgabe für 2008, die jetzt vor Euch liegt, ist der 100. Heimatbrief, den ich im Auftrag des Vereins (SHGV), redaktionell jedoch in eigener Regie, für Euch, liebe heimattreue Leser, gestalten durfte. Ich freue mich, daß es mir in all den Jahren vergönnt war, diese freiwillig übernommene Aufgabe in heimatlicher Verbundenheit zu erfüllen, und hoffe, so Gott will, noch einige Zeit dafür tätig zu sein. Haltet auch Ihr dem Heimatboten als Hort der Erinnerungen weiterhin die Treue!
Ein frohes Osterfest und eine gute Zeit wünsche ich allen Heimatfreunden, in nah und fern, als Euer Landsmann
Franz Pöttig
Velikonoční pozdrav
Patronátní město Auerbach i.d.Opf. zdraví všechny krajany z bývalého horního města Horní Slavkov (Schlaggenwald) a jeho vesnic v Chebsku, přeje jim k Velikonocům veselé svátky a už nyní srdečně zve všechny kmotřence na příští krajanské setkání.
Helmut Ott, první starosta
Zobrazit původní německý text
## Ostergruß
Die Patenstadt Auerbach i.d.Opf. grüßt alle Landsleute aus der ehemaligen Bergstadt Schlaggenwald und ihren Dörfern im Egerland, wünscht ihnen an Ostern frohe Feiertage und lädt alle Patenkinder schon jetzt zu ihrem nächsten Heimattreffen recht herzlich ein.
Helmut Ott, Erster Bürgermeister
Střípky z roku 2007
Leden: Vedení sudetských Němců apeluje na spolkovou kancléřku Angelu Merkelovou, aby při své první návštěvě Prahy přednesla i požadavky vysídlenců z domova. Ta svou pražskou návštěvu odbývá téměř výhradně ve funkci předsedkyně Rady EU, s chválou na „velký český národ".
Únor: Český ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, dříve ministr zahraničí, prohlašuje, že předsedkyně Rady EU Angela Merkelová „není partnerem" pro Českou republiku. Nejvyšší soud ČR vrací zpět státu Svatovítský dóm v Praze, který byl v červnu 2006 přiřčen katolické církvi.
Březen: Český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se kvůli rozhovoru pro „Berliner Zeitung" dostává ve své zemi pod palbu kritiky. Osud sudetských Němců označil za „vyhnání": „Co se stalo v roce 1945, bylo samozřejmě vyhnání. Je nesmysl to popírat. Vždycky jsem byl pro to, aby se věci nazývaly pravými jmény." (Pozn. red.: Ještě v lednu se Schwarzenberg distancoval od teze o kolektivní vině Němců ze Sudet, ale ne od Benešových dekretů. V souladu s tím v rozhovoru zmínil pouze rok „divokého vyhánění" 1945!)
Duben: Prezidium Svazu vyhnanců vyjadřuje své znepokojení nad tím, „že to, co mělo být zřejmě zamýšleno jako znamení solidarity s osudem německých vyhnanců, se dosud připravuje bez účasti a spoluúčasti Svazu vyhnanců a nadace ‚Centrum proti vyhánění‘".
Květen: Český ministr zahraničí Schwarzenberg (za Zelené) prohlašuje v dolnobavorském Straubingu, „že dekrety od roku 1991 do budoucna už neplatí. Zpětně je bude možné zrušit jen stěží. To by způsobilo naprostý majetkoprávní chaos. To prostě není proveditelné".
Červen: Svaz vyhnanců naléhá na rychlé uskutečnění „viditelného znamení" proti útěku a vyhánění, přislíbeného v koaliční smlouvě. Takové zařízení nesmí a nemůže vzniknout přes hlavy postižených.
Červenec: Po 0,75 milionu eur v roce 2007 počítá spolková vláda v rozpočtu na rok 2008 s částkou 1,2 milionu eur na projekt „viditelné znamení".
Srpen: Česká policie odkládá 62 let starý případ sedmi zavražděných německých chlapců v Postoloprtech (Postelberg) v okrese Žatec k aktům.
Září: Svaz Chebských krajanských sdružení (Bund der Eghalanda Gmoin) slaví v Marktredwitz 100 let od svého založení. Bavorský ministr vnitra Günther Beckstein označuje v Praze vyhnání za „otevřenou ránu" a Benešovy dekrety za „hrubé porušení mezinárodního, lidského a přirozeného práva".
Říjen: Ochránce sudetoněmeckých vyhnanců, bavorský ministerský předseda Dr. Edmund Stoiber, po více než 14 letech odstupuje ze svého úřadu. Jeho nástupce Dr. Günther Beckstein se hlásí jako spolehlivý partner naší národnostní skupiny. Jiří Paroubek, předseda českých sociálních demokratů, v letech 2005/06 premiér a od té doby vůdce opozice, dostává Pamětní cenu Wenzela Jaksche od společnosti Seliger-Gemeinde! Místopředseda Spolkového sněmu Wolfgang Thierse (SPD) k záměru „viditelné znamení": „Na projektu, který spolková vláda uskutečňuje, se Svaz vyhnanců nepodílí." Nejde prý „o realizaci Centra proti vyhánění, jak je požadováno nadací stejného jména, kterou založili Erika Steinbachová a Svaz vyhnanců".
Listopad: Po Hesensku přebírá i Bádensko-Württembersko zemské patronátství nad Centrem proti vyhánění v Berlíně. Bavorsko se chce připojit.
Prosinec: Peter Grünberg, narozený roku 1939 v Plzni, dostává Nobelovu cenu za fyziku. Město, z něhož byl v roce 1945 vyhnán, ho chce jmenovat čestným občanem.
F.P.
(ze SdZ/Vb č. 51/52 z 21. 12. 07 (?))
Zobrazit původní německý text
## Streiflichter 2007
Jänner: Die Führung der Sudetendeutschen appelliert an Bundeskanzlerin Angela Merkel, bei ihrem ersten Besuch in Prag auch die Anliegen der Heimatvertriebenen vorzubringen. Mit Lob für das „große tschechische Volk" bestreitet sie ihren Prag-Besuch nahezu ausschließlich in ihrer Funktion als EU-Ratspräsidentin.
Feber: Der tschechische Europaminister Alexandr Vondra, zuvor Außenminister, erklärt, die EU-Ratsvorsitzende Angela Merkel sei für die tschechische Republik „kein Partner". Das Oberste Gericht der CR überträgt den im Juni 2006 der katholischen Kirche zugesprochenen Veitsdom in Prag wieder zurück an den Staat.
März: Der tschechische Außenminister Karel Schwarzenberg gerät wegen eines Interviews mit der „Berliner Zeitung" in seinem Land unter Beschuß. Er hatte das Schicksal der Sudetendeutschen als „Vertreibung" bezeichnet: „Was im Jahr 1945 passiert ist, war natürlich eine Vertreibung. Es ist Blödsinn, das zu bestreiten. Ich war immer dafür, daß man die Sachen bei ihrem wahren Namen nennt." (Anm. d. Red.: Noch im Jänner hatte sich Schw. von der These der Kollektivschuld der Sudd. distanziert, aber nicht von den Beneschdekreten. Demgemäß
hat er im Interview nur das Jahr der „wilden Vertreibungen" 1945 genannt!)
April: Das Präsidium des Bundes der Vertriebenen äußert sein Befremden darüber, „daß das, was wohl als Zeichen der Solidarität mit dem Schicksal der deutschen Vertriebenen geplant war, bislang ohne Beteiligung und Mitsprache des Bundes der Vertriebenen und der Stiftung 'Zentrum gegen Vertreibungen' konzipiert wird".
Mai: Der tschechische Außenminister Schwarzenberg (von den Grünen) erklärt im niederbayerischen Straubing, „daß die Dekrete seit 1991 für die Zukunft nicht mehr gelten. Rückwirkend wird man sie nur schwer aufheben können. Das würde ein vollkommenes eigentumsrechtliches Chaos verursachen. Das ist schlicht nicht praktikabel".
Juni: Der Bund der Vertriebenen mahnt eine rasche Verwirklichung des im Koalitionsvertrag zugesagten „sichtbaren Zeichens" gegen Flucht und Vertreibung an. Über die Köpfe der Betroffenen hinweg könne und dürfe eine solche Einrichtung nicht entwickelt werden.
Juli: Nach 0,75 Mio Euro 2007 sieht die Bundesregierung für das Projekt „sichtbares Zeichen" im Haushalt 2008 1,2 Mio Euro vor.
August: Die tschechische Polizei legt einen 62 Jahre alten Fall von sieben ermordeten deutschen Buben in Postelberg/Kreis Saaz zu den Akten.
September: Der Bund der Eghalanda Gmoin feiert in Marktredwitz sein 100jähriges Bestehen. Bayerns Innenminister Günther Beckstein nennt in Prag die Vertreibung „eine offene Wunde" und die Benesch-Dekrete „einen massiven Verstoß gegen Völker-, Menschen- und Naturrecht".
Oktober: Schirmherr der sudetendeutschen Vertriebenen, der Bayerische Ministerpräsident Dr. Edmund Stoiber, gibt nach mehr als 14 Jahren sein Amt zurück. Sein Nachfolger Dr. Günther Beckstein bekennt sich als verläßlicher Partner unserer Volksgruppe. Jiři Paroubek, Vorsitzender der tschechischen Sozialdemokraten, 2005/06 Premierminister und seither Oppositionsführer, erhält den Wenzel-Jaksch-Gedächtnispreis der Seliger-Gemeinde! Bundestagsvizepräsident Wolfgang Thierse, SPD, zum Vorhaben „sichtbares Zeichen": „An dem Projekt, das die Bundesregierung verwirklicht, ist der Bund der Vertriebenen nicht beteiligt." Es handele sich „nicht um eine Realisierung des Zentrums gegen Vertreibungen, das von einer von Erika Steinbach und dem Bund der Vertriebenen ins Leben gerufenen Stiftung gleichen Namens gefordert wird".
November: Nach Hessen übernimmt auch Baden-Württemberg eine Landespatenschaft für ein Zentrum gegen Vertreibungen in Berlin. Bayern will sich anschließen.
Dezember: Der 1939 in Pilsen geborene Peter Grünberg erhält den Nobelpreis für Physik. Die Stadt, aus der er 1945 vertrieben wurde, will ihn zum Ehrenbürger ernennen.
F.P.
(aus SdZ/Vb Nr. 51/52 vom 21.12.07 (?))
Po stopách domova
Úryvek z dopisu manželů Reinharda a Gabriele Herrlingových ze Stutensee (u Karlsruhe) z září loňského roku, adresovaného redakci Heimatbriefu: „Já, Reinhard Herrling, narozený roku 1945 v Horním Slavkově (Schlaggenwald), je mi už 62 let a mé matce Marianne König, rozené David, bude 87, a byli jsme se ženou poprvé znovu ve staré vlasti. Od nynějška má u nás Heimatbrief docela nové místo, a i starší čísla se stávají večerní četbou.
Jako dítě si pamatuji na jedno či dvě krajanská setkání, například ve Stuttgartu v padesátých letech; tam mě vzali prarodiče (David ze Zeche – dolu), kteří patřili také ke krajanskému spolku „Gmoi" v Karlsruhe. Měli jsme kontakt s příbuznými z domova žijícími v Mnichově, Bad Mergentheimu, Weidenu, Koblenzi a Berchtesgadenu (Obersalzberg). Příbuzní z ČSSR přijeli za nimi v sedmdesátých letech a ti pak jezdili častěji zpátky na návštěvu. Nikdo mi ale nikdy pořádně neřekl: ‚Pojď, jeď taky se mnou...‘ Věčná škoda, teď je už pozdě, všichni zemřeli. Začátkem šedesátých let jsem s kamarádem zajel k hranici, byl jsem na pohraniční rozhledně a díval se přes hranici. Weiden a Waldsassen byly naše zastávky, ale přes hranici jsme se neodvážili, i kdyby to tehdy vůbec bylo možné.
V sedmdesátých letech jsem chtěl konečně se ženou jednou ‚zajet domů‘. Přišel tehdy z československého konzulátu – myslím že z Kolína nad Rýnem – dotazník, proč jsem vlastně v roce 1949 opustil ČSSR. To mě tak rozzlobilo, že jsme si jako cíl dovolené vybrali raději Portugalsko. A tak plynula léta, jediný Heimatbrief pravidelně připomínal člověku jeho původ, aniž by si dokázal spojit obrázky nebo popisy v něm s něčím konkrétním.
Teď, po návštěvní cestě, je všechno jinak. Všechno je blízké a pochopitelné, dá se to prožít znovu, a proto je to i důvod napsat vám znovu pár řádků a poděkovat za neúnavnou práci redaktora při zachovávání našeho chebského kulturního dědictví."
Tolik dopis. Jak už bylo ohlášeno v minulém čísle Heimatbriefu, následuje cestopisná reportáž zvláštního druhu: konečně – po několika marných pokusech – se nám to přece jen podařilo: cesta do rodného města Horní Slavkov (Schlaggenwald) a – poprvé po skoro 60 letech – do staré vlasti, kterou jsem vědomě nikdy nezažil!
Člověk to měl udělat už dřív! Autem jsme byli téměř všude v Evropě, jenom tam ne. Člověk si vzpomíná na vyprávění prarodičů, a přece k tomu nemá žádný bezprostřední vztah.
Teď to konečně mohlo začít. Před námi bylo pět hodin jízdy autem k hranici. Na bavorské straně nás překvapilo, že koncem srpna 2007 nebyla na posledních 20 kilometrech žádná benzinová pumpa. Jasně, benzín je za hranicí levnější. „My všichni jezdíme na druhou stranu," ochotně vysvětlovali místní. Tak jsme pokračovali k nejbližšímu větší místu: do Mariánských Lázní. Na nové mapě jsou už ale všechny místní názvy jen česky; v atlase z roku 97 to bylo ještě dvojjazyčně. To přece nemůže být pravda! To byla první zlost hned na začátku! Všude cedule s názvy obcí, zbrusu nové, samozřejmě česky, co jiného. Na dobře vybudovaných silnicích byl slabý provoz. Po natankování jsme jeli přes Mariánské Lázně a pozdě večer přes Horní Slavkov do Karlových Varů (Karlsbad), na nocleh do hotelu „Humboldt". Ubytování odpovídalo středoevropským nárokům. U recepce mluvili raději anglicky než německy. Nepříjemná příhoda: navzdory ujištění, že před hotelem smíme parkovat, jsme příštího rána našli náš vůz „okovaný" botičkou. Po naší velmi rozhořčené reklamaci hotel zaplatil pokutu 2 000 korun (asi 75 €). Při směně eur na koruny je třeba dávat si zatraceně pozor, aby vás nenapálili! (1 € = 26,12 CZK). Následujícího dne jsme se přes Loket (Elbogen) vraceli zpátky do Horního Slavkova, a to hned na návrší nad kostelem (Kaunitz). A tam jsem měl pocit, že pod nohama cítím rodnou půdu.
První setkání s místem mého narození, které se teď jmenuje Horní Slavkov, bylo trochu stísňující, zejména návštěva hřbitova s mnoha německými hroby, jejichž náhrobky nebo kříže jsou často ještě zachovány a je na nich stále možné rozeznat jména a data.
Člověk propadá zamyšlení. U nás se sotva najdou hroby, které by se po tolika letech ještě zachovaly; obvykle se ruší po 20 letech. Kdo má tady po tak dlouhé době pečovat o hroby? Příbuzní byli vyhnáni a rozptýleni do všech koutů světa. A tak hřbitov celkově působí neudržovaným dojmem. I dnešní obyvatelé, kteří tam žijí, ho používají, jen trochu jinak než u nás. Hojně se používají umělé květiny a plastová výzdoba, a kolumbária (urnová pole), postavená patrně v socialistické éře, nesou většinou po jednom obrázku zesnulého. Urna stojí za sklem, které místy chybí. Hned u vchodu stojí – trochu stranou – pomník s rudou hvězdou. Člověk si dokáže domyslet, čemu byl zasvěcen. A pár pozdních komunistů se tu v obci asi ještě najde, protože na kameni leží květiny. Napravo se nachází docela důstojné a symbolikou nabité pietní místo obětem komunismu – tak jsme si to alespoň obě zařízení vyložili. „Smírčí kříž" na cestě ke kostelu sv. Jiří byl naproti tomu spíš ponechán zubu času: jedno rameno kříže je ulomené a visí dolů, zatímco nápis na desce je ještě dobře čitelný a smysl věnování je z něj patrný. Samotný kostel a probíhající opravy na něm ale vyvolávají skličující dojem. Omítka a zdivo se drolí, okna jsou z velké části rozbitá, a ani ocelové trubkové lešení u přední části kostelní lodi, tedy u věže, nepůsobí příliš důvěryhodně. Ochoz vysoko nahoře a střecha se zdají být hotové, ale vstup do věže ani do samotného kostela bohužel nebyl možný.
Trochu poznání a útěchy nám poskytla velká informační tabule nahoře u vchodu na hřbitov: byla na ní řeč o nádherném, čistě barokním uspořádání náměstí, po staletí zachovaném a udržovaném. Ale prý stačilo pár let socialistického plánovaného hospodářství, aby z velké části zničilo právě toto dědictví. Přesně tak to tam skutečně stojí! Škoda jen, že tohle poznání přišlo tak pozdě.
Pak následovala jízda „starým Horním Slavkovem". Prohlédli jsme si náměstí a hledali radnici. Kde je porcelánka? Z vyprávění, jak si vzpomínám, měla být někde u viaduktu. Kromě toho tam musel být potok, který se dal někde vzdout. Dědeček David byl mistr, zámečník a řidič. Staral se snad i o výrobu elektřiny? Otázky nad otázkami. Kde bychom se to dozvěděli?
Tehdy člověka přepadnou opravdové pochybnosti. Proč jsem sakra nejel s nimi, dokud ještě žili příbuzní, kteří to tu znali? Vždyť tam jezdili dost často! Z mých nejbližších příbuzných žije už jen moje matka, ročník 1920. Propásané příležitosti! Ta myšlenka mě vnitřně trápí, je to k zlosti.
Když se pak otevřelo vlastivědné muzeum na bývalé Hlavní ulici a mladá žena tam mluvila dobře německy, podařilo se objasnit různé podrobnosti. Dozvěděli jsme se něco o továrně. Naši příbuzní vždycky vyprávěli o dlouhé cestě do školy a přitom mluvili o „Floutboochu" (potoce). Ten byl ale na výjezdu z Horního Slavkova (naproti kostelu sv. Anny) páchnoucí a mělo špatnou barvu, tedy určitě žádná pstruhová voda, jak rád vyprávěl dědeček. Kousek dál po proudu jsme narazili na „ústí Erbstollenu" (dědičné štoly) s novou vysvětlující informační tabulí – pro nás, kdo nejsme horníci, docela nová znalost.
Objevilo se pár domů, jeden z nich by mohl být můj rodný dům. Za nimi stojí po levé ruce přímo u silnice seřazené budovy továrny, na konci veliký štít se mi známou značkou „Haas & Czjzek". Zašli jsme do prodejny, celá atmosféra byla trochu smutná, továrenská, v nabídce užitkový porcelán, nic zvláštního. Prodavačka, statná ženská, mluvící německy jen tolik, kolik bylo nutné, patřila zřejmě ke staré socialistické gardě – tak jsme to alespoň vnímali.
Železniční trať Krásno (Schönwehr) – Loket (Elbogen) je už léta mimo provoz, vlaky už tudy nejezdí. Roli asi kdysi sehraly úvahy o rentabilitě, protože po roce 1945 se do ní zjevně už nic neinvestovalo. Železniční zařízení jsou ještě zachována, i viadukty, a trasa trati je stále rozeznatelná. Přímo se nabízí myšlenka na jakousi „muzejní dráhu". Ale kdo dnes pokládá nové koleje?
Následovala krátká návštěva Loketu (Elbogen), obklopeného řekou Ohří (Eger), fantasticky položeného. Byli jsme překvapeni. Starý řetězový most, o kterém se doma stále vyprávělo, už samozřejmě dávno neexistuje. Náměstí je pěkně upravené. Jen pár kroků odtud čekají domy na svou opravu, mezi nimi jeden velký, pěkný, orientovaný na jih, se sálem, který za časů ČSSR pravděpodobně sloužil jako slavnostní nebo přednáškový sál. Obnova střech má, jak lze pozorovat všude, naprostou přednost. Zřejmě sem plynuly prostředky z EU, stejně jako na stavbu silnic, protože mnoho meziměstských silnic, po kterých jsme jeli, bylo obnoveno a značení EU u nich nešlo přehlédnout. Poté byla na programu káva v hostinci „Goethe" a prohlídka impozantního hradu. U hradu jsme bohužel přišli pozdě. Nu což, jistě se sem ještě jednou vrátíme. Pro jistotu jsme si už v informačním středisku koupili trojrozměrný plán města, který obsahuje údaje i v němčině.
Asi o čtyři týdny později podnikl krajan Herrling návštěvní cestu znovu. Tentokrát doprovázel svou vysoce vážitou matku, která chtěla ještě jednou vidět svou starou vlast. Sledovala změny se zármutkem. V Karlových Varech se ubytovali v „Egerländer Hofu", jehož majitel německého původu se postaral o příjemný pobyt.
Několik snímků má ilustrovat prohlídku starého rodného města – od května 1945 pod českou správou – a cestovní dojmy našeho krajana Reinharda Herrlinga, který nyní, v pokročilejším věku, se zájmem pátrá po svých kořenech.
[obr] Informační tabule s kostelem sv. Jiří.
Pohled z místa informační tabule „Horní Slavkov" na horní hřbitovní zdi (Kaunitz) na kostel sv. Jiří. Zřetelně je vidět obnovený ochoz nahoře na kostelní věži (kolem bývalého bytu věžníka). Část kostelních zdí je kvůli opravám v lešení.
[obr] Okno kostela sv. Jiří.
Pohled na kdysi krásné barevné okno s náboženskými výjevy je otřesný. Všechna ostatní okna jsou v podobně zuboženém stavu. Noví obyvatelé, většinou mladí lidé, tu dali ničivý výraz svému ateistickému smýšlení. Zdivo je rovněž ve špatném stavu. Čtyřicet let komunismu stalinského ražení nechalo zchátrat stavební podstatu kostelů.
[obr] Horní Slavkov (Schlaggenwald) – bývalá děkanství (fara).
Občasné opravy, táhnoucí se přes mnoho let, zůstaly až dosud jen torzem. Dvě zásadní příčiny: nevyjasněné vlastnické poměry – kostel: stát, nebo město, a nevyjasněné budoucí využití. Ke všemu přispěly ještě noční krádeže stavebního materiálu.
[obr] Nové muzeum.
Městský úřad nechal dům vedle Pluhového domu, dřívější č. p. 211, majitelka Emma Schröcková, na bývalé Hlavní ulici zevnitř i zvenčí zrenovovat (přestavět) a zřídil tam muzeum. Prý stojí za návštěvu. Adresa: Pluhová ulice.
Otevírací doba: 1. 6.–30. 9. út–ne 9.00–16.00 hod. / 1. 10.–31. 5. po–pá 9.00–15.00 hod. (pozn. red.)
[obr] Horní Slavkov (Schlaggenwald) – náměstí.
Náměstí (to, co z něj ještě zbylo!). Levá řada domů chybí, prodejní stánky nabízejí zboží. Dole vykukuje střecha a patro Schröckova kupeckého domu. Za starými kaštany (zbyly jen tři) se skrývá bývalý hotel „U Rudého vola" (dnes: U Karkulky, jak výstižné!). Na začátku pravé řady domů chybí impozantní radnice, roku 1976 vyhořela (nebo byla vypálena?). Šibeniční vrch je úplně zarostlý. Pasoucí se ovce by tu v popředí byly stylovým prvkem!
[obr] Informační tabule u ústí Kašpar-Pflugovy dědičné štoly.
Informační tabule u ústí (výstupu) Kašpar-Pflugovy dědičné štoly, před bývalým Meitnerovým mlýnem. Nad ústím tohoto odvodňovacího kanálu stojí pamětní kámen (fotografie bude následovat). Viz také naši vlastivědnou knihu Heimatbuch od strany 161!
[obr] Budova bývalé porcelánky H & C.
Částečný pohled (zezadu) na budovu porcelánky Haas & Czjzek. Tento trakt po roce 1945 zřejmě už (nepatřil) k provozním budovám a pravděpodobně čeká na renovaci. Napovídá tomu nová břidlicová střecha. Ještě je tu co dělat! Vyhnaní krajané rozhodně nezanechali tuto stavbu v roce 1946 v tomto stavu!
[obr] Loket nad Ohří (Elbogen a.d. Eger) – panorama.
Mezi pozorovatelem a bývalým okresním městem klesá svah dolů až k říční zákrutě. V levé polovině snímku ční nad okolními domy hrad, trůnící na skalním ostrohu. Pod ním je vidět část mostu přes Ohři. Zrenovované fasády domů dávají dohromady pěkný pohled na město.
Zobrazit původní německý text
## Auf heimatlichen Spuren
Auszug aus einem Brief des Ehepaares Reinhard und Gabriele Herrling, Stutensee (bei Karlsruhe), vom September vergangenen Jahres an den Heimatbrief: „Nun bin ich, Reinhard Herrling, 1945 in Schlaggenwald geboren, schon 62 und meine Mutter, Marianne König, geborene David, wird 87, und war mit meiner Frau das erste Mal wieder in der alten Heimat. Ab sofort hat der Heimatbrief (Hb) einen ganz neuen Stellenwert bei uns, und auch ältere Ausgaben werden zur Bettlektüre.
Als Kind kann ich mich an das eine oder andere Heimattreffen, z.B. in Stuttgart in den 50ern, erinnern; da haben mich meine Großeltern (David aus der Zech) mitgenommen, die auch zur 'Gmoi' in Karlsruhe gehörten. Man hatte Kontakt zur Heimatverwandtschaft nach München, Mergentheim, Weiden, Koblenz und Berchtesgaden (Obersalzberg). Verwandte aus der CSSR kamen in den 70ern nachgezogen, und diese sind dann öfter
11
einmal wieder 'reingefahren'. Aber keiner hat so richtig gesagt: 'Kumm, fahr amal mit ...' Ewig schade, jetzt ist es zu spät, alle sind verstorben. Anfang der 60er Jahre bin ich mit einem Freund an die Grenze gefahren, war auf dem Grenzlandturm und habe hinübergeschaut. Weiden, Waldsassen waren die Stationen, aber hinüber trauten wir uns nicht, sofern es überhaupt möglich gewesen wäre.
In den 70ern wollte ich dann mit meiner Frau endlich einmal 'heimfahren'. Da kam vom tschechischen Konsulat – ich glaube aus Köln – ein Fragebogen, warum ich denn 1949 die CSSR verlassen hätte. Das hat mich dann derart geärgert, daß wir uns Portugal als Urlaubsziel ausgesucht haben. Und so vergingen die Jahre, einzig der Heimatbrief erinnerte einen regelmäßig an seine Herkunft, ohne mit den Bildern oder Beschreibungen darin etwas anfangen zu können.
Jetzt, nach der Besuchsfahrt, ist alles anders. Alles ist nah und nachvollziehbar, ist nacherlebbar und daher Anlaß, Ihnen wieder einmal ein paar Zeilen zu schreiben und auch Dank zu sagen für die unermüdliche Arbeit als Schriftleiter zur Bewahrung unseres Egerländer Kulturgutes."
Soweit der Brief. Wie schon im letzten Hb angekündigt, folgt ein Reisebericht der besonderen Art: Endlich – nach ein paar vergeblichen Anläufen – haben wir's doch geschafft: eine Reise in die Geburtsstadt Schlaggenwald und – zum ersten Mal nach fast 60 Jahren – in die nicht bewußt erlebte alte Heimat!
Man hätte es früher tun sollen! Da war man mit dem Auto schier überall in Europa, nur eben nicht da. Man erinnert sich an die Erzählungen der Großeltern und hat doch keinen unmittelbaren Bezug.
Nun konnte es losgehen. Fünf Stunden Autofahrt bis zur Grenze lagen vor uns. Auf bayerischer Seite fiel auf, daß es – Ende August 2007 – auf den letzten 20 km keine Tankstelle mehr gab. Klar, Sprit ist drüben billiger. „Wir fahren alle rüber", erklärten Einheimische bereitwillig. Also weiter zum nächsten größeren Ort: Marienbad. Aber auf der neuen Landkarte sind alle Ortsnamen nur noch tschechisch; im 97er-Atlas war's noch zweisprachig. Das kann doch nicht wahr sein! Schon der erste Ärger! Ortsschilder überall, nagelneu, tschechisch natürlich, was denn sonst. Auf den gutausgebauten Straßen herrschte wenig Verkehr. Nach dem Tanken Fahrt durch Marienbad und am späten Abend über Schlaggenwald nach Karlsbad zur Übernachtung im Hotel „Humboldt". Die Unterkunft genügte mitteleuropäischen Ansprüchen. An der Rezeption sprach man lieber englisch als deutsch. Unangenehmer Zwischenfall: Trotz Zusicherung, daß man vor dem Hotel parken dürfe, fanden wir unseren Wagen am nächsten Morgen „krallenbestückt" vor. Nach unserer sehr heftigen Reklamation bezahlte das Hotel die Strafgebühr von 2.000 Kronen (etwa 75 €). Beim Umtausch von Euro in Kronen muß man höllisch aufpassen, daß man nicht übers Ohr gehauen wird! (1 € = 26,12 CZK). Am nächsten Tag fuhren wir über Elbogen nach Schlaggenwald zurück, u.z. gleich auf die Anhöhe über der Kirche (Kaunitz). Und da hatte ich das Gefühl, heimatlichen Boden unter den Füßen zu spüren.
Die erstmalige Begegnung mit dem Ort meiner Geburt, jetzt Horni Slavkov genannt, war schon etwas bedrückend, insbesondere der Besuch auf dem Friedhof mit den vielen deutschen Gräbern, deren Grabsteine oder Kreuze oft noch erhalten sind und die Namen und Daten erkennen lassen.
Man gerät ins Grübeln. Bei uns findet man kaum Grabstätten, die nach so vielen Jahren noch erhalten sind; sie werden meist nach 20 Jahren aufgegeben. Wer soll hier die Gräber pflegen nach so langer Zeit? Die Angehörigen wurden vertrieben und in alle Winde verstreut. Und so macht der Friedhof insgesamt einen ungepflegten Eindruck. Auch die jetzt dort lebenden Bewohner benutzen ihn, nur ein wenig anders als bei uns. Es werden reichlich Kunstblumen und Plastikschmuck verwendet, und die wohl in sozialistischer Ära gebauten Kolumbarien (Urnenfelder) tragen meist je ein Bild des Verstorbenen. Die Urne steht hinter
12
Glas, das manchmal auch fehlt. Gleich am Eingang steht – ein wenig zurückgesetzt – ein Denkmal mit rotem Stern. Da kann man sich schon denken, wofür das angelegt wurde. Und ein paar Spätkommunisten wird es wohl im Ort geben, denn auf dem Stein liegen Blumen. Zur Rechten befindet sich eine recht würdevolle und symbolträchtige Erinnerungsstätte für die Opfer des Kommunismus – so jedenfalls haben wir die beiden Anlagen interpretiert. Das „Versöhnungskreuz" auf dem Weg zur St.-Georgs-Kirche hingegen ist eher dem Zahn der Zeit überlassen worden: ein Kreuzesarm hängt herunter, während die Inschrift der Platte noch gut leserlich ist und den Sinn der Widmung erkennen läßt. Die Kirche selbst und die Renovierungsarbeiten daran vermitteln jedoch einen trostlosen Eindruck. Putz- und Mauerwerk bröckeln, die Fenster sind größtenteils zerbrochen und das Stahlrohrgerüst für den vorderen Teil des Kirchenschiffes, also beim Kirchturm, sieht auch nicht mehr vertrauenerweckend aus. Der Umwehrungsrundgang hoch oben und das Dach scheinen fertiggestellt zu sein, das Betreten des Turmes oder auch nur der Kirche war leider nicht möglich.
Ein wenig Kenntnis und Trost gab uns das große Hinweisschild oben am Eingang zum Friedhof: Da war die Rede von der wunderbaren, reinrassig barocken Anlage des Marktplatzes, über Jahrhunderte erhalten und gepflegt. Doch dann hätten einige Jahre sozialistischer Planwirtschaft genügt, um diese zu einem guten Teil zu zerstören. Das steht wirklich so dort! Schade nur, daß die Einsicht so spät kommt.
Dann folgte die Fahrt durch „Alt-Schlaggenwald". Wir haben uns am Marktplatz umgesehen und das Rathaus gesucht. Wo ist die Porzellanfabrik? Aus der Erinnerung der Erzählungen von früher wohl irgendwo bei einem Viadukt? Außerdem muß es einen Bach gegeben haben, der sich irgendwo aufstauen ließ. Großvater David war Werkmeister, Schlosser und Kraftfahrer gewesen. War er eventuell auch für die Stromerzeugung zuständig? Fragen über Fragen. Wo würden wir denn fündig?
Da kommen dann echte Zweifel auf. Warum bloß bin ich nicht mitgefahren, als die kundige Verwandtschaft noch lebte? Die sind ja oft genug „reingefahren"! Von meinen unmittelbaren Angehörigen lebt nur noch meine Mutter, Jahrgang 1920. Verpaßte Gelegenheiten! Zu ärgerlich, dieser Gedanke wühlt mich innerlich auf.
Als dann das Heimatmuseum an der früheren Hauptstraße öffnete und eine junge Frau gut deutsch sprach, ließen sich verschiedene Einzelheiten klären. Nun erfuhren wir einiges über die Fabrik. Unsere Verwandten hatten immer von einem langen Schulweg erzählt und dabei über den „Floutbooch" berichtet. Dieser allerdings war am Ortsausgang von Schlaggenwald (gegenüber der St.-Anna-Kirche) übelrüchig und übelfarbig, also sicherlich kein Forellenwasser, wie der Großvater gern erzählt hat. Ein Stück weiter abwärts stießen wir auf die „Erbstollenmündung" mit neuer, erklärender Schautafel, für uns „Nicht-Bergleute" ein ganz neues Wissen.
Einige Häuser tauchen auf, eines davon könnte mein Geburtshaus sein. Danach stehen linker Hand die direkt an der Straße aufgereihten Fabrikgebäude, am Ende ein großer Giebel mit dem mir bekannten Markennamen „Haas & Czjzek". Wir suchten den Verkaufsraum auf, alles etwas triste Fabrikatmosphäre, im Angebot Gebrauchsporzellan, nichts Besonderes. Die Verkäuferin, ein dralles Weibsstück, deutsch sprechend nur, was nötig war, gehörte wohl zur alten sozialistischen Garde – so jedenfalls unser Eindruck.
Die Bahnlinie Schönwehr-Elbogen ist seit Jahren stillgelegt, es fahren keine Züge mehr. Überlegungen zur Rentabilität mögen irgendwann eine Rolle gespielt haben, nachdem nach 1945 offensichtlich nichts mehr investiert wurde. Bahnanlagen sind noch vorhanden, auch die Viadukte, und die Streckenführung blieb erkennbar. Da läge doch der Gedanke an eine Art „Museumsbahn" nahe. Doch wer legt neue Gleise?
Anschließend ein kurzer Besuch in Elbogen, von der Eger um-
schlossen, phantastisch gelegen. Wir sind überrascht. Die alte Kettenbrücke, von der daheim immer wieder erzählt worden ist, gibt es natürlich schon längst nicht mehr. Der Marktplatz ist schön hergerichtet. Nur wenige Schritte entfernt warten Häuser auf ihre Sanierung, darunter ein großes, ansehnliches, südseitig gelegen, mit Saal, der zu CSSR-Zeiten vermutlich als Fest- oder Vortragsraum gedient haben mag. Die Erneuerung von Dächern hat, wie man überall beobachten kann, absoluten Vorrang. Da sind wohl EU-Mittel geflossen, genau wie beim Straßenbau, denn viele Überlandstraßen, die wir befuhren, waren erneuert worden, und die EU-Beschilderung dazu war nicht zu übersehen. Danach standen Kaffeetrinken im Gasthaus „Goethe" und die Besichtigung der imposanten Burganlage auf dem Programm. Bei der Burg waren wir leider zu spät dran. Nun ja, man wird sicher noch einmal wiederkommen. Vorsorglich haben wir bei der Informationsstelle schon einen dreidimensionalen Ortsplan erstanden, der die Angaben auch auf deutsch enthält.
Etwa vier Wochen später wiederholte Lm. Herrling die Besuchsreise. Dieses Mal begleitete er seine hochbetagte Mutter, die noch einmal ihre alte Heimat sehen wollte. Sie verfolgte die Veränderungen mit Betroffenheit. Man bezog in Karlsbad Quartier im „Egerländer Hof", dessen deutschstämmiger Inhaber für einen angenehmen Aufenthalt sorgte.
Einige Aufnahmen sollen den Rundgang durch die alte Heimatstadt – seit Mai 1945 unter tschechischer Verwaltung – und die Reiseeindrücke unseres Landsmannes Reinhard Herrling veranschaulichen, der, nunmehr im vorgerückten Alter, mit Interesse seinen Wurzeln nachspürt.
[obr] Schautafel mit St.-Georgs-Kirche.
Blick vom Standort der Schautafel „Horni Slavkov" an der oberen Friedhofsmauer (Kaunitz) auf die St.-Georgs-Kirche. Deutlich ist der erneuerte Rundgang oben am Kirchturm (um die frühere Türmerwohnung) erkennbar. Ein Teil der Kirchenmauern ist für Renovierungsarbeiten eingerüstet.
[obr] Kirchenfenster der St.-Georgs-Kirche.
Der Anblick des einstmals schönen Buntglasfensters mit religiösen Darstellungen ist erschütternd. Alle anderen befinden sich in einem ähnlich desolaten Zustand. Neubürger, meist Jugendliche, haben hier ihrer atheistischen Weltanschauung zerstörerischen Ausdruck verliehen. Das Mauerwerk ist ebenfalls in schlechtem Zustand. Vierzig Jahre Kommunismus stalinistischer Prägung ließen die Bausubstanz der Kirchen verrotten.
[obr] Schlaggenwald – Ehemalige Dechantei (Pfarrhof).
Gelegentliche, sich über viele Jahre hinziehende Renovierungsmaßnahmen blieben bis jetzt nur Stückwerk. Zwei markante Ursachen: Ungeklärte Besitzverhältnisse Kirche: Staat bzw. Stadt, ungeklärte Zweckbestimmung. Der nächtliche Diebstahl von Baumaterialien tat ein übriges.
[obr] Neues Museum.
Die Stadtgemeinde hat das Haus neben dem Pflughaus, früher Hs-Nr. 211, Besitzerin: Emma Schröck, an der ehemaligen Hauptstraße innen und außen renoviert (umgebaut) und dort ein Museum eingerichtet. Es heißt, der Besuch sei lohnenswert. Adresse: Pluhová ulice (= Pflughausgasse).
Geöffnet: 1.6.-30.9. Di-So 9.00-16.00 Uhr/1.10.-31.5. Mo-Fr 9.00-15.00 Uhr (Anm. d. Red.)
[obr] Schlaggenwald – Marktplatz.
Der Marktplatz (was davon noch übrigblieb!). Die linke Häuserzeile fehlt, Verkaufsbungalows bieten Waren an. Unten lugen
13
Dach und Obergeschoß vom Schröck-Kaufmann-Haus hervor. Hinter den alten Kastanienbäumen (nur noch drei) versteckt sich das frühere Hotel „Zum Roten Ochsen" (jetzt: U Karkulký = Zum Rotkäppchen, wie sinnig!). Zu Beginn der rechten Häuserzeile fehlt das imposante Rathaus, 1976 abgebrannt (worden?). Der Galgenberg ist völlig zugewachsen. Im Vordergrund wären weidende Schafe ein stilvolles Element!
[obr] Schautafel am Ausgang des Kaspar-Pflug-Erbstollens.
Schautafel am Mundloch (Ausgang) des Kaspar-Pflug-Erbstollens, vor der früheren Meitner-Mühle. Ein Gedenkstein steht über der Öffnung dieses Wasserabzugskanals (eine Abbildung folgt demnächst). S. auch unser Heimatbuch ab Seite 161!
[obr] Gebäude der ehemaligen Porzellanfabrik H & C.
Teilansicht (Rückseite) eines Gebäudes der Porzellanfabrik Haas & Czjzek. Dieser Trakt gehörte nach 1945 wohl nicht (mehr) zu den Betriebsgebäuden und steht vmtl. zur Renovierung an. Ein neues Schieferdach weist darauf hin. Da gibt es noch viel zu tun! Die Heimatvertriebenen haben das Bauwerk 1946 nicht in diesem Zustand zurückgelassen!
[obr] Elbogen a.d. Eger – Panorama.
Zwischen dem Betrachter und der früheren Kreisstadt fällt der Abhang hinab bis zur Flußschleife. In der linken Bildhälfte
14
überrragt die auf einem Felssporn thronende Burg die umliegenden Häuser. Unterhalb davon ist ein Teil der Egerbrücke zu sehen. Die renovierten Fassaden der Häuser ergeben ein ansehnliches Ortsbild.
Slavkovský vlastivědný a historický spolek (SHGV)
Sídlo: Auerbach i. d. Opf.
1. předseda: Heinrich Dilling
Birnbaumer Weg 6, 91462 Dachsbach
Tel.: 0 91 63 / 75 44
Redaktor Heimatbriefu: Franz Pöttig,
Eichtweide 47, 82362 Weilheim i. OB, Tel.: 08 81 / 32 66
Sdělení
Milí krajané! Jménem spolku i osobně přeji všem krajanům, prvnímu starostovi, městské radě a občanům našeho patronátního města Auerbach i.d.Opf., jakož i všem spolupracovníkům spolku s jejich rodinami veselé velikonoční svátky. Ve spojení s domovem, váš
Heinrich Dilling, předseda
Výhled. Sudetoněmecký den 2008, letniční setkání naší národnostní skupiny, se koná 10./11. května (so/ne) v Norimberku. Motto letošní akce nebylo do konce roku 2007 ještě známo. Na letošní setkání krajanů v patronátním městě, spojené s valnou hromadou spolku a novou volbou vedení, je v plánu víkend začátkem září. Bližší údaje budou následovat.
Připomínka. Připomínáme členům SHGV splatnost ročního členského příspěvku za rok 2008 ve výši (nezměněné) deseti eur. Platbu prosím zasílejte na účet 206 300 u Sparkasse Auerbach i.d.Opf., kód banky 753 519 60. Prosíme dále ty, kdo mají zřízené trvalé příkazy nebo souhlas s inkasem ve prospěch SHGV, aby částku upravili na 10,– €.
Dary (21. 10. až 20. 12.):
Norbert a Jutta Habermannovi (pro paní Juttu Habermannovou, dříve Horní ulička: Birknerovi/Bräuerovi), Lindenberg/Allgäu, 25,– €; Walter a Maria Riedlovi, Nesselwang, (ke zlaté svatbě) 50,– €. Děkujeme za dary. Náš účet: 206 300 u Sparkasse Auerbach i. d. Opf., kód banky 753 519 60.
Vlastivědná literatura. Nakladatelství Helmut Preußler Verlag v Norimberku nabízí bohatý výběr knih, map a cestovních průvodců. Prosíme, vyžádejte si prospekt! Zvláštní upozornění platí „Ročence Chebanů 2008" (Jahrbuch der Egerländer 2008) o 144 stranách za cenu 9,40 € (včetně poštovného), která se hodí i jako malý dárek pro každou příležitost.
Vlastivědné knihy, pamětní tisky (k jubileu 50 let patronátu 1956–2006) a obrazové pohlednice (motiv „znak horníků") jsou nadále k dostání přes spolek.
Poznámka redakce: Uzávěrka pro všechny příspěvky a zprávy do Slavkovského krajanského zpravodaje (číslo 2/2008) je 20. 2. 2008.
Zobrazit původní německý text
## Schlaggenwalder Heimat- und Geschichtsverein e.V.
Sitz: Auerbach i. d. Opf.
1. Vorsitzender: Heinrich Dilling
Birnbaumer Weg 6, 91462 Dachsbach
Tel.: 0 91 63 / 75 44
Schriftleiter für den Heimatbrief: Franz Pöttig,
Eichtweide 47, 82362 Weilheim i. OB, Tel.: 08 81 / 32 66
Mitteilungen
Liebe Landsleute! Im Namen des Vereins und persönlich wünsche ich allen Landsleuten, dem Ersten Bürgermeister, Stadtrat und den Bürgern unserer Patenstadt Auerbach i.d.Opf. sowie allen Mitarbeitern im Verein mit ihren Familien ein frohes Osterfest. In heimatlicher Verbundenheit, Euer
Heinrich Dilling, Vorsitzender
Vorschau. Der Sudetendeutsche Tag 2008, das Pfingsttreffen unserer Volksgruppe, findet am 10./11. Mai (Sa/So) in Nürnberg statt.
Das Leitmotiv für diese Veranstaltung war bis Ende 2007 nicht bekannt. Für das diesjährige Treffen der Landsleute in der Patenstadt mit der Hauptversammlung des Vereins und Neuwahl des Vorstandes ist ein Wochenende Anfang September in Aussicht genommen. Nähere Angaben folgen.
Erinnerung. Wir erinnern die Mitglieder des SHGV an die Fälligkeit des Jahresbeitrages für 2008 in Höhe von (unverändert) zehn Euro. Überweisung bitte auf das Girokonto 206 300 bei der Sparkasse Auerbach i.d.Opf., BLZ 753 519 60. Wir bitten ferner, Daueraufträge an Geldinstitute und Einzugsermächtigungen für den SHGV dem Betrag von 10,– € anzugleichen.
Spenden (21.10. bis 20.12.):
Habermann Norbert und Jutta (für Frau Jutta Habermann, fr. Ob. Gasse: Birkner/Bräuer), Lindenberg/Allg., 25,– €; Walter und Maria Riedl, Nesselwang, (für goldene Hochzeit) 50,– €. Wir danken für die Zuwendungen. Unser Girokonto: 206 300 bei der Sparkasse Auerbach i. d. Opf., BLZ 753 519 60.
Heimatliteratur. Der Helmut Preußler Verlag in Nürnberg hält ein reichhaltiges Angebot an Büchern, Landkarten und Reise-
führern bereit. Bitte Prospekt anfordern! Ein besonderer Hinweis gilt dem „Jahrbuch der Egerländer 2008" mit 144 Seiten zum Preis von 9,40 € (inkl. Porto), das auch als kleines Geschenk für jede Gelegenheit gut geeignet ist.
Heimatbücher, Festschriften (Jubiläum 50 Jahre Patenschaft 1956-2006) und Bildpostkarten (Motiv „Wappenschild der Bergknappen") sind weiterhin über den Verein erhältlich.
Anmerkung der Redaktion: Einsendeschluß für alle Beiträge und Nachrichten für den Schlaggenwalder Heimatbrief (2/2008) ist der 20.02.2008.
Březnové fialky
Jak něžně zdobí rodný kraj!
Březnový vítr jim sluší dobře.
I slunce, když se mračny prodere,
se před jejich krásou musí sklánět.
Na jejich počest se hraje kvarteto.
Když ještě všechna tráva spí,
ony už bdí
a kvetou na lučině i u potoka,
a jejich velikost je v jejich fialové barvě.
Zcela bez námahy, prosty vší tíže,
jejich sladká vůně pozvedá mladý rok
a probouzí touhu je z času vytrhnout.
Jsou nám určeny jako tiší poslové,
a nasloucháš-li jim na kraji noci,
uslyšíš, jak neustále mluví o jaru.
Autor neuveden
Zobrazit původní německý text
## Märzveilchen
Wie sie behutsam eine Heimat schmücken!
Der Märzenwind steht ihnen zu Gesicht.
Die Sonne, wenn sie durch die Wolken bricht,
muß sich wie du nach ihrer Schönheit bücken.
Zu ihren Ehren pfeift man schon Quartett.
Wenn alles Gras noch schläft, sind sie schon wach
und blühen schon am Anger und am Bach,
und ihre Größe ist ihr Violett.
Ganz ohne Mühen, aller Schwere bar
erhebt ihr süßer Duft das junge Jahr
und weckt den Wunsch, sie aus der Zeit zu brechen.
Als stille Boten sind sie uns gedacht,
doch wenn du ihnen lauschst am Rand der Nacht,
hörst du sie unentwegt vom Frühling sprechen.
Verfasser ungenannt
Srdečně blahopřejeme k narozeninám a přejeme zdraví a štěstí
94. narozeninám dne 7. 3. Paula Pawelczik (Lang, Posch), Wingertstr. 36, 63571 Gelnhausen. – 90. narozeninám dne 7. 3. Anna Frisch (Christl, Rab/Gf), Zur Langwies 13, 35781 Weilburg-Ahausen. – 87. narozeninám dne 23. 3. Anton Putz, Braugasse 2, 63571 Gelnhausen. – 85. narozeninám dne 23. 2. Hilde Köhler (Pimpl), Karlinger Str. 61, 80992 München. – 85. narozeninám dne 6. 3. Adelheid Smorata (Pöselt), Riemenschneiderstr. 27, 97708 Bad Bocklet-Steinbach. – 85. narozeninám dne 2. 4. Anna Wölfel (Pöttig), Vilstalstr. 181, 92245 Kümmersbruck. – 84. narozeninám dne 15. 2. Erika Turrini (Danzer), Poststr. 35, 63607 Wächtersbach. – 83. narozeninám dne 15. 2. Ernst Frisch (Gf), Hansaallee 22, 60322 Frankfurt/M. – 83. narozeninám dne 24. 2. Josef Markoff, Graf-Tilly-Str. 8, 92342 Freystadt. – 83. narozeninám dne 22. 3. Josef Hahn, Breslauer Str. 10, 67714 Waldfischbach-Burgalben. – 82. narozeninám dne 18. 2. Josef Gareis, Waldschwaigestr. 5, 85221 Dachau. – 82. narozeninám dne 23. 2. Kurt Hubl, Krümmlingstr. 39, 71665 Vaihingen (Enz). – 81. narozeninám dne 27. 2. Josef Kraus, Enzianstr. 11, 82467 Garmisch-Partenkirchen. – 81. narozeninám dne 17. 3. Rudolf Dörfl, Im Pfarrgrund 5, 95676 Wiesau. – 80. narozeninám dne 12. 2. Franz Plaß, Alte Poststr. 8, 63636 Brachttal. – 80. narozeninám dne 15. 3. Brunhilde Metzler (Wirlitsch), Wilhelm-Schöffer-Str. 34, 63571 Gelnhausen. – 80. narozeninám dne 22. 3. Hanni Haberberger, bývalá starostka našeho patronátního města, Am Rabensteig 15, 91275 Auerbach i.d.Opf. – 79. narozeninám dne 10. 2. Else Lauß (Kunzmann), Enge Gasse 3, 91275 Auerbach i.d.Opf. – 79. narozeninám dne 22. 2. Heinz Wesp, Birkenweg 7, 94405 Landau a.d. Isar. – 78. narozeninám dne 19. 2. Ida Fliegl (Lochschmidt), Reichenbachstr. 14, 83471 Berchtesgaden. – 77. narozeninám dne 19. 2. Anneliese Schuster (Veit), Tristtramweg 5, 83483 Bischofswiesen. – 77. narozeninám dne 23. 2. Franz Pöttig, Eichtweide 47, 82362 Weilheim i.OB. – 77. narozeninám dne 1. 3. Anton Wolf, Altenpflegeheim MAZ 2/214, 91257 Pegnitz. – 77. narozeninám dne 5. 3. Josef Hahn, Roggensteiner Str. 137, 82140 Olching. – 77. narozeninám dne 16. 3. Erich Haberzettl, Jakob-Grünenwald-Str. 9, 73061 Ebersbach-Bünzwangen. – 77. narozeninám dne 27. 3. Jeffry (Lothar) Kempf, 1855 Adam St. 9, Hollywood/Florida, 33020-5442, USA. – 76. narozeninám dne 12. 2. Irmtraud Gerstner, Greifenhagenstr. 20, 63457 Hanau. – 76. narozeninám dne 25. 2. Annemarie Rausch (Roscher), Langestr. 11, 65366 Geisenheim. – 76. narozeninám dne 14. 3. Anneliese Kaiser (Eckl), Brünner Weg 7, 61118 Bad Vilbel. – 76. narozeninám dne 18. 3. Gerda Plaß, Alte Poststr. 8, 63636 Brachttal. – 76. narozeninám dne 24. 3. Annemarie Pöttig, Eichtweide 47, 82362 Weilheim i.OB. – 73. narozeninám dne 23. 2. Helmut Hackenberg, Hinter Lahneck 43, 56112 Lahnstein. – 73. narozeninám dne 30. 3. Werner Weiss, Calle Concordia 2/4 A, E-36379 Nigran/Spanien. – 69. narozeninám dne 26. 3. Werner Tschamler, dříve Horní ulička 353, nyní Busserlstr. 70, 84100 Niederaichbach. – 66. narozeninám dne 23. 3. Edda Sula (Tschamler), Gartenstr. 1, 84032 Altdorf/Ndb.
Úmrtní oznámení nebyla tentokrát žádná hlášena.
Zobrazit původní německý text
## Wir gratulieren recht herzlich zum Geburtstag und wünschen Gesundheit und Glück zum
94. am 7.3. Paula Pawelczik (Lang, Posch), Wingertstr. 36, 63571 Gelnhausen. – 90. am 7.3. Anna Frisch (Christl, Rab/Gf), Zur Langwies 13, 35781 Weilburg-Ahausen. – 87. am 23.3. Anton Putz, Braugasse 2, 63571 Gelnhausen. – 85. am 23.2. Hilde Köhler (Pimpl), Karlinger Str. 61, 80992 München. – 85. am 6.3. Adelheid Smorata (Pöselt), Riemenschneiderstr. 27, 97708 Bad Bocklet-Steinbach. – 85. am 2.4. Anna Wölfel (Pöttig), Vilstalstr. 181, 92245 Kümmersbruck. – 84. am 15.2. Erika Turrini (Danzer), Poststr. 35, 63607 Wächtersbach. – 83. am 15.2. Ernst Frisch (Gf), Hansaallee 22, 60322 Frankfurt/M. – 83. am 24.2. Josef Markoff, Graf-Tilly-Str. 8, 92342 Freystadt. – 83. am 22.3. Josef Hahn, Breslauer Str. 10, 67714 Waldfischbach-Burgalben. – 82. am 18.2. Josef Gareis, Waldschwaigestr. 5, 85221 Dachau. – 82. am 23.2. Kurt Hubl, Krümmlingstr. 39, 71665 Vaihingen (Enz). – 81. am 27.2. Josef Kraus, Enzianstr. 11, 82467 Garmisch-Partenkirchen. – 81. am 17.3. Rudolf Dörfl, Im Pfarrgrund 5, 95676 Wiesau. – 80. am 12.2. Franz Plaß, Alte Poststr. 8, 63636 Brachttal. – 80. am 15.3. Brunhilde Metzler (Wirlitsch), Wilhelm-Schöffer-Str. 34, 63571 Gelnhausen. – 80. am 22.3. Hanni Haberberger, Altbürgermeister unserer Patenstadt, Am Rabensteig 15, 91275 Auerbach i.d.Opf. – 79. am 10.2. Else Lauß (Kunzmann), Enge Gasse 3, 91275 Auerbach i.d.Opf. – 79. am 22.2. Heinz Wesp, Birkenweg 7, 94405 Landau a.d. Isar. – 78. am 19.2. Ida Fliegl (Lochschmidt), Reichenbachstr. 14, 83471 Berchtesgaden. – 77. am 19.2. Anneliese Schuster (Veit), Tristtramweg 5, 83483 Bischofswiesen. – 77. am 23.2. Franz Pöttig, Eichtweide 47, 82362 Weilheim i.OB. – 77. am 1.3. Anton Wolf, Altenpflegeheim MAZ 2/214, 91257 Pegnitz. – 77. am 5.3. Josef Hahn, Roggensteiner Str. 137, 82140 Olching. – 77. am 16.3. Erich Haberzettl, Jakob-Grünenwald-Str. 9, 73061 Ebersbach-Bünzwangen. – 77. am 27.3. Jeffry (Lothar) Kempf, 1855 Adam St. 9, Hollywood/Florida, 33020-5442, USA. – 76. am 12.2. Irmtraud Gerstner, Greifenhagenstr. 20, 63457 Hanau. – 76. am 25.2. Annemarie Rausch (Roscher), Langestr. 11, 65366 Geisenheim. – 76. am 14.3. Anneliese Kaiser (Eckl), Brünner Weg 7, 61118 Bad Vilbel. – 76. am 18.3. Gerda Plaß, Alte Poststr. 8, 63636 Brachttal. – 76. am 24.3. Annemarie Pöttig, Eichtweide 47, 82362 Weilheim i.OB. – 73. am 23.2. Helmut Hackenberg, Hinter Lahneck 43, 56112 Lahnstein. – 73. am 30.3. WernerWeiss, Calle Concordia 2/4 A, E-36379 Nigran/Spanien. – 69. am 26.3. Werner Tschamler, fr. Obere Gasse 353, j. Busserlstr. 70, 84100 Niederaichbach. – 66. am 23.3. Edda Sula (Tschamler), Gartenstr. 1, 84032 Altdorf/Ndb.
Sterbenachrichten wurden nicht mitgeteilt.
Selský portrét
Mistrovskou rukou je stvořeno,
uměním zkušeného štětce –
zíráš uchváceně do té tváře,
její výraz tě okouzluje.
Hned myslíš na šumění klasů,
na pestré louky, širá pole,
na ornou půdu, těžkou hroudu,
na dávno minulý, důvěrný čas.
Je to tvář ošlehaná čelem,
její přísná ústa jsou šedá vráskami,
neboť se často chvěla strachem o úrodu,
tak to vypráví i modř jejích očí.
Zamyšlen nad minulostí utonulý
stojíš dlouho před tímto obrazem –
z jeho rysů zřetelně promlouvá
stará vlast, důvěrná a krásná.
Zita Ladwig, chebská básnířka, †2007
Zobrazit původní německý text
## Bäuerliches Portrait
Von Meisterhand ist es geschaffen
mit kunstgeübtem Pinselstrich –
du blickst gebannt in dieses Antlitz,
die Ausdruckskraft verzaubert dich.
Du denkst sogleich an Ährenrauschen,
an bunte Wiesen, Felder weit,
an Ackerland und schwere Scholle,
an längst vergang'ne traute Zeit.
Es ist ein Antlitz, stirnverwittert,
sein ernster Mund ist faltengrau,
daß es um Ernte oft gezittert,
so kündet es sein Augenblau.
Du sinnst vergangenheitsversunken,
bleibst lang vor diesem Bildnis steh'n –
aus seinen Zügen spricht erkennbar
die alte Heimat, traut und schön.
Zita Ladwig, Egerländer Lyrikerin, †2007